Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Už mi není smutno.

25. prosince 2010 v 0:05 | Neriah |  Útržky života
Lúmenn měla pravdu, když psala, že mají Vánoce jinou auru. Dřív jsem to ale pociťovala víc.
Mám dobrou náladu. To už se dlouho nestalo, ale stěžovat si nehodlám.
Ještě ve středu jsem měla dojem, že nebudou stát Vánoce za nic. Bylo mi tak smutno, že jsem chtěla po třech letech skutečně plakat a toužila jsem po tom, aby mě někdo objal a utěšoval mě takovými těmi nesmyslnými frázemi, že bude všechno dobré. Jenže nikdo mě neobjal a já to ustála.
Včera byly doma zas samý hádky. Už mě to nebaví. Kdyby se aspoň hádali se mnou. Hádkami hodně trpím, když se netýkají mě. Jinak se jimi neskutečně bavím! Když mě ale budí křik, mám hned po náladě.
Už týden jsem nemocná, ale včera se to konečně začalo lepšit, což mě neskutečně těší.
Taky vás tak vyděsil výpadek skypu? Já chtěla volat tomu, co nám dělal internet. Plaším zbytečně hned po několika minutách. Ještě, že jsem vydržela několik hodin a pak se dočetla, co se stalo! Při nejhorším by se dotyčný pán jen pobavil nad tím, jak zbytečně plaším.



Myslím, že vánoční atmosféra byla letos jiná. Že jsou Vánoce jsem si připustila až dnes odpoledne, když jsem dělala chlebíčky. Hned po probuzení mě napadla šílená myšlenka, totiž, že je neděle a pojedu na intr.
Až dlouho potom mi došlo, že je Štědrý den. Myslím, že to bylo tehdy, když mi začaly chodit smsky s přáními. Jelikož jsem byla bez kreditu, odpadlo mi psaní všem kontaktům, které teď vlastně ani nechápu. Dříve mi trvalo celé dopoledne, než jsem napsala všem, teď jsem si s tím tolik starostí nedělala. Napsala jsem jen několika lidem a tím to končilo. Aspoň jsem zjistila, že mi většina ani nenapsala, protože jsem nenapsala já. Avšak to hlavní jsem vyřídila.
Mám dobrý pocit i z dárků, které jsem rozdala. S kámoškou jsme si navzájem řekli, co chceme, takže odpadlo případné zklamání. A rodinu jsem obdarovala taky úspěšně, naštěstí.
Mamka dnes pochopila, že růžové oblečení opravdu, ale opravdu nosit nehodlám, protože růžovou barvu nemám ráda.
Proto jí odpustím i to růžové pyžamo.
Brácha mi ale udělal opravdu radost. Dal mi bonboniéru… Obyčejné, může se zdát, ale já mám vážně radost.
Ještě před týdnem jsem rozepsala článek o bráchovi. Byl plný nenávisti, hořkosti a ještě dalších negativních emocí. Teď jsem ho však smazala.
Ten vztek se ale zajisté vrátí.

To jsou mi nápady, dávat takové téma týdne o Vánocích. Včera jsem se nad některými články bavila. Plno sebelítosti, jen málo článků o bolesti obecně. Každý zahleděný jen sám do sebe…
Docela se mi líbil tento článek. Ne se vším v něm můžu souhlasit, ale s většinou určitě ano.
Některé bláboly mě vážně dostávaly. Jestli se chcete pobavit, přečtěte si toto. A je mi jedno, že tý slečně zvyšuju návštěvnost!
Včera jsem se ještě hodně rozčilovala nad inteligencí některých lidí, ale už to neřeším. Napsalo na to článek tolik blogerů, až jsem se divila. Ale já už se nebudu rozčilovat. Spíš se tomu už směju. Inteligence některých lidí se prostě nezmění.

