Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Březen 2011

Alyson NoËlová - Nesmrtelní 1 Napořád

15. března 2011 v 14:43 | Neriah |  Knihy v mých myšlenkách
Dlouho jsem váhala, zda o téhle knize psát, jelikož dost lituju jejího přečtení (tak nějak mi nic nedala).
Ale nakonec proč ne, třeba někomu pomůžu a od čtení ho odradím :D.
Zesměšňování nebylo úmyslné, ale... Člověk se tomu prostě nedokáže ubránit. Snad první přečtená fantasy kniha, kterou považuju za naprostou slátaninu a spíš bych ji rovnou zařadila mezi červenou knihovnu.

Trochu netolerantní názor jednoho pasivního kuřáka

14. března 2011 v 13:50 | Neriah |  Proudy myšlenek a názorů
Je mi jasný, že se při tomhle tématu blogeři zase rozdělí do několika skupin - jedni budou říkat, jak je kouření hnusný, druzí budou tvrdit, že není větší slasti než si jednu zapálit a třetím to bude jedno.
Nehodlám tu někoho poučovat, jak je kouření zdraví škodlivé, stejně tím nikoho neodradím.
Když vám budu vyprávět, jak děda umřel na selhání plic, protože kouřil 60 cigaret denně, a že druhý umřel na něco podobnýho, navíc se pořád dusil, bude se vám to zdát neuvěřitelné, nebo si z toho nebudete nic dělat a rovnou si jednu zapálíte.
Takže tyhle kecy si odpustím (však oni se najdou blogeři, kteří vám o tom napíšou, klidně i s pomocí tetičky wiky). Najde se tam vůbec něco takového? :)

Hodíme si kostkou

10. března 2011 v 13:23 | Neriah |  Útržky života

Zdravím.
Hodlám psát článek tak trochu o ničem, jelikož máme informatiku a ten úžasně jednoduchý test už mám hotový, takže nemám co dělat.
Ten nový editor se mi přeci jen nelíbí, i když už funguje jakž takž, jak by měl.
Taky se vám blog neustále odhlašuje, i když máte nastavené trvalé přihlášení? Rozčiluje mě to...
Včera jsem chtěla napsat článek, v němž bych si stěžovala zřejmě na celý svět, jak jsem měla blbou náladu. Ale nakonec jsem se překonala a ta nálada tak nějak sama od sebe přešla.
Pořád musím uvažovat nad budoucností, neboli lépe řečeno o tom, co budu dělat po matuře, jestli se k ní ovšem dostanu. A já nevím.
Na vejšku mě ale asi nikdo nedostane.
Uvědomila jsem si jednu děsivou skutečnost - na gymplu jsem ještě vlastně tak trochu kvůli rodičům.
Každej den s tím chci seknout. Přejít na jinou školu, nebo se na všecko vykašlat. Ale...
"Taťku by to mrzelo. Taťka by se naštval. Taťka tamto a támhleto..."
Jo, tohle od mamky poslouchám pořád.

"Nezklam nás, nebuď jako brácha..."
A já jako idiot plním všechna jejich přání.
Ten zásek ale přijít musel. Sedím nad učením s naprostou nechutí, nesoustředím se, raději začnu dělat něco jinýho...
Je to ale celý k smíchu. Vždyť v devítce jsem za ten gympl vyloženě bojovala, protože oni chtěli, abych šla na obchodku nebo na maséra. Nezájem... A teď chtějí, abych na tý škole vydržela, asi jako tu školu sis vybrala, tak trp. No, to trošku přeháním...
Na jednu stranu si přeju dojít k matuře. Pak bych si mohla vybrat třeba školu, která by mě bavila.
Jenomže... Moje druhá část se chce na všecko vykašlat.
A já tím pádem nevím, co chci.
Třídní kolektiv mě štve.
I když vlastně on to kolektiv ani není. Připadám si tam jak idiot a v červnu s nima nechci jet na výlet. A nevím, jak to vysvětlím třídní.
"Ty dva roky to přežiješ," slyším ze všech stran. A já doufám, že ano, ačkoliv to tak nevypadá.
Zase jsem si rozečetla hromadu knih a nevím, kterou dočíst dřív.
Taková starost mi ale nevadí. Naopak, je docela příjemná.
Příští týden mám prázdniny. Už se těším, i když zase extrémně zlenivím a návrat do školy bude bolestivý. :)
No jo... Měla bych ten článek seknout, než napíšu nějakou blbost.
Ještě se vrátím k titulku - je to vlastně docela úsměvná věc, alespoň ostatním se to tak může zdát...
Naše třída je totiž pověstná svou neochotou být zkoušená. Ostatní většinou neumí, já taky ne a hlavně neumím mluvit. Je to pro mě utrpení, když mám o něčem dlouho hovořit.A naše třídní dostala takový... řekněme že děsivý nápad. Jelikož je nás ve třídě akorát šest, donese vždy kostku a když není žádný dobrovolník, rozdělí čísla mezi nás a snad nemusím říkat, co dělá. A já mám vždy tu smůlu, že to padne na mě. Nevím proč... :D
Nejhorší je, že to mezi profesory rozšířila a tak už máme kostku i na biologii, grrrr. :)
Do toho jsme dostali na duben jakýsi projekt, který budeme muset po skupinkách odprezentovat. A v mojí skupince není ani jedna trošku vůdčí osoba. Tak je to vtipný a zas je tam to příšerný mluvení, ách jo.
Přestanu vás zahlcovat mými výlevy, nastává totiž konec hodiny a já jdu přemýšlet, čeho se najím, jelikož jsem si odhlásila jídlo. :)

Haruki Murakami - Norské dřevo

8. března 2011 v 18:22 | Neriah |  Knihy v mých myšlenkách
Tento týden se nezmůžu asi na nic jinýho, než je tenhle článeček sepsaný v rychlosti, abych se zase mohla vrátit ke zpracovávání seminární práce, což mě pochopitelně šíleně nebaví. Víte, číst knihu 700 let města ***, mě ani nějak moc neobohacuje, ačkoliv by možná mělo. Tak jsem divná.
Navíc v knize nejsou po většinou informace, které zrovna potřebuji. Dost pochybuju, že by paní profesorka chtěla číst krásné opěvování mého téměř rodného města, aniž by něco tušila o jeho historii. No ale... Internet snad pomůže. Aspoň trošičku by mohl. A příští týden, když mám ty jarky, bych na tom mohla zapracovat. I když... Znám se. :-)
Tak mě napadá... Nechcete mě někdo inspirovat a napsat mi nějaké úsloví či pranostiku, na kterou by se dala zpracovat povídka? Já jsem už úplně v koncích... Na nic mi to prostě nejde.
Ale abych se vrátila ke knize...

Už dlouho uvažuji...

3. března 2011 v 12:26 | Neriah |  O všem a o ničem, aneb když vám chci něco sdělit
V kostech cítím jaro. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit tu malilinkatou chuť něco se svým nepřežíváním udělat.
Cítím se stále mizerně, ale kvůli tomu teď nepíšu.
Hodně jsem přemýšlela (ano, někdy to i umím) nad tím, jakým směrem se můj blog měl ubírat, jakým směrem se ubírá a jakým směrem chci, aby se ubíral.

Diskriminovaní blogeři

1. března 2011 v 9:51 | Neriah |  Proudy myšlenek a názorů
"Diskriminace!!!!" Křičí rozlícení blogeři berouc do rukou myši, klávesnice a kabely, aby si vybojovali právo psát články na téma týdne.