Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Já a hmat

6. února 2011 v 23:06 | Neriah |  Ego, ego, ego
Musela jsem ten článek o hmatu napsat ještě dnes. Že bych příště napsala ještě o dalších smyslech?



Hmat je podobně jako sluch u nevidomých hodně rozvinutý.
Když bych si měla vybrat, jaký smysl je pro mě důležitější, nedokázala bych to.
Miluju zkoumání struktur různých materiálů. Hladké, vroubkované, hrubé… Látka, dřevo, sklo…
Už od malička jsem si musela vše osahat, jak nebylo po mém, tak bylo zle.
Jsou ale opět materiály, kterých mám problém se dotknout. Jako první uvedu papír. Má několik vrstev a když se povede je od sebe oddělit, není mi ani trochu příjemné se toho dotknout. Lehce hrubé a tak nějak… Brrr, ani to nejde popsat.
Další je vatelín, nebo jak se ten materiál jmenuje (vycpávají se s tím třeba bundy). Je to hodně hrubé (snad ještě horší než ta oddělená vrstva papíru).
Zkusili jste si někdy sbírat rozkládající se odpad? Jednou jsem na táboře omylem vysypala koš a naše milá vedoucí mi přikázala, ať to hezky ručně sesbírám. Tehdy jsem se dotkla něčeho podivného, co v rozkladu vypadalo jako molitan a utekla jsem z chatky.
Shnilého ovoce se taky nedotknu. Stejně tak něčeho plesnivého.
Ve sklepě máme takový podivný koberec, ani nevím, z jakého materiálu… Jakoby nějaká zvláštní umělotina. Dotkla jsem se toho jednou a naposledy.
Co mi ale přijde jako největší horor… Páska u kazet. Spoustu lidí mi říká, že na to sahají rádi, ale já se k tou ani nepřiblížím. Minulý rok jsme měli jeden čas na estetickou výchovu profesorku, která chtěla, abychom hodně pracovali s materiály. A zrovna páska byla mezi nimi. Naštěstí brzy pochopila, že té se nikdy nedotknu! Momentálně mě ani nenapadá nic dalšího, čeho bych se štítila.
Nikdy mi nevadilo hrabat se v hlíně, prohlížela jsem si žížaly, mrtvý hmyz…
Taťkovi jsem třídila šrouby a matičky zamazané od oleje, nevadilo mi patlat se v jakémkoliv těstě, když se muselo zpracovat ručně. Nevadí mi žádný druh lepidla (na prvním stupni jsme ve výtvarce pracovali s tapetovacím a já se v něm ráda patlala).
Ráda jsem si prohlížela kamínky, taky jich mám doma sbírku. Na hmat je velmi příjemná třeba hladká mouka.

V souvislosti s hmatem mě napadají horké věci. To už není o tom, že bych se něčeho štítila…
Dělá mi problém dotknout se čehokoliv horkého, když mám obracet něco, co se smaží, hodně se přemáhám, hlavně, že při nalívání horké vody strkám do hrnku prsty. Občas se mi podaří strčit ruku na rozpálenou plotýnku… Jsem v kuchyni velice šikovná, že? Před horkými věcmi mám respekt.

Jako poslední zmíním ruce. Jsou od sebe tak odlišné, rozmanité. Dlouhé štíhlé prsty, baculaté dlaně, mozolnaté, hladké, studené, teplé, zpocené… Okousané nehty, dlouhé nehty, umělé nehty… Prstýnky, náramky… Většinu lidí, které dobře znám, jsem podle ruky schopna poznat. Na základce jsme jednou hráli hru na poznávání rukou a já poznala všechny spolužáky. Není v tom nic těžkého.
Některých rukou se dotýkám ráda, některé mi nejsou ani trochu sympatické.
Jak nemám ráda, když se musím někoho dotýkat, ruce si prohlížím velmi ráda.
Kdysi jsem byla na přednášce o vlastnostech rukou. Nevím, na kolik se tomu dá věřit, navíc si z toho moc nepamatuju… Ale když lidi posuzují na první pohled podle očí, já podle stisku a tvaru ruky.
 


Anketa

Kolik myslíte, že mi je let?