Hodně jsem přemýšlela nad tím, kam se bude tenhle blog ubírat. Nejspíš se vrátím k psaní povídek. I když nemám žádné nápady, bavilo mě to.
Chci se v psaní zlepšovat.
Potřebuju si něčím zvýšit sebevědomí. Moc dobře vím, že to půjde jen dřinou. Chci se v něčem pořádně zdokonalit, protože v ničem nevynikám.
A zase jsem sklouzla k něčemu, co jsem vůbec nechtěla řešit. Protože když něco takovýho píšu, připadám si blbě, když to nedokážu splnit. Nemám pevnou vůli a to mě štve nejvíc.
Nebudu tu zas rozebírat svou osobnost (dělám to pořád a už mě to nebaví). Mimochodem, to je další mé rozhodnutí, že o sobě nebudu tolik psát… Pořád si na něco stěžuju místo toho, abych dělala něco pořádnýho. Takže zkusím psát víc povídek, i když nevím, na kolik se mi to povede splnit.
Teď si jdu ale radši dát cukroví, mňam!
Loučí se poněkud unavená Neriah
 


Komentáře

1 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 25. prosince 2010 v 0:43 | Reagovat

No super! Na smutky je vždycky času dost. Mě teda Vánoce vždycky trošku rozesmutní, bo vzpomínám na ty, kdo tu už nejsou a poslední dva roky i na to, jak jsme ještě prožili vánoce z dcerou, o který teď nic nevim. Ale podstata Vánoc je veselá. Narodil se ten, který na sebe vzal naše hříchy. Je tu někdo, kdo nám úplně všechno odpustí a to by mohl být důvod k radosti.
   Kam se bude ubírat můj blog, to fakt nevim. Zrovna tu uvažuju nad tím, jestli založím autobiografickou rubriku. Moc se mi do toho nechce, ale z některých svých zážitků, chyb a pocitů bych se rád vypsal. Ty máš právo ve svym věku rozebírat svoji osobnost, nacházet se, ztrácet a znovu nacházet. Pro mně je to pak docela zajímavý čtení. Ty povídky ale rozhodně zkoušej! Nápady příjdou a já jsem si jistý, že formu už tomu nějak dáš!
   Výpadky Skypu by mohly bejt i častějš. Je to bomba, když každej, kdo potřebuje radu a je línej přemejšlet sám, nevidí že jsem online. Hezkej zbytek Vánoc! Hodně radosti, nápadů a chuti je realizovat!

2 punerank punerank | E-mail | Web | 25. prosince 2010 v 15:28 | Reagovat

konečně jsem si našla čas, abych ti ze své gumové  klávesničky poděkovala za tvůj krásný komentář. psát se teprve učím a začla jsem mnoohem později než ty, takže budeš třeba jednou lepší. i když o to nejde.  snad napíšeš i nefantasy povídku, které porozumím. a netrap se, co nestihneš při škole zvládneš o prázdninách... jsem ráda, že seš už veselejší!

3 Neriah Neriah | Web | 25. prosince 2010 v 17:06 | Reagovat

[1]: Jestli ti vypsání pomůže, tak tu rubriku založ. Mě to vypisování pomáhá, i když ne stoprocentně. A člověk si pak úžasně utřídí myšlenky. Mám ale pocit, že psát povídky bude smysluplnější činností, pitvat se pořád v mojí osobnosti mě nebaví. A čtenáře to musí taky unavovat!
Když mě na skypu někdo jooo otravuje, hodím se neviditelná nebo se rovnou odhlásím a mám klid!
[2]: Nehodlám psát jen fantasy. Chtěla bych si zkusit napsat víc žánrů, abych věděla, co mi líp sedne. V psaní básní budeš vždy lepší, na to musí mít člověk talent. A mně je poezie vcelku cizí. Vždy budu obdivovat ty, co umí psát básně a aliterace.

