Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Máme skype, icq, facebook, email. Opravdu máme k sobě blíž?

16. října 2010 v 16:58 | Neriah |  Proudy myšlenek a názorů
Zamyšlení, které jsme psali ve škole. Paní profesorka nám dala jedno z témat, které bylo u zkušebních státních maturit. Moc dobře se mi o tom psalo, je to dost blízké téma nám všem. Je to nedokončené, protože jsme na to měli necelou vyučovací hodinu. Nijak jsem to neupravovala, nechávám to v původní verzi, abych se měla za pár let nad čím smát.
JInak teď nemám vůbec náladu na psaní, rozečetla jsem další knihu (jak jinak, než autobiografickou), a je to síla tentokrát i na mě. Tak jestli ji dočtu, zas sem o ní něco hodím.
A teď už se pobavte nad zamyšlením, které jsem po sobě ani nestihla přečíst. Snažila jsem se vychytat jen pravopisné chyby.

Máme skype, icq, facebook, email. Opravdu máme k sobě blíž?

Tato možnost komunikace je velmi užitečná, zvláště když chceme kontaktovat známého žijícího daleko od nás. Dozvíme se tak, jak se má, když nemáme možnost zajet si jen tak do Ameriky, abychom se ho na to zeptali osobně. Skype navíc umožňuje zapnout si webkameru, přes kterou svého známého můžeme vidět. Navíc je tato komunikace velmi rychlá a bezplatná, když nepočítáme platbu za internet.
Ale stačí to?
Když si chatujeme přes facebook, icq či skype, navzájem se nevidíme, nevíme, jak se druhý člověk tváří, nemůžeme se soustředit na tón jeho hlasu. Může nám tedy posílat hromadu usmívajících se smajlíků a nemusí je myslet upřímně. Zamýšleli jste se někdy nad tím, co si o nás člověk myslí, když si s námi píše? Před počítačem si člověk často dovolí víc, než když je s někým v osobním kontaktu.
Spousta lidí si na facebook přidává lidi, které osobně nezná, občas si s nimi napíše "Ahoj" či "Jak se máš?" a tím jejich konverzace končí.
Mě osobně dokáže naštvat, když čtu: uživatel má 300 přátel. Copak jsou to všechno přátelé? Nemělo by se to tak nazývat, klidně kontaktů, ale ne přátel. Těch pravých přátel, kteří při nás vždy stojí, máme mnohdy na facebooku jen po skromnu a dost často ani to ne. Kontakty se skládají z lidí, které jsme viděli jednou nebo vůbec, hrstky spolužáků a ten zbytek se dá považovat za opravdové přátele. Sociální sítě navíc berou spoustu času, dnes už nevidíte dítě s knihou, ale u počítače, kam si sedne hned, jak přijde ze školy.
Dle mého názoru není nad osobní rozhovor. Když posílám emailem životopis do zaměstnání, kde chci pracovat, nevím, zda je zaměstnavatel alespoň trochu sympatický, zda to není alkoholik nebo podvodník, který se za zaměstnavatele jen vydává.
A kde jsou časy, kdy jsme natěšeně čekali před poštovní schránkou a očekávali jsme dopis od babičky či kamarádky z tábora? A pak to zklamání či radost, když tam dopis byl či nebyl? Dnes už dopis téměř nikdo nenapíše. Ve schránkách nalézáme už jen složenky a letáky, které nám moc radosti neudělají. Je jen otázka času, kdy i letáky budeme dostávat emailem. Nebudou žádné poštovní schránky, pošťačky budou nezaměstnané. Chceme, aby to takhle skončilo?
 


Komentáře

1 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 16. října 2010 v 19:20

Svatou pravdu máš, svatou! Moje ségra taky marně čeká na nějaký dopis (i když jí stále vysvětlujeme, že ještě neumí psát, dutíž si nemůže s nikým dopisovat), ale i já si občas říkám, proč prostě někdy někdo nenapíše dopis. Jen tak, protože chce pozdravit člověka, který od něj bydlí daleko...

2 Verča Verča | E-mail | 18. října 2010 v 19:40

Jo, přesně tak! Pořád říkavám, že za počítačem si člověk dovolí ledacos. Přes internet se skutečná povaha človíčka, se kterým si píšem, nedá poznat. Kolikkrát se mi stalo, že jsem si s někým báječně pokecala přes e-mail - častokrát jsem se u toho válela smíchy a pak, když jsme se sešli, zjistila jsem, že mi ta osůbka není sympatická a já ji většinou taky ne. Ne že by na ni bylo něco špatnýho, ale prostě jsme si nepadli do oka. Pravda, taky se mi párkrát stalo, že jsem narazila na úžasný lidičky, kteří se stali mými skvělými přáteli a nedám na ně dopustit, ale osobní setkání hned od začátku je přece jenom lepší. Bohužel mé časové vytížení a problém, že jak jsem ve velký skupině neznámých lidí, absolutně se v nich neorientuju a tudíž nevím, kdo na mě mluví, mi tato osobní setkání dost komplikují. Určo víš, o čem mluvím. No ale i tak jsou osobní setkání lepší. No a takový ty uživatelé, kteří mají třista přátel, taky nechápu. Přátelé jsou lidi, kteří při tobě stojí, přesně jak jsi psala, a ne nějací neznámí, nebo lidi, se kterýma prohodíš jednou za uherskej rok nějakou tu větu. Pak se stává, že nějaká holka naletí chlapovi - domluví si s ním schůzku, protože on jí před tím napsal, že má pro ni práci no a ten hajzl ji pak někde podřízne. Něco takovýho jsem totiž jednou četla. Jsem toho názoru, že by člověk neměl svůj profil zahlcovat co nejosobnějšími daty a rozhodně by se neměl scházet s lidma, který vůbec nezná a už vůbec by na takovou schůzku neměl jít sám. A děti u počítačů taky nechápu. Jo, já na PC trávím dost času, ale když je příležitost, jdu s někým ven, protože nechci žít virtuálně! Chci žít opravdově, chci se stýkat s lidma na kterých mi záleží a ne na facebooku napsat neznámý osobě: ahoj, jak se máš, a myslet si, jak jsem cool, když
mám třista rádoby přátel.

3 Lucka Lucka | E-mail | Web | 23. října 2010 v 18:59

Musím říct, že máš naprostou pravdu. Napsala jsi to moc hezky. Jéééé já už nedostala dopis ani nepamatuju. To už bude asi hodně dlouho. Pro lidi je pohodlnější poslat ten mail. No pravda je, že jsem taky dlouho nikomu neposlala klasický dopis. Budu to muset napravit. No a s tím facebookem je to pravda. Mám tam řadu lidí, ale je opravdu jen pár, kteří pro mě něco znamenají a kterým důvěřuju. Zbytek jsou lidi, kteří občas napíšou ale rozhodně to nejsou ti praví přátelé, na které se můžu spolehnout. Nelituju toho, že mám facebook, protože jsem díky němu mohla blíže poznat jednoho člověka, ale rozhodně toto nemůžu říct o všech svých přátelích na facebooku. U pár si ani nejsem jistá, kdo to je a nikdy mi snad ani nenapsali. Rozhodně to nenahrazuje to pravé setkání s tím pravým přítelem.

Komentáře jsou uzavřeny.