Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Poslouchej, zabíjej, nebo zemři

2. října 2010 v 16:41 | Neriah
Do téhle rubriky jsem dlouho nic nepřidala, tak to jdu napravit.
Je to další kniha z mé autobiografické sbírky, která na mě hluboce zapůsobila a donutila mě znovu a znovu si pokládat otázku: Proč se tohle všechno děje?
Tomu, kdo má rád takovéhle knihy, přečtení vřele doporučuji.


 Název: Poslouchej, zabíjej, nebo zemři
Autor: Sönke C. Weiss
Nakladatelství: Alpress
Pravdivý příběh o dívce, která byla nucena bojovat v armádě božího odporu při občanské válce v Ugandě.
Dvanáctiletá Hope z Ugandské vesnice byla se svým bratrem a otcem roku 1996 unesena armádou božího
odporu. Hope byla po cestě nucena svého otce ukopat k smrti, on však útok přežil. Ten, kdo nemohl jít dál, byl
bez milosti zastřelen, Hope jako jedna z mála několikadenní cestu přežila. Z Ugandy se dostali do výcvikového
centra Armády božího odporu v jižním Súdánu, kde Hope i ostatní děti čekal vojenský výcvik. Kdo neposlechl
nebo se pokusil utéci, byl zastřelen.
Po absolvování výcviku jdou na misi, odkud se bratr Hope nevrátí.
Hope čekají roky plné ponižování a znásilňování. Při jedné misi se Hope podaří uprchnout. Ujme se jí
organizace, která se o děti, jako je ona, stará.
Spokojenost ale netrvá dlouho, Hope zjišťuje, že je těhotná a pokouší se o sebevraždu, od níž ji vedoucí
organizace odradí. Porodí zdravou holčičku, pracuje, začíná chodit do školy, připravuje se na setkání s rodinou,
která ji přijme...Pořádá přednášky, při nichž vypráví o tom, co prožila, aby se o nich dozvědělo co nejvíce lidí, a
hlavně, aby je lidé přestali odsuzovat.
Začíná být v rámci možností šťastná, nedokáže si však nikdy odpustit, co udělala.
 


Komentáře

1 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 2. října 2010 v 17:22 | Reagovat

Nečteš trochu moc depresivní knížky? Na tohle já bych vážně neměla. Já tak maximálně Maryšu... :-)

2 Neriah Neriah | Web | 2. října 2010 v 17:41 | Reagovat

[1]:: je to síla, ale mě tyhle knížky baví, pak si vždycky říkám, že si nemám na co stěžovat... A teď jdu číst ještě depresivnější knížku, který se tak trochu děsím. Anotace vypadala hrozně, a to už je co říct, když to říkám já...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.