Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Je to ve mně

6. února 2011 v 18:14 | Neriah |  Útržky života
Nikomu bych nepřála být se mnou v několika posledních hodinách... Vlastně ani včera. Zase se projevila moje nechuť s kýmkoliv mluvit, takže jsem raději ani nešla na net a snažila jsem se uklidnit hudbou, čímž děkuji skupině Nightwish, která mě provázela celý den na každém kroku.

Dnes se mě rodiče ptali, co že mě trápí, když odmítám komunikovat...
Je to divné. Mysleli si, že v tom je škola. Ta je mi upřímně ukradená... Proč to nikdo nechce pochopit?
A když jsem jim tedy řekla, že je to problém ve mně, nějak to nechápali... Prý je teď mou prioritou škola a ostatní jsou jen maličkosti, který nemá cenu řešit. Jako bych byla nějakej robot, kterej nemá city a jeho celoživotním úkolem jsou takový zbytečnosti...
Pro někoho škola prioritou být může, tomu i docela rozumím. Ale mně je momentálně naprosto ukradená...
A proč lidi nechápou, že nemámzájem o žádný vztah? Proč mi jedni vnucují, že bych si někoho měla najít a druzí, že na to mám spoustu času, i když nic takovýho neřeším?
***
Věděla jsem, že se nemám připojovat na skype. Hned první radostnou zprávou bylo, že kámoška na ples nejde. Zas se na mě vykašlala. Ale s tím jsem už mohla počítat... Budu te´d trošku zlomyslná a řeknu, že jsem ráda, když lístky kupovala ona a ne já. Nehodlám jí nic platit a sama tam nejdu, na to se moc bojím.
***
Vždy se bojím nových akcí, lidí... A když se s nimi seznámím, nebo na akci jedu, je to moc fajn a rozhodně nelituju. Vždy mě zachvátí nervozita spojena s očekáváním něčeho nového, radostného. Ale ta nervozita tak nějak převažuje. Většinou se ale bojím naprosto zbytečně. Ještě nikdy jsem nejela na akci, kde bych alespoň jednoho člověka neznala, když nepočítám tábor v osmi letech.
***
V metru se dá občas i dobře přemýšlet. Dnes se mnou nejelo mnoho lidí, takže mě nikdo neznervózňoval. Napadalo mě tolik věcí, co dát na blog, ale teď už z nich vím tak polovinu. Nejlepší je hned si vše psát, ale v metru se bojím vytahovat telefon. Přeci jen nevím, kdo se mnou jede...
***
Ráda o sobě píšu. Je to možná tím, že moje okolí nechápe, když se o sobě snažím něco říct... Tady mi většina lidí rozumí. A psanou formou se umím vyjadřovat líp než když mám mluvit. Asi všem začnu psát dopisy, haha!
***
Včera jsem si při psaní jedné povídky uvědomila dost děsivou věc. Z každé povídky ze života, kterou napíšu, jdou poznat moje prožitky... Je to moc otevřené a bojím se to tady zveřejnit. Jsou v tom moje ne zrovna dobré zkušenosti. A proč se vlastně bojím?
Vždyť můj blog čte z těch co znám jen Verča. A tý jsem adresu dala dobrovolně. Jestli mě čte někdo, koho znám a adresu jsem mu nedala, ať se okamžitě přizná!! :-)
Minulý rok začaly na povrch vyplouvat vzpomínky, o kterých jsem ani nevěděla, že je mám. Musím se s tím nějak srovnat... No a psaní povídek mi hodně pomáhá. Na hlavní postavy jsem hodně zlá... MOžná něco jednou zveřejním, musím ale vybrat to, co se mým prožitkům podobá nejmíň.
***
Teď přemýšlím, proč píšu všude samé tři tečky. Nedokončené myšlenky...
***
Budu se muset učit, ale ta angličtina je mi docela ukradená, vždy si ji opravím.
***
Nikdo mě nedostane na psychologii. Je tam prý ve dvou semestrech matika, brrr!