15
16
17
18
19

Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 6. února 2011 v 23:25 | Reagovat

tak ta páska mě dostala, nečekala jsem zrovna, že něco takovýho se může nelíbit. to už bych z těchle jemnotin vybrala spíš pavučinu nebo satén. to je slizoun a nic saténovýho neeeeechciiiiii!

2 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 6. února 2011 v 23:34 | Reagovat

Tak s tou páskou máš štěstí, že je to umírající technologie a že jsi nezažila kotoučové magnetofony, kde se musela páska namotat ručně na druhý kotouč, aby to vůbec hrálo.
Nehty mám ohlodané asi furt, tak až se potkáme, raději ti ruku nepodám.
To je dneska den na psaní, co? Já už přidal tři články a uvažuju nad čtvrtým.

3 punerank punerank | E-mail | Web | 6. února 2011 v 23:47 | Reagovat

některá věc sama o sobě mi nemá proč vadit, klacík, vajíčko, list, atd...
ale když já vím, že jsou kolem balkonu pořád holubi a ty holubiska hnusný mi ten bordel nosej dovnitř na balkon, spletou si z něj hnízdo, nechaj v něm vejce, tak se toho všeho hrozně štítím. a jaký vyblitý zvuky u toho dělaj, no mám dost! přinesu pytel, s děsným odporem a sebezapřením do něj hnízdo hodím, opatrně zanesu do koše, koš vysypu do kontejneru a ještě po desátý když k němu přijdu, tak se mi vybaví holubi, hnízdo a vejce. fuj!
a syrový játra, to je taky prapodivná věc. ale přemůžu se, práce s něma není na dlouho, ani je nekupuju často...

4 Neriah Neriah | 6. února 2011 v 23:53 | Reagovat

[2]: To bych nenamotala!! Stačilo mi jednou pásku držet, když se nám z kazety vymotala... Už nikdy!! MOje nehty by mohly vyprávět :D Hroznej zlozvyk... Taky ještě uvažuju nad tím, že něco napíšu.

[3]: Tak na nic podobnýho jsem naštěstí nikdy nešahala. Ale můžu být ráda :D

5 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 7. února 2011 v 14:44 | Reagovat

To ti ani trochu nevadí ty žížaly?
Br, otočil by se mi žaludek (ten se mi otáčel a stačilo, aby se učitel zmínil, že budeme pitvat žížaly :-)).

6 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 9. února 2011 v 19:59 | Reagovat

My, kteří máme všechny smysly v pořádku, tak hmat pro nás není natolik užitečný jako pro nevidomé..

PS: A správná odpověď ankety?

7 Janinka Janinka | Web | 21. února 2011 v 11:59 | Reagovat

Taky mi nikdy nevadilo dotýkat se žížal. Nebo žabky, to bylo moje! Ale jediná, jediná věc na světě, které se štítím, je stará komunistická deka, tuším Larisa se jí řikalo. To mám okamžitě husí kůži a stačí, jenom když ji vidím, nemusím na ní ani sahat. Brrr... 8-O

8 Lizz Lizz | Web | 21. února 2011 v 15:08 | Reagovat

Taky zajímavý. Opravdu. KDyž se zamyslím, nikdy jsem takhle nad hmatem nepřemýšlela. Neuvažovala jsem nad něčím čeho by se mi vadilo dotknout nebo naopak čeho bych se dotýkala ráda. xD
Páska od kazety... Zajímavé. Ta mi nikdy nevadila. Nijak zvlášť. xD Vlastně ani nevím o něčem, co by mi nějak extra vadilo... No nevadí :)

9 Neriah Neriah | Web | 21. února 2011 v 16:02 | Reagovat

[7]: Tak to by mě asi nikdy nenapadlo... Ta mi naštěstí nevadí. Na intru ještě na základní škole jsem pod ní musela spát, protože nám někdy v pokoji naměřili jenom 12 stupňů. To jsem za ni byla ráda :D
[8]: Tak to ti závidím. Mně vadí skoro všechno, aspoň ten článek to tak naznačuje :D

10 fleec fleec | E-mail | 15. prosince 2011 v 10:38 | Reagovat

[7]:Tak toto som este nepocul! Deka larisa je uzasna.Je tak jemna a daju sa s nou robit vseliake veci......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.