Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Jen pár myšlenek

9. prosince 2010 v 21:41 | Neriah |  Ego, ego, ego
Znáte ten pocit, kdy v sobě máte tolik pocitů a myšlenek? Kdy se ze všeho chcete vypsat, ale je toho tolik, že to ani nejde? Kdy myšlenka střídá myšlenku v tak rychlém sledu, že je ani nestačíte uchopit? Jestli ano, tak vítejte v rodině. :-)

V poslední době nad sebou hodně přemýšlím. Tak trošku už mi to vadí, ale cítím, že to musím ještě chvilku vydržet.
Potřebuji změnu. Zapojit se do nějaké aktivity, být někde potřebná. Pryč s těmi pocity bezcennosti!...
Věřím, že je to nějaké období, které hned přejde... Alespoň doufám.
Chci se změnit.
Přála bych si, abych byla silnější. Aby mě nezranilo jen tak nějaké slovo pronesené ze srandy. Abych se oprostila od všeho, co mě tíží. Abych dokázala odmítnout člověka, co mě jen využívá a pak mě odkopne. Abych byla neústupnější, než teď. Abych už nikdy nikomu nedovolila, aby se mi přiblížil a zranil mě. Abych se dokázala smířit sama se sebou.
Zvláštní. Myslela jsem, že tohle už mám dávno za sebou.
Chtěla bych být otevřenější, hlavně sama k sobě. Chtěla bych se v sobě vyznat a chtěla bych umět psát lépe než doteď.
Vím, že mě čeká dlouhá cesta, jestli se chci změnit do té podoby, jakou jsem zde psala. Zní to ale moc dokonale, takže si odpustím, když se mi něco nepovede...
Myslím, že vždycky zůstanu sama, i když budu opklopena spoustou lidí. Nikdo mě nikdy nepochopí a budu na tom mít zásluhu i já.
Neumím se bavit tím klasickým způsobem, jako mí vrstevníci. Nekouřím, neberu drogy, nechodím po hospodách... Neřeším to, co oni. Někdo může tvrdit, ať si užívám života, dokud jsem mladá. Ale užívání života si nepředstavuji takhle. Přijde mi to jako naprostá ztráta času, když můžu dělat spoustu jiných věcí.
Vždy jsem si přála být jako ostatní, ale už nechci. Jsem ráda za to, jaká jsem, i když na sobě spatřuji spoustu chyb. Ale trvalo mi, než jsem si to uvědomila.
Nejsem člověk, co se touží vzdělávat. Právě naopak, škola mě vůbec nebaví a gympl mi přijde jako špatný krok. Ale chtějte po patnáctiletých puberťácích, ať si vyberou školu, která je bude bavit. O rok později už bych věděla, že na gympl nechci.
... Chci toho sdělit spoustu. To, co jsem napsala, je jen zhruba třetina toho, co mě napadá. Myslím však, že to prozatím stačí.
Zajímavé. Blog jsem si zakládala kvůli povídkám a teď jsou povídky pryč a obtěžuji vás svými výlevy.
 


Komentáře

1 Labanda © Labanda © | Web | 9. prosince 2010 v 22:51 | Reagovat

aspoň ty výlevy uleví dušičce ;-) od toho jsou blogy také a hl. je to tvůj blog a proč bys nepsala co tě trápí? ;-) od toho někdo aj blog má a někomu to uleví, protože neví komu by se v okolí svěřil a kdio byho pochopil ;-) snad to zvládneš jj je to šílené, já už ve 14 se musela rozhodnout vám to aspoň posunuly já byla poslední ročník, kdy 9třída nebyla povinná víš ;-) a taky jsem chtěla utéct ze školy, maminka mi to nedovolila aspon mám maturitu sice mi k ničemu moc nic není, ale ještě se určo bude hodit ;-) a už se mi i hodila ;-) :-)

2 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 9. prosince 2010 v 23:09 | Reagovat

