Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Jak všechno zvládám - vaše otázky, mé odpovědi

17. listopadu 2010 v 17:27 | Neriah |  Ego, ego, ego
Tak jste se konečně dočkali (já už nic nebudu slibovat, vážně). Za přidání článku poděkujte mé rýmě a teplotě, díky nimž nejsem někde venku, což mě nehorázně vytáčí, protože jsem na to volno měla spoustu plánů, ale válení se na intru mezi ně rozhodně nepatřilo. Také teď řeším několik problémů, takže na přidávání článků není vůbec nálada ani čas. Ale to přejde. Časem!

 Hned na začátku se vyjádřím ke komentářům, v nichž jste psali, že ztráta zraku je to nejhorší, co se může člověku přihodit a ostatní problémy jsou oproti této tragédii naprosto bezvýznamné.
S tímto prohlášením si dovolím nesouhlasit. I bez zraku se dá žít naprosto plnohodnotný život a věřte tomu - já na své zrakové postižení ani nemyslím, prostě je to dáno, takže nevidím důvod litovat se a obtěžovat tak okolí i sebe přebytečnými starostmi. Jako každý člověk, i my máme naprosto běžné problémy a tím, že bychom začali vidět, by rozhodně nezmizely. Snažím se žít tak, abych byla na okolí co nejméně závislá, protože mi je blbé někoho neustále obtěžovat. Přiznám se, že jsou věci, které prozatím neumím např. vaření (nepřála bych vám ochutnat něco vytvořeného mou osobou kromě čaje a kávy), ale neumím to jen díky mé pohodlnosti (ach, jak nerada to přiznávám). Nemám ráda, když mě někdo lituje - tak si jdu po ulici a najednou slyším paní, jak říká:  "Ach, vy chudinko, já vás tak strašně lituju, musí to být pro vás hrozně těžké!", Popadne mě za ruku a ve snaze mi pomoci mě táhne do neznámých končin, aniž by se zeptala, kam potřebuji jít.
Nebo si tak sedím v metru a najednou slyším: "Ach, jak jste krásná... Kdybyste neměla v ruce bílou hůl, myslela bych si, že jste studentka. Ale když se budete pravidelně modlit a věřit v boha, určitě se vám zrak navrátí... Ach, mohu se za vás každý večer pomodlit? A mohu se dotknout vašich očí?" Tyhle výstupy jsou mi nepříjemné, i když chápu, že někteří ještě nevidomého člověka neviděli, proto neví, jak se zachovat. Ale některé historky jsou vážně úsměvné.
Pro mě je zase děsivá představa, že bych třeba neslyšela, ale dokážu už chápat, že každý postižený člověk může být šťastný a spokojený, a není třeba ho litovat.
Dalším dotazem bylo, zda jsem nevidomá od narození a odpověď zní: ano.
Nedovedu si ani představit, že bych najednou začala vidět, ani bych o to nestála. Jsem šťastná, tedy tak šťastná, jak to jen v mé nynější situaci jde. Je však pravda, že bez světlocitu, který mám, si nedovedu představit život. Ani si nedovedete představit, jak moc to pomáhá v orientaci. Kamarádovi teď doktor řekl, že možná přijde i o světlocit a nedokázal pochopit, že z toho nebyl moc nadšený.
Dále pak zodpovím dotazy týkající se techniky, kterou používám.
Používám hlasový výstup, který mi čte všechno, co vy vidíte na obrazovce. A věřte, ovládat blog není nic těžkého, proto jsem si vybrala právě blog.cz - díky jeho jednoduchosti. Kdyby někoho ty hlasové výstupy zajímaly, nějaké jejich ukázky můžete najítzde.To samé se týká komentářů, jen mám problém s těmi stránkami, které při odesílání komentáře požadují opsat kód z obrázku. Myslím, že existuje nějaký program, který tento problém nějak řeší, ale ten nevlastním a nechci někoho neustále otravovat, aby mi ho četl, navíc nepotřebuju,aby všichni věděli, jaké čtu stránky a co píšu do komentářů.
A k nevidomým malířům - přiznám se, že o tohle se moc nezajímám, výtvarná výchova mě nikdy moc nebrala, a jsem upřímně ráda, že ji máme tenhle rok naposledy, i když pravda, na drátování se docela těším. Ale abych se vrátila k tématu: jediná nevidomá malířka, kterou znám, je Pavla Francová. Nějaké výstavy obrazů určitě budou, ale bohužel o tom moc nevím... :-(
Jestli budete mít ještě nějaké dotazy, pište je klidně do komentářů pod článkem.
Prozatím se loučí vyčerpaná Neriah, která si jde dělat už asi desátý čaj.
 