4 Verča Verča | E-mail | 26. prosince 2010 v 22:20 | Reagovat

Mě se ty dny taky pořád pletou.:-) Dneska mám furt pondělí, v pátek jsem měla sobotu. No děs.:-D

Jsem ráda, že sis Vánoce užila. Ty moje byly parádní a to hlavně proto, že už vím, jak si pořádně vychutnat přítomný okamžik. Minulý rok jsem furt řešila, jak ten čas rychle letí, že si člověk Štědrého dne vůbec neužije. Tentokrát jsem na to kašlala a užívala všechno tak, jako by to měl být můj poslední den. Bylo to sice divný - bábí s dědou večeřeli sami a taťka neměl hlad, takže jsme se ani jednou doroka nesešli u jednoho stolu, jak to vždycky bývalo, ale co... Jejich věc. Jsem šťastná, že mý dárečky potěšily. I já dostala spoustu krásných věcí. Mamka a ségra mi darovaly krásný černý trika, nad čímž mý srdíčko juchalo.:-D Pak jsem se vykašlala na Popelku, udělala si v obýváku čajík a kecala s babčou. Byl to fain večer. Když šla babča spát, pustila jsem si rádio, prohlížela si jehličky stromečku, nasávala do sebe jeho úžasnou vůni, tančila jak cvok... No prostě jsem se radovala. Pak hrála písnička o tom, že Vánoce jsou jak pro bílé, tak i pro černé a já si vzpomněla na to, že chci poslat prrachy na člověka v tísni. Na www.skutecnydarek.cz je akce, že můžeš za dvěstě pade koupit hejno kuřat pro chudé rodiny. Teda doufám, že to tam ještě je. Na Štědrý večer mi totiž nešel net, tak jsem nakonec nic neposílala a zahrála si Prší (ten PC je pěknej hajzlík - skoro vůbec mě nenechal vyhrát:-D). Usínala jsem okolo půlnoci (na Verušku dost brzo). V jednu mě ještě probudil přítel, ttak jsme chvilku kecali a já cítila, jak krásnej jsem prožila den. Už naštěstí vím, že takovej můžu mít celý život. Stačí jen chtít. Jo a zdál se mi krásnej sen. Vlastně i noc před Štědrým dnem se mi zdálo něco pěkného. Radek v mém snu pořádal nějakou vánoční akci pro zrakáče. Byly tam ale jen malý děcka, tak jsem tam nepotkala ani tebe, ani ostatní z Krásenska. To by mě zajímalo, proč jsem tam teda byla já, když to bylo pro malý.:-D Zvláštní, jaký se člověku můžou zdát blbiny. Mám sny hrozně ráda, takže mě fakt potěšilo, že jsem si zapamatovala, co se mi zdálo hned dvě noci posobě. Většinou jsem totiž tak vyždímaná, že si můj mozek nedokáže vůbec uvědomit, jestli se mu něco zdálo.

Užívej každičký okamžik prázdnin a kdyby se náhodou zase objevil smutek, vyžeň ho na mráz a pozvi dál smích. On si totiž zaslouží tak skvělou hostitelku.:-)
P.S Na povídky se moc těším. Vzhůru do psaní

5 Neriah Neriah | Web | 26. prosince 2010 v 22:53 | Reagovat

˘[4]: Ach, černý trika, tak to věřím, že potěšilo. :D No my už míváme asi pátým rokem umělý stromek, který se hned druhý den sklízí, takže ta atmosféra u nás moc dlouho nevydrží. Ale ráda vzpomínám na dobu, kdy jsme s rodičema šli nějakej koupit a pak jsem ho zdobila. Při štědrovečerní večeři jsme vždy všichni, dokonce s náma byl i brácha, i když je možný, že to bylo jen proto, že v ostatních rodinách zrovna taky jedli...  Ale večeře nikdy nezklame!
Už o půlnoci? to já šla spát nějak kolem druhý, ale byla jsem pořádně unavená.
Já si sny nepamatuju. A když už, jsou to naprostý kraviny. Tak třeba jednou se mi zdálo, že umřel člověk, kterýho vůbec, ale vůbec nemám ráda a mě z toho bylo nějak smutno. Pak měl pohřeb, na který jsem přišla jen já, což bylo divný. No a pak se to přesunulo do úplně jiný situace, kde měla kamarádka svatbu (je jí teprve 17). :-D Jinak si na sny zásadně nedokážu vzpomenout. Ale je to docela škoda. Pamatuji si jen ty z dětství, které se neustále opakovaly a díky nimž jsem v jednom období nedokázala být sama v jedný místnosti, jak jsem se bála.
Tím tvým snem jsi mi připoměla pražskej tábor, na kterej jsem před dvouma rokama jela jako praktikantka. Chtěla bych s nimi někdy jet zase...
A víš, jak to vypadá s mým psaním!... U žádné povídky nevydržím dlouho, po čase mi přijde neoriginální, nedokonalá. A chybí mi inspirace. Přečetla jsem hromadu povídek od HP fanfiction až po originální tvorbu a žádný nápad se mi nezdá dostatečně originální. Přemýšlela jsem o tom, že vytvořím nějaký svět, ale moc se mi do toho nechce! Dá to práci. :-D Mimochodem, nechceš něco napsat ty? Já nemám co číst... :-( A fakt by mě zajímalo, jak píšeš.
A nemáš ještě nějaký oblíbený blog, který by mě mohl zaujmout?

