Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Listopad 2010

A proč si nevěříš?

23. listopadu 2010 v 21:42 | Neriah |  Útržky života
Jak vám to mám, sakra, říct, když v tom sama nemám jasno?

Jak všechno zvládám - vaše otázky, mé odpovědi

17. listopadu 2010 v 17:27 | Neriah |  Ego, ego, ego
Tak jste se konečně dočkali (já už nic nebudu slibovat, vážně). Za přidání článku poděkujte mé rýmě a teplotě, díky nimž nejsem někde venku, což mě nehorázně vytáčí, protože jsem na to volno měla spoustu plánů, ale válení se na intru mezi ně rozhodně nepatřilo. Také teď řeším několik problémů, takže na přidávání článků není vůbec nálada ani čas. Ale to přejde. Časem!

Velké díky

14. listopadu 2010 v 12:26 | Neriah |  O všem a o ničem, aneb když vám chci něco sdělit
Mé díky patří Labandě za nový a úžasný design, pak také Agrrr za jeho úžasnýpopis,díky němuž jsem si design dokázala bez nejmenších problémů představit.
Lab, tys sice říkala, že ti nemusím děkovat, ale já mám za co - za trpělivost, a hlavně za to, žes nezneužila mé důvěry a já ti mohla bez obav svěřit své heslo.
Taky ti patří velký dík za diplomek, který jsi mi udělala, a taky nesmím zapomenout na Agrrr, která ho opět úžasně popsala, a tozde v komentáři číslo 14.

diplomek

Nestíhám, a tak...

11. listopadu 2010 v 21:21 | Neriah |  O všem a o ničem, aneb když vám chci něco sdělit
Dlužím vám velikou omluvu, že tu ještě nejsou odpovědi na vaše otázky. A vlastně, že tu není nic.
Tento týden jsem poněkud vytížená. To je tak, když si necháte všechno učení na poslední chvíli, a pak se divíte, že máte v jeden den písemku z němčiny, angličtiny a pak ještě nějaké to zkoušení. Odpoledne jsem se pohybovala co nejdále od intru, a večer jsem pak musela všechno dohánět. Když se pak započítá úžasně rychlý internet, samozřejmě ironicky myšleno, jste vážně šťastní.
Ale na druhou stranu, můj pesimismus tento týden utekl a já mám tak nějak úžasnou náladu.  všímám si, že všichni v mém okolí to mají naopak. Jak profesoři, tak vychovatelky a prostě tak nějak všichni. Ale já jsem prostě šťastná. Možná proto, že jsem našla v prváku fajn kámošku, s kterou se dá bavit. A to je tady ve škole vážně zázrak.
Mohla jsem si tenhle nic neříkající článek odpustit, ale mně se líbí datum 11. 11. a chci mít v archivu tohle datum. Prostě blázen, říkám to pořád. :-)
Pokusím se zítra večer něco sepsat. To už bych měla mít čas.
Loučí se vaše zaneprázdněná Neriah

Co o mně ještě nevíte, tedy někteří

8. listopadu 2010 v 21:20 | Neriah |  Ego, ego, ego
AAAAAA, přijela mi spolubydlící! Kupte mi někdo, prosím, plynovou masku. :-)
Ale o tom jsem momentálně psát nechtěla, postěžuji si někdy jindy.
Teď budu psát o sobě (jak zvláštní, že)?
Takže kdo chce číst, nechť si klikne na celý článek a upozorňuji: čtete na vlastní nebezpečí! :-)

Zničující přátelství

6. listopadu 2010 v 17:48 | Neriah |  Povídky
Po jisté události na povrch vypluly některé vzpomínky, které bych nejraději pohřbila někam hluboko, ale když už vypluly, tak se s nimi navždy vypořádám. To období mi připomělo mé chabé pokusy o literární tvorbu a tak dlouho jsem hledala, až jsem vyhrabala některé povídky. Člověk by nevěřil, co se dá v počítači najít, já už myslela, že jsem to všechno smazala.
Přiznám se, že se za to, co jsem psala, stydím. Ale... Schválně vám sem dám ukázku. Vlastně to ani není dokončené, ale já už pak nevěděla, jak pokračovat, tak jsem to nechala být. A ten konec je ze všeho nejhorší...
A moc se neděste, psala jsem to zhruba před třemi lety. Uvědomuji si, že je to dost neuspořádané a chaotické, ale co už. Nechávám to v původní verzi.
A chce se mi brečet, protože ať je to sebevíc hrozně napsané, je to tak trošku autobiografické. A jsem moc ráda, že už mám tohle období za sebou. I když přišlo podobné...
***

Vážně tomu nemohu uvěřit

4. listopadu 2010 v 17:51 | Neriah |  Útržky života
Včera jsem slíbila, že napíšu, jak to probíhalo na té soutěži.
Tak to tu máte a já se jdu učit. :-(

Konečně jde internet, abych ten blábol mohla zveřejnit

3. listopadu 2010 v 21:35 | Neriah |  Útržky života
Zjišťuji jednu nemilou věc a to, že musím článek pokud možno psát bez přestávky. Napsala jsem spoustu článků, ale když jsem se k nim pak za pár hodin vrátila, zjistila jsem, že to, co jsem chtěla napsat, už pro mě nemá žádný smysl. A buďte rádi, že jsem to nezveřejnila, protože jsem měla tak špatnou náladu, že byste četli jen samé stížnosti, sentimentální kecy apod.