Komentáře

1 Nel-ly Nel-ly | Web | 17. listopadu 2010 v 19:03 | Reagovat

ááááááá, nenávidim blog, tak krásnej a dlouhej komentář - plnej vtipu a obdivu už nevymyslim :(

co jsem asi tak psala.... za prvé, máš můj obdiv už jen za to, že si schopná takhle v klidu psát, i když ses s tím narodila a znáš jen to, stejně si v tolika nevýhodách (to se pak můžu stydět já, která si stěžuju, že bez brýlí nevidim na dálku)

za druhé - jo, to jsem psala o těch milých paních... to se fakt děje? převádění přes cesty ano, to znám, ale aby i šahaly na oči? ježiš... chytit pod krkem a dát ránu (dobře, je hezké, že mají zájem a furt je to lepší než výsměch - takových nadávek už jsem si zažila až dost při cesták s nejlepší kamarkou, její bratr je totiž autista a ve dvanácti letech je roven v podstatě batoleti - tedy naž ohromnou fyzickou sílu)

za třetí - kódy (jak já je nenávidím!), třeba na uložto jdou spustit (někdy mám tendenci to udělat, protože se prostě nedají číst), ale třeba jak je to na estrankách, kde je dost fanfiction povídek nemám nejmenší tušení... celkem by mě to zajímalo, protože některé jejich klikyháky mě dost odrazují od komentování vůbec

2 Neriah Neriah | Web | 17. listopadu 2010 v 19:28 | Reagovat

[1]:: No jo, když se chystám psát delší komentář, raději si ho předepíšu v poznámkovým bloku, protože pak mám chuť vraždit, když se to celý smaže. :-) Tak výsměch já neřeším, alespoň když se týká mojí osoby, to se tomu člověku vysměju a řeknu mu od plic, co si myslím, ale když vidím, jak se posmívají někomu, kdo se ani neumí moc bránit, úplně se ve mně vaří krev. Na ulož to si kódy taky přehrávám, jen na estrankách mají smůlu, tam nekomentuju, ač bych mnohdy i chtěla. :-( Třeba na webgardenu je to v pohodě, tam jeten kód už vypsanej. Kdyby místo těch kódů dávali sčítání čísel jako třeba u návštěvní knihy od guestbooku - nestěžovala bych si.

3 agrrr agrrr | Web | 17. listopadu 2010 v 22:08 | Reagovat

v tomhle s tebou musím souhlasit. Pro každého je nepředstavitelné něco jiného. Někteří si říkají, že by nedokázali, žít s něčím, a jiní s tamtím. Ale je to o tom umět žít a jít dál. Má drahá polovička je po úrazu páteře. Od ramen dolů snížená citlivost, levá půlka těla je částečně ochrnutá. Samozřejmě je to s pojeno s dalšími problémy. Teta má nemocnou  krev a každý měsíc si ji musí nechat vyměnit. je neuvěřitelně zesláblá  a unavená. Kamarád z dětských let byl hluchý, ale jako dítěti mi to nepřišlo jako tragedie a on si nijak nestěžoval. (znakovku neumím a je zvláštní, že jako děti jsme ji ani nepotřebovali). Ale můžu potvdit jedno, hluchý považuje jako nejhorší věc na světě skončit na vozíčku, ale hluchota pro něj není až tak velký problém. a Vozíčkář se hrozí, že by měl ohluchnout, protože vozíček není až tak strašný... Stejně ale musím stále obdivovat lidi kolem sebe, jak se svými omezeními a životními úděly bojují. Ale je důležité uvědomit si, že lítost není pomoc...
Dobrou noc :-)

