Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Únor 2011

Zkouška textu

24. února 2011 v 21:32 | Neriah |  Útržky života
Zdravím.
Jelikož nám zrakáčům bylo připraveno nemilé překvapení, co se týče změn v administraci blogu, mám vážně radost.
Jdu otestovat, jak vkládání článků funguje, takže jestli tady bude nějak podivný formátování textu, moc se omlouvám.

Slohová práce - Můj zážitek z dětství

21. února 2011 v 14:30 | Neriah
Dlouho jsem si lámala hlavu nad tím, zda tuhle práci zveřejnit. Ale nakonec proč ne?
Při psaní jsem si uvědomila, jak ráda dramatizuju a to i události, které si sotva vybavuju. Škoda, že jsem na to tehdy neměla víc času, dalo by se to zpracovat ještě líp. Nechávám to ale v původní neopravované verzi.
Tak se aspoň můžete pobavit. 

Zbytečná naděje - pokus o drabble

21. února 2011 v 10:48 | Neriah
Je mi divně. Doufám, že to brzy přejde. Nic se mi nedaří, takže se po škole odklidím někam, kde budu sama.
Ale proč píšu - napsala jsem drabble. Divné drabble. A kupodivu má přesně 100 slov. Nevěřila jsem tomu, že bych ho někdy dokázala napsat.
Zveřejňuji ho jen proto, že je věnováno tomu, kdo si ho už nikdy nepřečte. Jinak by zkončilo v mé složce nepovedených výtvorů.
Psáno ve škole, navíc v poněkud špatném rozpoložení. Omluvte tedy podivný děj.

Stephen King - Řbitov zvířátek

20. února 2011 v 12:12 | Neriah |  Knihy v mých myšlenkách
Ne, já si prostě nedám pokoj. Čtu horory po nocích, mám přerušovaný spánek a bojím se naší kočky, když se mi otře o nohy :D Ale i přesto mi to za to stojí. Přečtení téhle knihy rozhodně nelituju a už čtu od Kinga další...

Bez názvu

19. února 2011 v 20:50 | Neriah |  Útržky života
Kdybyste se mě zeptali, jakou jsem měla v poslední době náladu, odpověděla bych, že žádnou. Bylo mi tak nějak všechno jedno, s nikým jsem ani moc nekomunikovala. A rozhodně mi to nechybělo.
A lidi to asi pochopili, protože se mi všichni vyhýbali a to mě zase trochu štvalo. Já si prostě nikdy nevyberu.

Já a hmat

6. února 2011 v 23:06 | Neriah |  Ego, ego, ego
Musela jsem ten článek o hmatu napsat ještě dnes. Že bych příště napsala ještě o dalších smyslech?


Zvuky a já

6. února 2011 v 20:29 | Neriah |  Ego, ego, ego
Jelikož jsem dnes nepoužitelná k nějaké přínosné aktivitě, rozhodla jsem se prozradit o sobě zase pár věcí…


Je to ve mně

6. února 2011 v 18:14 | Neriah |  Útržky života
Nikomu bych nepřála být se mnou v několika posledních hodinách... Vlastně ani včera. Zase se projevila moje nechuť s kýmkoliv mluvit, takže jsem raději ani nešla na net a snažila jsem se uklidnit hudbou, čímž děkuji skupině Nightwish, která mě provázela celý den na každém kroku.