Ale jen se holka zlatá vypiš! Od toho tu blogy jsou a my, teda měl bych mluvit asi za sebe, takže já, já to od tebe fakt docela dobře snášim. Mám dokonce radost, když mi RSS práskne, že jsi zas něco napsala.
   S gymplem jsem to měl úplně stejně, jako ty. Zjistil jsem, že je to průser, ale na základce do mě hustili, jak jsem studijní tip a kolik že to mam talentu. Nedošlo jim, že talent je jedna věc a chuť něco dělat je druhá. No a tak jsem v pololetí požádal o přestup na ekonomku, kterej mi odmítli a já se teda rozhodl, že se nechám vyhodit. 200 neomluvených hodin k tomu stačilo. To ti nepíšu proto, abys snad postupovala stejně!!! Ty to třeba vydrž na gymplu, ať z tebe je vzdělanější člověk. Se psaním se netrap. Talent máš a řemeslná dovednost příjde časem. Čím víc budeš psát, tím budeš lepší. Je to úplně stejnej princip, kterej platí ve sportu. Sama budeš opravdu často, protože je těžžké sehnat kámoše, co by ti intelektuálně stačili. Úplně sama ale bejt nemusíš. Ani takovej přírodní úkaz, jako jsem já, není sám! Markétu budou jednou svatořečit, že to se mnou vydržela. Teda jestli to vydrží. Zatím jí to jde. Piš, to ti jde a ono ti to fakt i pomůže. Nedus v sobě vůbec žádný emoce, protože to pak vede k depkám, potažmo k chlastu a drogám. Kéž by moje dcera místo toho fetu popsala půl internetu! I kdyby měla psát o tom, jaký pitomci jsou její rodiče, furt by to bylo lepší.

3 punerank punerank | E-mail | Web | 10. prosince 2010 v 1:05 | Reagovat

Hele, ty ego ego, čím víc nás odrazuješ, tím víc nás tu máš, řekla bych.Já se v sobě podobně někdy zamotám ještě teď. akorát už to neberu tak vážně a někdy bych měla. dřív jsem brala všechno příšerně vážně a neměla jsem to dělat. tak to vidíš. tušila jsem, že gympl nedám, ale ekonomka a vůbec střední škola ani puberta celkem nedala nic mně. asi po dvacítce žiju znova a líp. já třeba jen přijedu domů a už jsem jiná - hned mě prej nic nebaví, nic se mi nelíbí, nikdo se mi nezavděčí, prostě exot. a co si z toho jako mám dělat? líbí se mi to! Konečně!nebudu listovat letákama, čumět na vaření a receptáře, chodit do kina, ječet do donalda, i tak umím ponocovat a nedám se ostříhat, protože ta palice hloupá mě bolí z něčeho docela jinýho než kvůli dlouhým vlasům.  co člověk, to názor, takže bych asi nikdy nejednala správně, i kddyby+h se neustále ptala a na někoho se ohlížela. bav se jak umíš a kdy můžeš, jen když to neublíží tobě ani druhým. Jakpak jinak by ses mohla dobíjet? papa

4 Lucka Lucka | E-mail | Web | 10. prosince 2010 v 21:50 | Reagovat

To se mi taky někdy stává, že mám v hlavě hodně myšlenek a najednou nevím, co mám psát. Někdy je prostě potřeba jen tak volně nechat plynout myšlenky a prostě psát, co tě zrovna napadá. Rozhodně v tom pokračuj. Myslím si, že na svůj věk píšeš dobře. Já když mi bylo tak jako tobě, vůbec by mě nenapadlo si takhle psát. Postupem času se člověk začne zdokonalovat a jde mu to pak líp a líp. Piš tak jak píšeš a ono se budeš sama tím učit a dál rozvíjet. Hlavně si nemysli, že bys psala špatně, protože to by tě pak jen blokovalo. Nech tomu prostě volný průběh.
Zůstaň Neriah sama sebou. Není důvod, aby ses měnila kvůli ostatním. Však když nekouříš a nepiješ, je to jen dobře. Ti opravdoví přátelé se s tebou budou bavit i bez toho. Sama znám ze střední ten pocit, že jsem sama a že nikam nepatřím. Však ani ta škola mě nebavila. To přišlo až časem. Dokážu si tedy docela dobře představit, jak se cítíš. Až to nejmíň budeš čekat, poznáš ty pravé přátele. I mně se to takhle stalo. Budu se těšit na další články od tebe. Čtu je opravdu moc ráda. Piš rozhodně častěji a třeba i jen o tom, co ti přinesl den, protože to hodně pomůže.