4 punerank punerank | E-mail | Web | 17. listopadu 2010 v 23:04 | Reagovat

ahoj, teď můj chaos pod článeček!
já nevidím ani to světlo a pro lidi je tak těžký si to představit, že mají potřebu vnutit mi aspon tmu:) ne, nevidím tmu. vaše prsty taky nevidí tmu, jen cítí vzduch a dotek. to je všechno z toho, co vidím. baví mě dětské reakce na jezdících schodech typu - jeeeee mami, ta paní jede a spiiiiiii. častěji mi ale lidi chválí vlasy a to se na ně směju!
hlasový výstup máme už i v mobilech a to je panečku paráda, nemuset si závisle nechat číst smsky apod...
komenty taky radši píšu předem v bloku, už proto, že můžu opravovat snadno chybyyy! zajímalo by mě, jestli když někde necháš koment, jdeš se tam znova podívat na reakci? já to někdy udělám a někdy zapomenu, kde jsem komentovala, tak mám smůlu.
tak to by zatím stačilo!

5 Lucka Lucka | E-mail | Web | 18. listopadu 2010 v 12:29 | Reagovat

Čtení kódů z obrázků už v dnešní době není až takový problém. Existuje na to program, který se jmenuje webvisum. Po vybrání jedné položky z menu program kód opíše a hodí ho do schránky. Ty ho pak už jen vložíš do příslušného editačního pole. Je to docela spolehlivé a myslím, že pro nevidomé je to velká pomoc. Program bohužel funguje jen s prohlížečem mozila, ale ten by měl být s jawsem docela dobře ozvučený a nebo funguje s NVDA. Pokud máš zájem, napiš mi mailík a já ti s tím poradím. Pošlu ti pozvánku a ty se pak jen zaregistruješ a přidáš si program do mozily. Pak už můžeš bez problému program používat.

6 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 18. listopadu 2010 v 17:49 | Reagovat

Vážně jsou ty reakce až takovéhle? tak to bych vážně nečekala.
Ale stejně tě obdivuju.
S tím, že uvaříš jenom čaj a kafe, si nelam hlavu, já taky uvařím jenom to a možná navrch polívku :-)
Přeju hodně štěstí a hlavně se uzdrav z té rýmy :-)

7 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 18. listopadu 2010 v 19:49 | Reagovat

Pěkný článek, ale jednomu tvrzení nevěřím. Nestojíš o to, abys viděla? Tak to jsi neuvěřitelně najivní! Já jsem těžce zrakově postižený a je mi 42 let. Žiju taky celkem šťastně a spokojeně, ale zraková vada mi vadí pořád. Ostatně taky ti začne vadit, až si budeš buď hledat práci nebo se budeš chtít nějak realizovat. Ono nemít auto, nemoci vykonávat 99 % povolání, nemoct provozovat naprostou většinu sportů, to všechno člověku musí zákonitě chybět.
   Je nepochybně pravda, že s pomocí techniky toho můžeme dělat poměrně dost, ale není to náhrada plnohodnotného života. Dokud jsem byl na intrech mezi stejně postiženými, taky mi postižení tolik nevadilo. Ale když vidím, jak úplní pitomci dělají práce, které bych já zvládl mnohem lépe, kdyby mě k nim ovšem někdo pustil, pak vnímám zrakovou vadu jako neštěstí, což to objektivně opravdu je. Nechci se litovat, ale pravda je taková, že jako slepec nikdy plnohodnotný život neprožiješ. Můžeš být šťastná, mít dobrého manžela, hezké dítě a pár fajn přátel, ale furt je toho dost, co mít nemůžeš.