P.S.: Pili jste někdy kafe s čokoládovým mlíkem? NO dobrá, trošku nesouvisející otázka :-)
 


Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 6. února 2011 v 18:26 | Reagovat

Já měla kdysi kafe s mandlovou smetanou sušenou, ale to bylo taaaaaak dobryyyyy! hele a není matika lepší než chemie? těžkej výběr, taky ani jedno pro mě... Z každý akce mistačí maximálně 20 minut a mohla bych docela klidně jít pryč...
hodně lidí dává do svýho psaní skutečný prožitky, jen to nepřipíšou do anotace. já se už na nějakou těší povídku.
sakra, píšu jako bych mluvila:)

2 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 6. února 2011 v 19:21 | Reagovat

Co jinýho chceš dávat do psaní, než osobní prožitky? Psát o něčem, co nemáš prožitý, je na prd a vždycky se to na knížce pozná. Vůbec bych se nebál toho zveřejnění. Jednak tě nikdo nezná a pak, ty prožitky tam rozpozná jen fakt pozorný čtenář a Bůh ví, že takových moc není.
Nevím, jestli by sis měla někoho najít, ale možná by ti nějaký krátký, intenzivní vztah, který blbě skončí, pomohl psát. Tragédie jsou motorem literárních géniů! Ty školu nepotřebuješ. Ty potřebuješ jen a jen žít a to tě naučí vše potřebné. Líbí se mi, jak jsi mi v tomhle podobná.

3 Neriah Neriah | 6. února 2011 v 19:29 | Reagovat

[2]: Nějaký vztah bych si chtěla prožít. Jsem hodně na hlavu, ale chci poznat, jak vypadá zklamání, že to lidi dohání kolikrát i k sebevraždám. Chci vědět, jak něco takovýho může bolet... románům o lásce se špatným koncem se směju, protože mi přijde nepředstavitelný brečet kvůli tomu, že mě někdo nechal... Vždyť se najde další a třeba i lepší! Jsem divná... Ale chci poznat a pochopit.

4 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 6. února 2011 v 20:04 | Reagovat

[3]: Jo tak to tě pravděpodobně nemine. Jen málo lidí má štěstí, že najdou toho pravého hned. A brečet možná taky budeš. Ale když se přes nějakých deset vztahů dostaneš k tomu jednomu dobrýmu a trvalýmu, tak se tomu s odstupem budeš zase smát. Pro psaní je výborný, když máš vlastní emocionální prožitky. Když si musíš v povídce vymejšlet, tak to pak chutná stejně hnusně, jako sojovej salám.

5 Verča Verča | E-mail | 6. února 2011 v 21:21 | Reagovat

Je to v tobě. Vždycky je to v nás! Jakýkoliv pocit, ať už dobrý, nebo špatný je v nás - sami si za něho můžem. Největší blbost je říct, když na mě někdo např. řve, že za můj vztek může on. Ne, můžu si za to jedině sama. Tohle si ale bohužel dost lidí neuvědomuje. Oni se totiž bojí přiznat si tento fakt proto, že kdyby to udělali, začali by se podceňovat, nebo dokonce nenávidět. To je ale blbost! Každý máme nějaký problémy. Všechno se však dá řešit a nic z toho z nás nedělá špatné lidi. Já třeba jsem občas děsnej nervák. Vím to a tím, že si to uvědomuju, že ten vztek pozoruju, tím on vlastně zmizí. Jde to pomalu, ale jakmile začneš všecko, co ti vadí pozorovat, budeš jnad tím a už tě to nebude ovládat. Příklad: stojíš v údolí mezi lidma, co se navzájem midlí. Když tam budeš stát schytáš logicky pár facek. Když ale vyjdeš na kopec a budeš na ně jen koukat, nikdo ti facku nevrazí, nemůže.
Chtěla jsi po mě jednou nějaký zajímavý blogy. Doporučuju ti tohle:
www.putujicioblak.blog.cz - tenhle fain človíček tam popisuje jak se zbavit myšlenek, aby ses stala svobodnou a nic tě už neovládalo. To neznamená, že úplně vypneš mozek. Jenom zmizí ten otravnej hlas v hlavě, kterej ti říká, jak jseš hrozná, ať nechodíš na tu či onu akci, protože si tě tam nikdo nebude všímat, ať se s tím neznámým člověkem nepokoušíš bavit, že tě stejně odmítne a podobný kraviny. Není to lehký, ale jestli budeš připravená, zvládneš to.
A pak ještě blog holčiny, která se mimo např. esoteriky taky zabývá způsobem, jak naučit lidi sebelásce.
www.aluska.org

Nebo si můžeš přečíst tu Moc přítomného okamžiku od Tolleho, jak jsem ti kdysi psala. Mě se taky dost líbila knížka Vědomí klíč k životu v rovnováze od Osha. Ony ty knížky jsou v podstatě o tom stejném. Záleží na tobě, co si vybereš a jestli si něco vybereš. Já prostě cítím, že ti to sem musím napsat, že ti musím podat pomocnou ruku.

