Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Nový blog je na světě

Ano vážení, je to tady. Nový blog je vytvořen, a tak už jen stačí napsat zde článek na rozloučenou.

Vůbec se mi do něj nechtělo, cítím teď podivnou nostalgii, když chci odsud zmizet. Úvodní článek je na novém blogu už dva dny, ale já se k tomuhle odhodlávám až teď.

Chtěla jsem přesunout některé články odsud na ten nový, ovšem co jsem tak googlila a snažila se získat alespoň nějaké informace, vypadá to ,že taková věc asi vůbec není možná.

Co jsem tak, jakožto absolutně technicky neschopná osoba pochopila, je třeba exportovat články do jakéhosi xml souboru, a to prý blog.cz neumožňuje (dva a půl roku starý údaj). Ale pochybuju, že se to nějak za tu dobu změnilo.

Vždycky jsem měla zafixováno, že to určitě nějak jde, že někteří takhle své staré články přesouvali. Ale asi jsem to celé trochu popletla - ti, kteří své články opravdu přesunuli, se nestěhovali na blogger, nýbrž na svou vlastní doménu. V takovém případě to pravděpodobně jde.

Tu doménu jsem chtěla taky, jenže jsem teď několik dní intenzivně studovala blogspot, a když jsem z toho něco málo pochopila, měla bych se stěhovat zase jinam a zkoumat tak něco úplně jiného? Nevím, jestli se mi do toho úplně chce…

A rozhodně nemám v plánu články odsud přesouvat ručně - vykopírovat je a zveřejnit znova. Chtěla jsem k nim původní data zveřejnění, a nejlépe i všechny komentáře.

Pokud je tu ale přece jen nějaký ajťák, který má pocit, že se mýlím, a přesun je realizovatelný, přičemž by byl ochoten mi s tím poradit, nechť se mi neváhá ozvat.

Jak už jsem zde nejspíš několikrát psala, trápí mě čím dál větší ztráta anonymity. Vím, že když publikuju na internetu, musím s tím do určité míry počítat, ovšem vím minimálně o dvou lidech, kteří o mém blogu ví, a není mi to příjemné. Mám kolem sebe několik přátel, kterým jsem adresu dala dobrovolně a byla jsem si plně vědoma faktu, že si můžou přečíst cokoliv, co zde publikuju. Vzhledem k tomu, že mě k tomu nikdo nenutil (no dobře, skoro :D), nevadí mi to. Ovšem jsou tu i lidé, kterým jsem tu adresu nedala, prostě si mě našli nějak sami, a u nich mi není příjemné, že jim je umožněno číst si některé věci. V psaní se tak čím dál víc omezuju a nedokážu být už tolik upřímná jako dřív. Možná bych to neměla tolik řešit a ten fakt ignorovat, zatím se tomu ale neumím postavit tak, jak bych chtěla. Prozatím na to nemám dostatečně vysoké sebevědomí. Nakonec je třeba možné, že ti lidi mě vůbec nečtou, že jim je nějaký blog praštěné Neriah úplně ukradený a svůj čas tráví užitečněji, než zkoumáním kdejakého článku, který jsem kdy vytvořila. Ale jsem paranoidní a pochybuju o tom, přestože je to nejspíš pravda.

V tomhle by se ta vlastní doména celkem hodila, vytvořila bych prostě heslovanou sekci jen pro zvané a bylo by jen na mně, kdo by měl do ní povolený přístup. Druhou možností je si osobní výkecy nechat pro sebe, ale to se mi taky nechce. Chci mít v psaní svobodu a chci na některé věci náhled i jiných lidí. Vždycky mi neskutečně pomohlo, když jsem tu napsala nějaký sebelítostný článek a někdo mi v komentářích napsal, že to zažil taky a že to přejde, nebo mě jenom nějak povzbudil. Blogger nenabízí možnost zaheslovat jen nějakou jednu část, pouze rovnou celý blog. A vzhledem k tomu, že nepíšu jen o osobních věcech, ale i polorecenze na knihy apod., je naprostý nesmysl celý blog nějak skrývat, ztratil by pak svůj smysl.

Je tu ještě jedna možnost - založit si další, zaheslovaný blog, ale stále si nejsem jistá, jestli se mi do toho vlastně chce.

Takže tuto věc stále nechávám otevřenou a až to nějak pořeším, určitě dám nějak vědět.

A teď k tomu nejdůležitějšímu…

Přestože můj nový blog nehodlám nijak výrazně tajit a pokud ho někdo najde, rozhodně pozná, že je můj a já se z toho nebudu nijak hroutit, adresu do článku psát nebudu.

Mé důvody k tomu jsou asi dost nepochopitelné a podivné, takže se tu o nich rozepisovat nehodlám, každopádně se nebráním tomu adresu poskytnout zájemcům, kteří si o ni napíšou.

Máte dvě možnosti:

Buďto mi napsat na mail vlciceneriah@seznam.cz a požádat o ni (do předmětu napište něco jako nová adresa či cokoliv jiného, z čeho půjde poznat, o co se jedná), nebo pokud si z nějakého důvodu nepřejete, abych znala vaši mailovou adresu (třeba kvůli odhalení vašeho pravého jména nebo tak něčemu), můžete se mi ozvat do zprávy autorovi a já vám můžu napsat adresu do komentáře k nějakému vašemu staršímu článku nebo taky do vzkazu autorovi, kam si řeknete. V tom případě ale prosím uveďte svůj blog, pokud vás z nějakého důvodu neznám (nikdy jste u mě nekomentovali atd.)

A jestli nechcete psát mail a nemáte ani blog, tak… NO, máte asi smůlu :D

Předchozí řádky byly asi z větší části zbytečné, vzhledem k faktu, že většina čtenářů (těch komentujících) na mě už nějaký kontakt má (facebook, skype), a někteří už dokonce odkaz vyžebrali, ale kdyby se tu přece jen ukázal někdo, kdo se doposud styděl komentovat, a přesto by mě rád četl i dál, raději sem svůj kontakt dávám. Stejně tak se mi na mail můžou ozvat i ti ajťáci, kteří by něco tušili o tom přesunu článků odsud na blogspot.



Jen chci ještě upozornit, že nemám vůbec ponětí o tom, jak ten vzhled na novém blogu vypadá. Trochu jsem si tam hrála, takže těžko říct. Pokud to bude nějaká hrůza, prosím, dejte mi vědět. Sice si nejspíš nebudu vědět rady, jak to dát do pořádku, ale můžu se to každopádně pokusit zjistit. Hlavně fakt napište, já se z toho nezhroutím. Aby to nevypadalo jako ta situace ze střední, kdy jedna profesorka prohlásila: "Jsme na škole pro zrakově postižené, tak nebudu upozorňovat na to, že má někdo nevidomý špinavé/nehodící se oblečení."

Blog nepíšu jen pro sebe, ale i pro své čtenáře, a pokud by se někomu články četly obtížně, vážně by mě to mrzelo. Jako odečítačům obrazovky se to bude myslím líbit (alespoň ten můj se nijak nevzpírá a neprotestuje), ale jak ostatním, to těžko říct…


Každopádně to už tu jen tak plácám, nechce se mi ten článek totiž ukončovat a definitivně tak potvrdit fakt, že opouštím místo, kde jsem strávila přesně 3 roky,osm měsíců a nějaký ten den k tomu.

Ale už to musím udělat a přitom doufat, že mé rozhodnutí změnit působiště bylo správné. Takže
Sbohem!
 

Kam dál

Reklama