6 Nel-ly Nel-ly | Web | 27. prosince 2010 v 23:09 | Reagovat

Vánoce a hádky, to je snad všude. K tomu už ztratily to svoje dětské kouzlo - alespoň pro mě. A jediné, na co jsem se tenhle rok těšila byl Kapr, polívka a pohádky... To se mi splnilo, k tomu ještě pár litrů alkoholu a hned tyhle Vánoce můžu prohlásit za skončené bez větších újem.
K tomu "originálnímu" v HP-fanfiction, kdyby si tohle každý říkal, tak už nikdy nikdo nic nenapíše... kolikrát jsem si všimla, že jsem vykradla něco, co už bylo (omylem)... Ale nešlo to jinak, prostě jsem pokračovala. Každá povídka je svým způsobem originální... Mě třeba nejde ani tak o základní zápletku, ale o to, jak je povídka napsána a každý má přeci jiný sloh :)
Doufám, že až se konečně dostanu k tomu, abych si u tebe něco přečetla, tak to nebude nic nedokončeného a když, že znovu začneš :-)

7 Lucka Lucka | E-mail | Web | 28. prosince 2010 v 11:50 | Reagovat

Tak se konečně dostávám k tomu, abych ti napsala taky komentář. Určitě zkus psát povídky. Je to hrozně fajn a člověk se skvěle odreaguje. Můžeš klidně zase napsat někdy, co pěkného jsi četla. Tvé články o knihách mám moc ráda a určitě jsi zase něco zajímavého přečetla. Mně se tvé psaní líbí. Ono se začneš ještě víc zlepšovat postupně. To přichází až cvikem. Jak už jsem jednou napsala, hlavně si neříkej, že psát neumíš, protože to člověka pak může hodně blokovat. Mně psaní poezie taky moc nejde. Občas napíšu nějakou kratičkou blbost, ale to většinou jen pro přátele, u kterých vím, že se mi nebudou smát a budou moji básnickou tvorbu brát trochu s rezervou :-))
Jinak ale čtu básničky moc ráda. Dříve to tak nebylo, ale teď si přečtu nějakou moc ráda. Je možné, že když začneš číst básně, získáš tím i určitý talent pro jejich psaní. U někoho se to tak stává. No u mě to zatím nepřišlo, ale to nevadí. Stejně radši píšu články ze života :-))

8 Neriah Neriah | Web | 28. prosince 2010 v 13:23 | Reagovat

[6]: Dětské kouzlo Vánoce vážně ztratily, to je pravda... Zvláště když je rodiče už ani nechtěly slavit a dost to dávaly najevo. Na kapra jsem se taky těšila, a taky na salátek, chlebíčky a cukroví. Musím si toho užít, když chce mamka příští rok cukroví kupovat...:-(
Já jsem dost vybíravá, pokud jde o povídky. Vždycky ty autory kritizuju, ale sama pak dělám ty samé chyby. :-) Příčí se mi psát Mary Sue a taky mi dělají problém charaktery některých postav. MOžná to je spíš výmluva, že píšu neoriginálně, protože se mi můj styl psaní nelíbí. :-) Každopádně se k psaní určitě vrátím, abych ho trochu zdokonalila. A pokusím se tak dobrou autorku, jako jsi ty, nezklamat. :-) Ten čas si ale můžeš udělat klidně i později. :-)