Mě k tomu všemu přivedl neskutečnej blázinec povinností, nadávek z okolí, ale i děsnej zmatek, jaký jsem v sobě měla a pořád ještě mám. Chci prostě najít vnitřní klid, abych mohla spokojeně žít a ego spolu s ostatníma lidma mě nemohli ovládat.

6 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 6. února 2011 v 21:50 | Reagovat

[5]: Už jsem přečetl řadu brožůrek, jak žít, jak ovládat podvědomí, jak se stát čím chci. Žádná z nich, opakuji, žádná z nich ti nedá radu, jak považovat vlastní život za smysluplný, jakou morálkou se v něm řídit a proč si vážit sám sebe. Jsou to vždycky jen jakési útržky pravdy, ale nikdy pravda celá. Celá pravda o člověku je v Bibli v Novém zákonu. Ukaž mi jednu jedinou knížku, která Bibli překoná svou pravdivostí a uceleností. Dělat v životě mentální kotrmelce ti může připadat úžasné a může tě to zbavovat vzteku, ale hlubší smysl to nemá.

7 Neriah Neriah | 6. února 2011 v 21:59 | Reagovat

[4]: No jo, já už dlouho nebrečela... Na očním mi říkali, že je to chyba :-) Nevím, jestli bych po deseti vztazích dokázala ještě věřit...

[5]: Verčo, já ti moc děkuju za tvoje komentáře - vždycky mi dají naději, i když už nechci věřit...
Na blogy se určitě podívám, stejně tak na knihy. Ten vnitřní zmatek je hroznej, zvlášť když se člověk ve svých pocitech nedokáže vyznat.

8 Verča Verča | E-mail | 6. února 2011 v 23:58 | Reagovat

[6]:Ty knížky nejsou o nějakých nesmyslných pravidlech jak přesně žít, co dělat, abychom byli šťastní a td. Jsou o tom, jak se zbavit zbytečných myšlenek, které s sebou přinášejí jenom neštěstí. Nevím, co přesně je v novém zákoně, ale v tý knížce Moc přítomného okamžiku autor říká, že Ježíš byl právě jedním z těch, kteří žili vědomně tzn. neovládala je mysl.
Jsem toho názoru, že náboženství (ať už křesťanství, budhizmus, islám a pod.) ve své podstatě nebyla špatná. Avšak lidi si z nich časem udělali úžasné nástroje, kterými ovládali ti "mocnější" - své poddané. Proto mi náboženství už od dětství nikdy nevyhovovalo (bylo v něm tolik rozporů, který mě pořádně mátly). Život není o poučkách. Život je o tom prožívat všecko naplno - žít v přítomnosti a neutápět se v minulostí, se kterou už stejně nic neuděláme, nebo ve falešné budoucnosti, která se sice může, ale taky nemusí stát a když se nestane, přináší to jenom samé zklamání.

[7]: Jak už jsem psala: o víře to není. Víra nestačí, musíš si to prožít. Mě třeba hodně pomáhá, když si pustím hudbu a tančím jako šílená. Pokud u toho nemyslím, jenom vnímám hudbu a svý bláznivý tance ala postřelený zajíc, je to nádherný pocit. Právě kvůli tomu krásnýmu pocitu, pocitu svobody někteří vyhledávaj nebezpečí jako je např. rychlá jízda, aby přestali myslet a byli svobodní. Tohle je ale jenom chvilkové a nijak jim to nepomůže. Kdo je připravený začít se sebou něco dělat, přijdou k němu lidi, dostanou se k němu knížky, filmy nebo internetové stránky, které už mu ukážou správnou cestu. Teda aspoň já jsem to tak měla.

9 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 7. února 2011 v 10:18 | Reagovat

[8]: Všechno nejlepší k svátku!

Můžeš hledat, kde jen chceš. Může k tobě přicházet všechno, v co věříš a co si přeješ. Jen o správnosti té cesty bych pochyboval. Ježíš říká: „Já jsem cesta, pravda a život!" Myslím, že úplně stačí vzít si příklad z něj a žádnou další knížku k tomu nepotřebuju. Ono je to někdy velmi těžké, ale vždycky to přinese žádoucí výsledek a hlavně to má hlubší smysl.

10 Barunka Charlotte LaRose Barunka Charlotte LaRose | Web | 7. února 2011 v 14:32 | Reagovat

Vzhledem k tomu, že kafe normálně nepiju a mléko mám teď zakázaný, tak ne, nezkoušela jsem to. :-)
S tím metrem máš absolutní pravdu. Já sice nebydlím v Praze, ale o prázdninách jsem tam dost často. A skoro vždycky se někam dopravuju metrem. Opravdu výborné místo na přemýšlení :-)
To, že o sobě ráda píšeš, není nic, vůbec nic špatného. Naopak je velmi dobře, když ze sebe všechny pocity, dobré i špatné, ventiluješ, ať už je to jakýkoli způsob. A ty dopisy vřele doporučuju :-)
Je úplně normální, že se ti v povídkách promítá vlastní život. Někomu se zkrátka promítá život, někomu sny. To dává všem povídkám uvěřitelnost a jejich přirozenou krásu.

