Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Prosinec 2010

Už mi není smutno.

25. prosince 2010 v 0:05 | Neriah |  Útržky života
Lúmenn měla pravdu, když psala, že mají Vánoce jinou auru. Dřív jsem to ale pociťovala víc.
Mám dobrou náladu. To už se dlouho nestalo, ale stěžovat si nehodlám.
Ještě ve středu jsem měla dojem, že nebudou stát Vánoce za nic. Bylo mi tak smutno, že jsem chtěla po třech letech skutečně plakat a toužila jsem po tom, aby mě někdo objal a utěšoval mě takovými těmi nesmyslnými frázemi, že bude všechno dobré. Jenže nikdo mě neobjal a já to ustála.
Včera byly doma zas samý hádky. Už mě to nebaví. Kdyby se aspoň hádali se mnou. Hádkami hodně trpím, když se netýkají mě. Jinak se jimi neskutečně bavím! Když mě ale budí křik, mám hned po náladě.
Už týden jsem nemocná, ale včera se to konečně začalo lepšit, což mě neskutečně těší.
Taky vás tak vyděsil výpadek skypu? Já chtěla volat tomu, co nám dělal internet. Plaším zbytečně hned po několika minutách. Ještě, že jsem vydržela několik hodin a pak se dočetla, co se stalo! Při nejhorším by se dotyčný pán jen pobavil nad tím, jak zbytečně plaším.

Potřebuju... Co vlastně?

17. prosince 2010 v 21:23 | Neriah |  Útržky života
Ačkoliv mám dost nepravidelnou stravu, jako děti v Africe hlady netrpím.
Dokonce už nemám tu náladu, kdy se mi ráno nechce vstát z postele a kdy se chci na všechno vykašlat, ale něco, bůhví co, mě vždy donutí vstát a mechanicky udělat, co je třeba...
I když Vánoce každý rok prožívám míň a míň kvůli tomu všemu stresu, trochu tý vánoční nálady se uchytilo i na mně...
Něco však není v pořádku.
Dost času na to, abych se mohla vzpamatovat, málo času na to, abych se s tím smířila. Vlastně tomu ještě nevěřím.
Jsou to přesně tři dny, co se přiznal k tomu, že si rád přejíždí nožem po ruce. Přesně tři dny, co se mi otevřel, jako snad ještě nikomu. Tři dny, co se trápím, protože neumím pomoci. Tři dny, co se vzpamatovávám z šoku. Tři dny, co se zase začínám zajímat o sebepoškozování.
Vyčítám si, že jsem si ničeho nevšímala. Nemohla jsem tomu zabránit a přesto si to kladu za vinu. Lži... Sám se do nich zamotává a neví, jak ven. Taky jeho blbost, když tvrdí, že nikomu do jeho pocitů nic není... Může být fyzická bolest lepší než psychická? Nevím. Nedokážu pochopit. bolesti se vyhýbám vcelku obloukem. Ne! Vlastně ne! Rozdírám si nehtová lůžka. Ale... To je něco jiného a rozhodně mi to nepřináší nic jako uspokojení... Jinak totiž bolest nenávidím a mám z ní strach. Jsem v tomhle slaboch.
Nejraději bych si vztek vylila na těch, co za to můžou. Na těch, co se mu vysmívají. I když já mám proti němu taky pár výhrad... Dokážu však jeho důvody trošku pochopit. Jen trošku. A jen některé.
Možná někdo může tvrdit, že kluci nepláčou, a když jo, je to slabost. Mně to přišlo jaksi zvláštně statečné, ale to byste ho museli znát, abyste pochopili.
Nemůžu psát víc. Tím se dostávám k druhé věci. Nevíte o serveru, kam bych mohla psát články, které by šly heslovat?
Už vím, co potřebuju... Spoustu psychických sil, abych je mohla zase rozdávat dál. Moc mi jich nezbývá...

