Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Včera den blbec

9. října 2010 v 14:21 | Neriah |  Útržky života
To, že jsem do písemky z chemie napsala bláboly, které by snad nikdo jiný nebyl schopný napsat, radši už komentovat nebudu, tohle je u mě běžné. Ale co se dělo pak, to vydá za několik pátků třináctého (alespoň u mě, protože mně se v pátek třináctého většinou nic špatného neděje, tudíž v něj moc nevěřím).
Protože jsme včera končili o dvě hodiny dřív, taťka pro mě přijel, nechtělo se mi totiž tři hodiny čekat na autobus. A tím autobusem bych byla doma rychleji, věřte tomu. :-)


Někde v Benešově se nám rozbilo auto, takže jsme čekali tři hodiny, než pro nás přijel taťkův kamarád s podvalem, abychom vůbec dojeli domů. Auto nakládali další půl hodinku, takže jsem byla ráda, když jsem zhruba v půl devátý byla doma. A já machr řekla, že si bundu nechám v autě, že venku vůbec není zima. To bylo předtím, než jsem zjistila, že to auto budou nakládat tak dlouho. Pak jsem se tam klepala zimou, takže se bojím, že budu nemocná.
Ještě někdy během čekání mi taťka oznámil, že umřel strejda a mamka mi doma řekla, že nepojedu na jeho pohřeb. A to z jednoho prostého důvodu: abych nezameškala školu. Chápu, že jet na otočku 500 km dá docela zabrat, ale stejně bych tam ráda jela, ve škole bych chyběla jen dva dny.
Abych nemluvila jen o včerejšku... Tak trochu jsem ráda, že už jsem doma.
MOje spolubydlící totiž nezklamala. A já teď kvůli ní nenávidím podzim. :-)
Musím si vždy vybrat, zda se budu klepat zimou a odměnou mi bude naprosto normální vzduch, nebo se tam budu dusit a bude mi teplo. Vybrala jsem si tu první možnost, pochopitelně. Větrám i přes noc, jsem zvědavá, co budu dělat v zimě, to už okno celou noc otevřený nechat nemůžu. :-(
 


Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 9. října 2010 v 15:47 | Reagovat

No tak to byl fakt den blbec. Já se včera měla fain (oslavovala jsem narozky a dokonce bez kocoviny:-D), za to však čtvrtek stál za to. Tolik smůly najednou a to přitom jen v jedné jediné věci, to se mi fakt ještě nestalo. No ale snad už to bude všechno v poho a ty to nějak s tou spolubydlící přežiješ.
Hodně štěstí.

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 9. října 2010 v 17:42 | Reagovat

No, tak v první řadě nejsi sama, ve středu jsem tak zkazila chemii, že není možno mluvit XD Přidávám se k Verče, a taky přeju hodně štěstí. Příšerní spolubydlící, jsou... No, příšerní... Od doby, kdy jsem byla na dědově pohřbu, bych se dalšího kdykoli vzdala. Jde sice o rozloučení, ale já hrozně nerada brečím na veřejnosti. Vím, že je to normální, ale mě připadalo všechno těžší, dokonce jsem myslela, že tam je... No, nic... Hlavně víc toho štěstí...

3 Neriah Neriah | 9. října 2010 v 18:13 | Reagovat

[1]:: Slavit narozky (a navíc ještě tak významné, jestli to byly tvoje) bez kocoviny - to ještě v dnešní době jde?:-D Jinak dík za podporu, snad to nějak přežiju.
[2]:: Já taky nerada brečím na veřejnosti, nejhorší je ale to, že si nedokážu smrt blízkého člověka připustit, dokud nejsem na jeho pohřbu. Takže jsem ještě nebrečela, ani v soukromí. Já ty pohřby taky nemám ráda, ale trochu z jiného důvodu než ty, i když tohle v tom taky možná trochu hraje roli.

4 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 9. října 2010 v 19:46 | Reagovat

Ty bláho, nic z toho ti nezávidím. Ale taky ti můžu povědět, že se mi povedlo zkazit písemku...Z němčiny. To je tak, když blbec neví, že Kilogramm jsou dvě m a napíše to nejmíň stokrát :-)
V tuhle chvíli jsem ráda, že nemusím bydlet na intru. Věř, že takovou milou spolubydlící bych taky nevydýchala a rychle poslala někam...:-)

5 Aria Aria | 10. října 2010 v 10:30 | Reagovat

Tak to byl opravdu špatný den. Umřímná soustrast.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.