Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Sen o ztrátě blízkého člověka

19. září 2010 v 17:48 | Neriah |  Proudy myšlenek a názorů
Když mi kamarádka vyprávěla svoje sny, říkala jsem si, že jsem ráda, když se mi žádné nezdají. A to jsem si asi neměla myslet, protože se mi zas po dlouhé době sen zdál. A příjemný zrovna nebyl.

Na začátek si moc nevzpomínám, vím jen, že se tam promítly situace ze tří knih, které jsem nedávno četla: útěk z domova, znásilnění, rozvedení rodiče... To se nějak Pomíchalo dohromady, takže se mě někdo pokusil znásilnit, a protože byli rodiče rozvedení, utekla jsem.
Tři roky jsem se někde potloukala a pak jsem se rozhodla vrátit domů. Co jsem ty tři roky prožívala, nevím.
Mamka mě uvítala s otevřenou náručí, hned mi všechno odpustila, a chtěla vědět, jak jsem se měla. Teď zpětně je mi divné, že jsem se hned neptala na taťku. Asi jsem už předem tušila, že odpověď nebudu chtít znát. Když už jsem se k té otázce dostala, bylo mi oznámeno, že taťka přesně týden před mým návratem dostal infarkt. A já místo toho, abych si vyčítala, že jsem nepřišla dřív, aby věděl, že jsem se vrátila, tak jsem si začala vyčítat úplné nesmysly, co se staly, když mi bylo asi 12.
Zbytek snu si naštěstí nepamatuju, jen neskutečnou bolest...
Když jsem se vzbudila a slyšela jsem taťku, jak mě budí, místo toho, abych se vztekala, neskutečně se mi ulevilo.
Nevím, co mi chtěl sen zdělit, každopádně já si uvědomila, že můžu rodiče kdykoliv ztratit... Nikdy to na mě nedolehlo tak intenzivně, jako dneska. Rodiče beru jako samozřejmost, dost často jsem na ně hnusná... A to úplně bezdůvodně. Rodiče jsou má opora, má jistota... Měla bych se k nim podle toho i chovat. Kdybych je ztratila, nevím, jak bych to snášela.
Takže tak trochu jsem za sen vděčná, pomohl mi otevřít oči a uvědomit si, co mohu ztratit. Ale je škoda, že mi to došlo až tak pozdě.

Tento článek byl zařazen k tématu týdne sen.
 


Komentáře

1 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 19. září 2010 v 18:15 | Reagovat

To je nekutečný náhled do duše, Neriah. Teď mě tak napadá, jak bych se cítila já, kdyby se mi něco takového stalo. Musím uznat, že hrozně...
Zasadila jsi mi do hlavy červíka, nad kterým jsem nucená přemýšlet...

2 Zůza Zůza | Web | 19. září 2010 v 21:10 | Reagovat

Jo...taky si t občas uvdomuju....

3 punerank punerank | E-mail | Web | 24. října 2010 v 21:12 | Reagovat

Mě občas sen tak rozhodí, že musím dotyčnému zavolat, jestli žije. a nedej bože, když nebere mobil. skoro panykařím. Ale ta úleva a pokora, co přijde stojí za to...
Bratránkovi se jednou zdálo že věděl, kdy přesně umře a organizoval svůj vlastní pohřeb. znělo to otřesně.
Někdo mi vysvětloval, že nemám sny brát vážně, že jsou takovej úklid mozku. Děkuju pěkně, moje hlava je tím pádem velikánská popelnice:d

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.