11 Lucka Lucka | E-mail | Web | 7. února 2011 v 20:54 | Reagovat

Dej sem nějakou svoji povídku Neriah. Když občas něco píšu, taky se v tom odrážejí hodně moje pocity. Bez toho to není ono a povídky tím hodně získávají. Právě díla, která jsou založena na skutečných zážitcích, jsou ta nejlepší. Ničeho se neboj a poděl se s námi :-)

12 Verča Verča | E-mail | 7. února 2011 v 21:06 | Reagovat

[9]:Nejjednodušší a tím pádem i nejlepší je naslouchat svému srdci, své intuici. Ta už tě dovede tam kam potřebuješ.

13 Verča Verča | E-mail | 7. února 2011 v 21:07 | Reagovat

Jo a moc díky za přání.:-)

14 sayu sayu | 10. února 2011 v 0:25 | Reagovat

No, jsem ráda, že to má někdo na světě hozený podobně jako já (s tím mluvením, nervozitou, náladama, školou a vůbec vším). Hrozně by mi vyhovovalo moci všem jenom psát dopisy a nemuset s nimi vůbec mluvit, hh :-D...btw pěkný blog

15 Lizz Lizz | Web | 21. února 2011 v 14:57 | Reagovat

Gomen nasai :D Sleduju, že jsem okázala ignorovala víc věcí, ale měla jsem dostp odobnou náladu. Nejspíš. Ačkoliv tu mám posledního půl roku, ale už se vracím zae k normálu :D Doufám. xD :D
K posldníé otázce, ne kafe jsem nepila... Nemám ho ráda. xD
Jinak...
Jen jim klidně napiš... ;) Ani posílat to nemusíš, ale pomáhá to. Většinou. xD :D
Jo z povídek jdou poznat prožitky, ale je to většinou jenom paranoidní pocit autora - ověřeno. xD
Vyplouvající vzpomínky jsou svině, mohla bych vyprávět, ale nebudu. Nechci sem opět motat sebe... Sakra, přijdu si jak sobecká svině, co mele furt jen o sobě. No to je fuk...
Tak nebo tak, doufám, že at se děje cokoliv srovnáš se s tím a bude líp :)

16 Neriah Neriah | Web | 21. února 2011 v 16:13 | Reagovat

[15]: Nejhorší je, když máš jeden den naprosto skvělou náladu a druhej den pravej opak... To už se člověk potom ani pořádně neraduje, protože ví, že se to zas zhorší...
Asi je fakt psát začnu... Mohlo by se mi ulevit, i když nevím, no. Já se v psaným projevu umím vyjadřovat mnohem líp... S těma paranoidníma pocitama bych měla něco začít dělat :D
Sobecká svině? No já nevím... Nepřijde mi... Taky o sobě pořád melu, ale už to radši neřeším... A to jsem nesdílný člověk :D Taky ti přeju, ať je líp :-)

17 Lizz Lizz | Web | 21. února 2011 v 20:56 | Reagovat

[16]:
Jo, už si ani nepamatuju, dyk to byly celé dny a týdne, kdy jsem se cítila opravdu šťastná... xD
Začni. Pomáhá to. xD Nebo aspoň mě..xD :D
Děkuju... Ale stejně... xD To je jedno :D
Děkuju.... xD :D

18 Neriah Neriah | Web | 21. února 2011 v 22:29 | Reagovat

[17]: Jenom prosím tě neděkuj... Já díky neumím přijímat :D

19 Lizz Lizz | Web | 22. února 2011 v 19:35 | Reagovat

[18]:
Tak se to naučíš :P :D

20 Neriah Neriah | Web | 22. února 2011 v 20:19 | Reagovat

[19]: Nenaučím :D A nakonec, vlastně ani nemáš za co děkovat... Neudělala jsem nic, co by si zasloužilo díky :D

21 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 22. února 2011 v 20:57 | Reagovat

Ty, Neriah, tak mě napadá, že s tímhle nadpisem jsi to mohla dát do tématu týdne! Obsah by lehce nekorespondoval, ale to bys nebyla jediná, komu smysl článku neladí s nadpisem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.