[7]: Četla jsem toho dost, to jen díky mojí lenosti jsem nic nesepsala. V poslední době jsem se o poezii začala hodně zajímat. Baví mě přemýšlet nad smyslem některých básní. Mám na tom nejraději to, že má většina básní hlubší smysl, nad kterým se musím trochu zamyslet. Neříkám, že jsem nesložila nějakou primitivní básničku. Ale tak křečovitě jsem se soustředila na to, aby se to rýmovalo, že to pak postrádalo onu myšlenku. Raději básníkům nebudu fušovat do řemesla a budu se držet u toho, co mám šanci zlepšovat. :-)
Mám pocit, že je zažehnána krize, kdy jsem nebyla schopná nic napsat z důvodu sebepodceňování a taky mám na psaní náladu, takže uvidíme. A doufám, že se taky jednou propracuju k originální tvorbě. :-)

9 Terez (zástupkyně Labandy) Terez (zástupkyně Labandy) | Web | 28. prosince 2010 v 19:59 | Reagovat

Děkuju strašně moc jsi milá ale věř že já nemám za potřebí zneužívat něco když do mě ten druhý vkládá důvěru i kdyby se nabídlo dvacet lidí s tím jestli bych se jim nepostala o blog já to vezmu protože díky těm lidem se seznámím s jinými lidmi a zjistím kde a jak to chodí jak jsem už psala já se vlastně učím celý život mí učitelé jsou lidé kolem mě a neboj dám o sobě určitě vědět...

10 Nel-ly Nel-ly | Web | 28. prosince 2010 v 22:40 | Reagovat

[8]: to my už s babičkou nepekly vůbec, ale to je spíš zásobárnou od jejích kamarádek a tím, že to nikdy nikdo nejí... stromek jsem kupovala dvacátéhotřetího někdy v deset večer :D a má asi půl metru
ále...
Když člověk umí psát, vyprávět příběh a dává to smysl, tak se pojem "mary sue" přeceňuje... každý umí napsat to je MS, nelíbí se mi a končím...
Já sama bych asi našla u svých postav tolik znaků Mary Sue, že bych se vyděsila k smrti a tak... a tak je nehledám. Proč? Když mě to baví, je mi jedno co a jak píšu, když se za to nemusím stydět (většinou, jak doufám :D) a kritik jsem si zatím vyslechla dost, ale nikdy ne na tohle téma...
hlavně se musí psát
začala jsem před rokem, kdy věty nedávaly pořádně smysl, byly odsekané a vůbec to vypadalo příšerně... pokud můžu říct sama, zlepšila jsem se, ale stále toho mám tolik, co dohánět... to, co doženu jen psaním (i když nikdy ze mě nebude spisovatel :D ale to jsem ani neměla v plánu)

11 Neriah Neriah | Web | 28. prosince 2010 v 23:10 | Reagovat

[10]: Jak ty to děláš, že člověka dokážeš povzbudit? :-) Teď už stoprocentně vím, že se k tomu psaní vrátím!! Tvoje prvotiny jsem nečetla, nějak ještě nebyl čas... Ale jednou u tebe přečtu všechno! :-) No jo, vzpomínám na slohovky, které jsem plodila na základce - používala jsem pouze věty jednoduché, neustále se tam opakovala slova a člověk se přitom málem unudil k smrti (jednu mám ještě v počítači uloženou, abych se mohla pobavit) :D Od té doby jsem se docela zlepšila, ale... Já už mlčím! Od teď si budu říkat, že jsou i horší autoři než já a je to. :-D U nás to cukroví jíme všichni a stejně ho mamka nechce dělat. Ale já jí přemluvím!! :-)

12 Labanda © Labanda © | Web | 29. prosince 2010 v 0:57 | Reagovat

jo já taky hádky těžko nesu ;-) hlavně se uzdrav a terka bude zatím aspoń než bude vědět s čím blog spoluadminka, aspoň si u mě aj počtete mimo tématů týdne ;-) :-) co u mě u nás ;-) :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.