8 Neriah Neriah | Web | 19. listopadu 2010 v 20:47 | Reagovat

[4]:: jojo, svůj telefon si nemůžu vynachválit. :-) Jinak na reakce se dívat chodím, ale je pravda, že občas taky zapomenu, kde všude jsem komentovala. A u některých blogerů vím, že nereagují, takže tam to ani nekontroluju.
[7]:: Samozřejmě si uvědomuju, že má zrakové postižení spoustu nevýhod. Kolikrát by se mi hodila nějaká brigáda a nikde mě nezaměstnají. Bylo to myšleno spíše tak, že vidět je pro mě stejně nepředstavitelné, jako pro vidícího nevidět. Kdybych začala vidět, byl by to hodně velký šok. Taky si občas říkám, že by bylo lepší vidět, ale vím, že se to nestane, takže se tím nezaobírám a snažím se žít tak, abych byla v rámci možností šťastná.

9 punerank punerank | E-mail | Web | 19. listopadu 2010 v 20:59 | Reagovat

ptala jsem se hlavně proto, že tady na blog.cz je dost zvykem odpovídat si vzájemně v komentářích tak, že já napíšu otázku u tebe do komentu a ty odpovíš u mě. nemůžu si na to zvyknout, chci v tom mít pořádek, asi jako trubka nepřizpůsobivá:) ale odpověd mě kolikrát fakt zajímá. škoda že nejde odpovídat na komenty mailem a stejně tak odebírat mailem reakce. no s těma pár věrnýma se to vždycky nějak vyřeší, naštěstí.

10 Neriah Neriah | Web | 19. listopadu 2010 v 21:32 | Reagovat

[9]:: Když člověk odpovídá tomu druhýmu na blog, jsou v tom zmatky. Já radši odpovídám rovnou k sobě do komentářů, je to pro mě přehlednější. Ale občas udělám výjimku. Je fakt, že kdybych mohla reakce odebírat mailem, bylo by to jednodušší, protože si mnohdy nepamatuju, kam jsem psala. Ale líbí se mi funkce, že můžu odebírat komentáře u sebe na blogu, protože se pak dozvím i o komentářích u staršíchčlánků. (rozhodně bych pokaždý neprojížděla všechny články, co jsem napsala, jestli tam není nový komentář. :-)

11 punerank punerank | E-mail | Web | 19. listopadu 2010 v 21:45 | Reagovat

Taky bych pod článkem v komentech hledala prostě něco, co s ním souvisí, ale to tady na blog.cz moc neplatí. komenty slouží jako poštovní schránka. posílání zpráv autorovi nikdo nevyužívá a pak to spíš překáží mně... řešilas už nějak ten outlook a účty?

12 Slečna barevná Slečna barevná | Web | 19. listopadu 2010 v 21:53 | Reagovat

skvělý blog:)

13 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 19. listopadu 2010 v 22:18 | Reagovat

No asi nejjednodušší způsob, jak se dozvědět o všech reakcích je, dát si RSS ze všech blogů, kde něco komentuji. Blog.cz umožňuje jak odběr samotných článků, tak i komentářů. Chci-li tedy vědět, jestli Neriah reagovala na můj koment, dám do RSS čtečky tohle:
http://neriah.blog.cz/rss-kanal/komentare

14 Šprťucha Šprťucha | Web | 23. listopadu 2010 v 13:42 | Reagovat
15 Aleath Aleath | Web | 15. června 2013 v 9:29 | Reagovat

Děkuji, Neriah, za komentář na mém blogu. Protože jsem se ještě nesetkala s nevidomým blogerem, rozhodla jsem si tě vyhledat.

Pocity, které jsi tu popsala, jsou podobné těm mým. Jsem na vozíku (rozštěp páteře) a děsím se toho, že bych neviděla nebo neslyšela. Hlavně tedy ten sluch, protože mým velkým koníčkem je hudba a bez sluchu bych byla, slušně řečeno, v háji :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.