5 Neriah Neriah | 11. prosince 2010 v 17:31 | Reagovat

[2]: Do tebe to aspoň hustili druzí. Já si gympl vybrala dobrovolně, to je na tom to nejhorší. O tom talentu právě dost pochybuju. Neříkám, že jsem bez přátel. Ale já je všechny potřebuju u sebe, ne na druhým konci republiky. Emoce v sobě dusím tak nějak odjakživa. A když už, tak je projevím jen když jsem sama. Z drog a chlastu mám strach, brácha nám předvedl, jaký to je. Rozhodně neklesnu tak hluboko jako on!
[3]: A to právě nevím, čím si zasluhuju. Co je na tom mým psaní tak zajímavýho? Ekonomka by mi taky nic nedala, to jsem zas věděla, že bych nezvládala ještě víc než gympl. Ano, tak to taky mám. Na intru jsem docela i komunikativní, ale jen co přijedu domů, uzavřu se do sebe, odpovídám jednoslovně, cítím se nesvobodně. Potřebuju žít sama, i když moc dobře vím, že bych asi nezvládala úplně všechno. A aby někoho bolela hlava kvůli dlouhým vlasům - to jsem ještě nikdy neslyšela. :-) To by mi někdo zkusil říct jednou!
[4]: To mi říkají všichni, ale já jsem schopná najít blogy třináctiletých, co se vyjadřují líp než já. Já se nechci měnit kvůli ostatním, ale kvůli sobě. Už nechci být tak zranitelná. Bojím se ale, že svou nedůvěrou budu všechny odrazovat a tak se se mnou nebude nikdo bavit. Jinak mě těší, že čteš ráda moje články. :)

6 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 11. prosince 2010 v 21:13 | Reagovat

[5]: Neriah, abych ti nezaplavoval blog svejma dlouhejma a nejapnejma komentama, napsal jsem rovnou článek. Moc se mi nepovedl, ale je kdyžtak tady:
http://davidbachmann.blog.cz/1012/srovnavani-hodnoceni-a-pruser

7 Chiara Chiara | Web | 12. prosince 2010 v 11:50 | Reagovat

Díky moc za pochvalu ;D
Jak jsem se o tvém blogu dozvěděla? No, pojíždím si blogy pomocí Propagace a vždycky se zastavím na tom, co mě zaujme a něco si přečtu. Tvůj se mi moc líbí. Jak po grafické, tak i po obsahové stráce.

8 Chiara Chiara | Web | 12. prosince 2010 v 12:05 | Reagovat

Ale i tak se mi tu líbí ;D

9 Jay Jay | Web | 15. ledna 2011 v 22:45 | Reagovat

Zdráhám se uvěřit, že někdo takto smýšlející ještě v moderní společnosti náctiletých hovad existuje. Tedy, vedle mě ještě někdo další.
Ten pocit znám moc dobře, jenomže když se zkusím vypsat, vznikají takové slovní průjmy, že se až stydím to po sobě číst.
Měnit sebe není k ničemu. Vlastní zkušenost, potrvdí ti ji devět z deseti to zkušejících vlků.
A co se týče vrstevníků - těch na třetinu sjetých, na třetinu zkouřených a na třetinu ožralých každý víkend je mi skutečně líto. Zajímalo by mě, jestli NĚKDY dosatnou rozum..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.