Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Září 2010

Kdybych byla...

25. září 2010 v 13:01 | Neriah |  Ego, ego, ego
Kdyby nebylo kdyby, nebyly by chyby. :-)

Ale i přesto jsem toto vyplnila a doufám, že vám to mou osobu zase trochu přiblíží.
Když budete vědět o dotazníku, který by byl alespoň trochu normální a zajímavý (ne ty řetězáky o deseti otázkách, navíc úplně nesmyslných), dejte klidně vědět a já se ho pokusím vyplnit.

Sen o ztrátě blízkého člověka

19. září 2010 v 17:48 | Neriah |  Proudy myšlenek a názorů
Když mi kamarádka vyprávěla svoje sny, říkala jsem si, že jsem ráda, když se mi žádné nezdají. A to jsem si asi neměla myslet, protože se mi zas po dlouhé době sen zdál. A příjemný zrovna nebyl.

Vcelku spokojená

16. září 2010 v 23:19 | Neriah |  Útržky života
Žádnou písemku z chemie jsme dnes nepsali, což mě neskutečně potěšilo. Zároveň mám referát z OSN přesunutý až na prosinec, takže mám spoustu času na přípravu, navíc jsem nerada první, takže takhle se alespoň ujistím, jak to má celé probíhat.
Spolubydlící mi má přijet až v říjnu, což mě taky těší, i když víc by mě potěšilo, kdyby nepřijela vůbec.
MOžná budu součástí jedné akce. Jestli to vyjde, budu moc ráda, mohlo by to trochu odbourat můj strach  z komunikace z cizími lidmi. A navíc budu někam patřit, někde mě budou potřebovat, budu tam jednou z důležitých osob. A přesně to já potřebuju.
Asi půjdu studovat psychologii nebo speciální pedagogiku. V poslední době nad tím hodně přemýšlím, i když jsem teprve ve druháku. V různých testech osobnosti mi vychází, že na to nemám povahu, že nejsem tak úplně empatická, že se hodím spíš pro účetnictví, techniku a tak. Ale na to já se opravdu necítím. Navíc s člověkem soucítit umím, jen to neumím dávat zas tak moc najevo.
Jestli půjdu na speciální pedagogiku, chci pracovat s dětmi v předškolním věku. Ale ani nevím, jestli se tam dostanu, je tam vždycky docela nával. Měla bych si vymyslet ještě nějakou možnost, kdyby selhala psychologie i speciální pedagogika. Nejhorší je, že nevím, kam bych tak ještě mohla jít. Jazyky mi dělají docela problém, technické předměty taky. Historie mě nezajímá zas tak moc, abych ji chtěla studovat... Takže fakt nevím.

Dotazník

16. září 2010 v 0:08 | Neriah |  Ego, ego, ego
Ještě jsem vám o sobě nic ne
napsala, a protože tu o sobě nechci psát rozsáhlá slohová cvičení, vyplnila jsem tento dotazník.

Nenávidím názvosloví a jiné nesmysly

14. září 2010 v 19:43 | Neriah |  Útržky života
Dneska jsem si při chemii připadala jako totální trotl, když jsem nevěděla, co je oxidace. Trochu mě uklidňuje, že jsem v tom nebyla sama. Ale štve mě to. Docílili jsme akorát toho, že si ve čtvrtek napíšeme písemku z názvosloví. A já doufala, že už se k tomu nebudeme vracet. Jenomže to jsem se hodně mýlila. Údajně to budeme potřebovat. Já to ale nikdy úplně nepochopila... A co teď?
Výpisky z názvosloví mám doma a do čtvrtka se domů prostě nedostanu, i kdybych chtěla. Neznám nikoho, kdo by mi to dokázal vysvětlit, spolužáci jsou na tom stejně jako já. Nezbývá mi nic jinýho než doufat, že tam bude alespoň nějaký oxid a hydroxid, ty ještě docela ovládám.
Škola mě v poslední době docela dost vyčerpává. A to je teprve začátek. Jsem zvědavá, co budu říkat za pár měsíců. To je zároveň omluva pro čtenáře mé povídky. Když už si udělám volno, nemám vůbec energii a náladu na psaní. Ale kapitolku mám už skoro hotovou. Jen jí ještě dopsat a trochu poupravit některé části...
Dneska mě čeká ještě hora učení: matika, fyzika, zsv, dějepis, zeměpis... A to bych si měla pomalu zjišťovat nějaké informace o OSN, protože mám v říjnu na toto téma referát a mám mluvit 20 minut. Dopadla jsem ještě dobře, protože jsem si téma vybírala mezi prvními, ti, co byli jako poslední, to mají mnohem horší.
Nebudu slibovat, kdy kapitolu přidám. MOžná zítra, možná za týden... A možná ještě dnes. Pokud teda nebudu hodně unavená a nepůjdu spát.
Takže učení zdar!!!

Věčně nespokojená

3. září 2010 v 21:29 | Neriah |  Útržky života
Konečně jsem zase doma. Nikdy jsem se domů netěšila tak jako teď. Hned po příjezdu mi vychovatelky zkazily náladu tím, že mě daly na jiný pokoj, než jsme byly původně domluvení. Se spolubydlícími jsem si ale neměla co říct a celkově mi byly dost nesimpatické, takže jsem se přestěhovala jinam. Kamarádka mi řekla, že má budoucí spolubydlící možná ani nepřijde. Proto jsem se tam přestěhovala. A když už jsem byla zabydlená, přiběhla s tím, že přijede v půlce září.
Netěším se na ni. Ani trochu. Co jsem slyšela, je to pěkné čuně a to mi přeci jen dost vadí. Chtěla jsem být sama, což bohužel není možné.
Vychovatelky se ptaly, jestli jsem spokojená. Řekla jsem, že jo. Už totiž není jiná možnost, kam by mě mohly dát. A navíc jsem strašně vybíravá, když už s někým mám bydlet. Měly mi nechat minulou spolubydlící, taky jsem jí měla co vytýkat, ale aspoň jsem o ní ani moc nevěděla a zvykla jsem si na ni. Co nadělám.
Ve škole jsme pro jistotu ještě nedostali ani rozvrh hodin. Ještě ho nemají hotový (to by mě zajímalo, co tam dělali celou dobu, že není hotový, ale budiš). Dnes jsme měli první hodinu mou noční můru - chemii. Zjistila jsem, že jsem s ní na tom ještě hůř než loni. Jestli mi vůbec něco utkvělo v paměti, tak už jsem to pozapomínala. Opakování nedopadlo dobře ani pro jednoho ze třídy. Profesor nás musí mít strašně rád.
Celkově nenávidím opakování z minulého roku. Vůbec nic si nepamatuju. Připadám si pak dost blbě, když nic nevím. Alespoň v tom nejsem sama. Letos chci zabrat. Vím, říkám to pořád, ale teď to chci vážně dodržet. V ničem nevynikám, takže chci mít alespoň lepší výsledky ve škole. Vždycky jse mbyla spokojená s průměrem, ale dvojky zní líp. Jen s tou chemií budu mít problém. Můžu být ráda, že jsem nemusela dělat reparát.
Prozatím se s vámi loučí Neriah s hodně podivnou náladou
P.S.: Kapitolu dodám zítra, snad ji zvládnu dopsat.