Dnes se mě rodiče ptali, co že mě trápí, když odmítám komunikovat...
Je to divné. Mysleli si, že v tom je škola. Ta je mi upřímně ukradená... Proč to nikdo nechce pochopit?
A když jsem jim tedy řekla, že je to problém ve mně, nějak to nechápali... Prý je teď mou prioritou škola a ostatní jsou jen maličkosti, který nemá cenu řešit. Jako bych byla nějakej robot, kterej nemá city a jeho celoživotním úkolem jsou takový zbytečnosti...
Pro někoho škola prioritou být může, tomu i docela rozumím. Ale mně je momentálně naprosto ukradená...
A proč lidi nechápou, že nemámzájem o žádný vztah? Proč mi jedni vnucují, že bych si někoho měla najít a druzí, že na to mám spoustu času, i když nic takovýho neřeším?
***
Věděla jsem, že se nemám připojovat na skype. Hned první radostnou zprávou bylo, že kámoška na ples nejde. Zas se na mě vykašlala. Ale s tím jsem už mohla počítat... Budu te´d trošku zlomyslná a řeknu, že jsem ráda, když lístky kupovala ona a ne já. Nehodlám jí nic platit a sama tam nejdu, na to se moc bojím.
***
Vždy se bojím nových akcí, lidí... A když se s nimi seznámím, nebo na akci jedu, je to moc fajn a rozhodně nelituju. Vždy mě zachvátí nervozita spojena s očekáváním něčeho nového, radostného. Ale ta nervozita tak nějak převažuje. Většinou se ale bojím naprosto zbytečně. Ještě nikdy jsem nejela na akci, kde bych alespoň jednoho člověka neznala, když nepočítám tábor v osmi letech.
***
V metru se dá občas i dobře přemýšlet. Dnes se mnou nejelo mnoho lidí, takže mě nikdo neznervózňoval. Napadalo mě tolik věcí, co dát na blog, ale teď už z nich vím tak polovinu. Nejlepší je hned si vše psát, ale v metru se bojím vytahovat telefon. Přeci jen nevím, kdo se mnou jede...
***
Ráda o sobě píšu. Je to možná tím, že moje okolí nechápe, když se o sobě snažím něco říct... Tady mi většina lidí rozumí. A psanou formou se umím vyjadřovat líp než když mám mluvit. Asi všem začnu psát dopisy, haha!
***
Včera jsem si při psaní jedné povídky uvědomila dost děsivou věc. Z každé povídky ze života, kterou napíšu, jdou poznat moje prožitky... Je to moc otevřené a bojím se to tady zveřejnit. Jsou v tom moje ne zrovna dobré zkušenosti. A proč se vlastně bojím?
Vždyť můj blog čte z těch co znám jen Verča. A tý jsem adresu dala dobrovolně. Jestli mě čte někdo, koho znám a adresu jsem mu nedala, ať se okamžitě přizná!! :-)
Minulý rok začaly na povrch vyplouvat vzpomínky, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Musím se s tím nějak srovnat... No a psaní povídek mi hodně pomáhá. Na hlavní postavy jsem hodně zlá... MOžná něco jednou zveřejním, musím ale vybrat to, co se mým prožitkům podobá nejmíň.
***
Teď přemýšlím, proč píšu všude samé tři tečky. Nedokončené myšlenky...
***
Budu se muset učit, ale ta angličtina je mi docela ukradená, vždy si ji opravím.
***
Nikdo mě nedostane na psychologii. Je tam prý ve dvou semestrech matika, brrr!

P.S.: Pili jste někdy kafe s čokoládovým mlíkem? NO dobrá, trošku nesouvisející otázka :-)

Slova do prázdna

3. února 2011 v 23:44 | Neriah |  Útržky života
V poslední době jsou divný dny, ani nevím proč.
Nevím, jakou mám náladu. Jsem zároveň naštvaná (nebo mě to mrzí?) - asi obojí… Měla jsem se sejít s kamarádkami, jenže mě čeká vyřizování na úřadě (jakoby to nemohlo počkat - já bych se den bez školy obešla)… Je mi ale líp než předchozí dny. Zároveň mi rodiče chtějí nakupovat nějaký oblečení, což zas budou hádky (opravdu už by mohli pochopit, že když nevidím, stejně si chci vybírat oblečení podle svýho a růžový, oranžový a fialový věci na sebe brát nechci.
Stalo se toho tolik a zároveň nic… Teda já to považuju za hodně událostí, ale někteří jedinci mají víc aktivit, takže by jim to přišla jako nuda.
Vezmeme to trošku na přeskáčku.


Stephen King - Osvícení

3. února 2011 v 19:03 | Neriah |  Knihy v mých myšlenkách
Vážně se stydím, že tu knihu přidávám až teď. Ale v poslední době nebylo moc času, což se doufám velmi brzy změní a já zas budu moct číst a číst... Musím přeci dohnat ostatní, kteří se registrovali později než já a už psali i o třech knihách...