Shrnutí dnešního dne, aneb stereotyp nade vše

13. prosince 2010 v 20:42 | Neriah |  Útržky života
Neriah má předčasně dobrou náladu.
Neriah se raduje, protože se bude možná učit latinu.
Neriah v to upřímně doufá.
A až se jí to konečně podaří zveřejnit bez hlášek "Aplikace internet explorer nemůže zobrazit tuto webovou strá                 nku", půjde se konečně najíst.*už se moc těší* 

Jen pár myšlenek

9. prosince 2010 v 21:41 | Neriah |  Ego, ego, ego
Znáte ten pocit, kdy v sobě máte tolik pocitů a myšlenek? Kdy se ze všeho chcete vypsat, ale je toho tolik, že to ani nejde? Kdy myšlenka střídá myšlenku v tak rychlém sledu, že je ani nestačíte uchopit? Jestli ano, tak vítejte v rodině. :-)

Lidičky, buďme originální!

7. prosince 2010 v 17:18 | Neriah |  Proudy myšlenek a názorů
Asi jsem zvláštní, ale já nikdy neměla žádný vzor a rozhodně to nehodlám měnit. Cítím se svobodněji. Přijde mi naprosto zbytečné kopírovat nějakou osobu, když jsme každý originál a můžeme se zachovat podle svého uvážení.

Přiznávám to dobrovolně a bez mučení - jsem závislá

7. prosince 2010 v 9:45 | Neriah |  Útržky života

A že neuhodnete na čem?...
Na internetu. Přiznám se, že to zjištění mnou... docela otřáslo. Já, která nenávidím, když jsem na něčem závislá, já, která považuji závislost za slabost...
*hrdě hlásí, že od pátku neměla ani trochu kafe a nepociťuje ztrátu*
Jojo, muselo se to stát... Abych taky poznala, jaký to je.

Asi vám dlužímvysvětlení...

7. prosince 2010 v 9:42 | Neriah |  O všem a o ničem, aneb když vám chci něco sdělit
Vysvětlení pro ty, co četli mé pavýtvory, jimž se s trochou fantazie dalo říkat povídky.
Jak jste si jistě všimli, už přes měsíc jsem nic nenapsala. Nejprve jsem se zasekla a nevěděla jsem, jak pokračovat, tak jsem si řekla, že to nechám chvilku uležet, že mě časem něco napadne. Ale postupem času jsem začínala zjišťovat, že mě nejspíš jen tak něco nenapadne. Pak jsem si to celé přečetla a nastal zlom. Uvědomila jsem si, že je v tom spousta chyb, takže jsem povídky musela dočasně z blogu odstranit. Samozřejmě jsem je tam mohla nechat, ale dost se za svoje pavýtvory stydím, no. Pokusím se povídky upravit do trošku lepší verze a pak je sem vrátím. Navíc mám teď spoustu nápadů na všemožné povídky a nevím, co psát dřív. Všechny nápady se mi míchají dohromady a mám v tom trošku zmatek. Dala jsem si jen cíl a to ten, že do konce roku napíšu obě povídky na přání. Takže mi držte palce :-)
Taky musím udělat pořádek v oblíbených stránkách, nějaké tam přidat... Vůbec se mi do toho nechce :)
Ach ta lenost...



A proč hledat tu nejoblíbenější?

7. prosince 2010 v 9:35 | Neriah |  Proudy myšlenek a názorů
Nedokážu vybrat knihu, kterou bych mohla zařadit mezi ty nejlepší a nejoblíbenější. Měla bych pak pocit, že ostatním křivdím. Samozřejmě je pár knih, které jsem schopná označit za oblíbené, když na to přijde. Ale dělám to nerada.

Dobré ráno, vstávejte...Ne, to jen já jsem takový blázen, že ještě nespím

4. prosince 2010 v 2:42 | Neriah |  Útržky života
Žiju pro druhé, ale nedokážu s nimi žít...
Tak tahle větička řeší mé neustálé úvahy nad tím, proč jsem na ostatní tak nepříjemná, a proč mi vadí, když se mi někdo až moc přiblíží.