Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Květen 2011

Knižní dotazník

26. května 2011 v 18:16 | Neriah |  Ego, ego, ego
Tak vás opět zdravím.
To jsem takhle bloudíla po internetu, až jsem narazila na skvělý dotazníček.
Jsem z něj nadšená, protože je celý o knihách.
Původní pochází odsud a český překlad je u Elli Winchester.


Kecání o nedůležitostech

26. května 2011 v 12:46 | Neriah |  Útržky života
Na konci školního roku mě vždy přepadá melancholická nálada. Všichni mi budou chybět, i ti, s kterými se moc nebavím. Naše třída se navíc pomalu ale jistě rozpadá a jestli se mi podaří projít do třeťáku, už to nebude ono. Ach jo.
Před týdnem se nám vrátil spolužák z Ameriky. Moc mu nezávidím všechny ty komisionální zkoušky, co ho čekají, ale zdá se, že on je vklidu. Myslím, že ty zkoušky pro něj budou dobrá příprava k maturitě.
O té teď taky dost uvažuji. Začali jsme se spolužákem přemýšlet, z čeho budeme maturovat a stále nevíme. Všichni tvrdí, jak je na to ještě miliarda času, ale není to pravda. Letí to neuvěřitelnou rychlostí a za chvíli budu vzpomínat na všechny ty zbytečné stresy kvůli chemii. U té ani nevím, jak na tom jsem. Pan profesor nám neopravil dvě písemky, takže tam mám pětku a trojku. Jestliže ale písemky opraví a budou špatné, čeká mě nějaké to přezkoušení nebo test. V poslední době mám více problémy s matikou. Dříve jsem ji zvládala celkem obstojně. Nebylo tam nic těžkého, bylo to logické. Avšak od té doby, co bereme goniometrické funkce, to jde z kopce. Všem těm goniometrickým rovnicím a sinovým a kosinovým větám opravdu nerozumím.
V chemii teď bereme ekologii, což je samá teorie, navíc dost ze života. Jestli z ní dostanu písemku, dokážu to okecat. Dokonce jsem i trochu porozuměla Názvosloví uhlovodíků. Oproti anorganickým vzorcům to má logiku, kterou vidím. Celý rok jsem se téměř neučila. Teď s hrůzou zjišťuji, že neumím vůbec nic. Na všechno využívám krátkodobou paměť, která je mi někdy dost k ničemu.
Uvědomila jsem si, že nechci trojku z češtiny a čtyřku z fyziky. Za tyto známky se dost stydím a mám je jen díky své lenosti. Zkusím si to ještě nějak opravit. V češtině budeme zítra psát poslední test z literatury, který snad dám na jedničku a jestli v červnu napíšu slohovku na lepší známku než trojku, možná bych tu dvojku na vysvědčení dostala. Ve fyzice je to akustika, z toho se snad troufnu nechat vyzkoušet.
S některými známkami nic ale nenadělám. Třeba v němčině a angličtině bojuju čím dál víc. U němčiny je to běžné, ale v angličtině jsem se zhoršila přímo děsivě. Mám čím dál větší problém v angličtině komunikovat, nedokážu dohromady seskládat i jednoduché věty... Nevím, co to se mnou je, dříve s tím nebyl problém.
V příštím školním roce chci zabrat v dějepise, protože budeme brát snad něco, co mě bude bavit. Když jsem se včera dozvěděla, že dějepis ve čtvrťáku není, dost jsem se divila.
No a pak taky základy společenských věd, je to jeden z předmětů, z kterého hodlám maturovat, tak by bylo poměrně smutné, kdybych na to kašlala.
Stejně jako minulý rok, si musíme vybrat jeden volitelný předmět. Na výběr je tu: konverzace v angličtině, konverzace v němčině, cvičení z matematiky, ekonomický blok a latina.
Nejspíše vyhraje konverzace z angličtiny, z které mám už předem hrůzu, jelikož se tam bude mluvit pouze anglicky a ani slovo česky, já však nebudu stíhat a rozumět, co se po mně chce. Už to nebude chemie, před čím se budu klepat hrůzou.
Vím, že bych se v ní měla zlepšit, u maturity mě čeká ta hrůzná čtvrthodinka, kdy něco budu muset anglicky blábolit, ale... Takhle to nezvládnu.
Jsem poměrně dost překvapená, že nemá spolužák z Ameriky moc zážitků. Ten jeden mě ale nehorázně pobavil. Američani totiž nemají moc přehled o ostatních státech, co jsem slyšela, prý se o nich ani neučí ve školách. Proto, když jim jednou přeložil do angličtiny své příjmení, kterým je jedno zvíře, mysleli si, že pochází z nějakého kmene, kde se dávají jména podle vlastností. :D Dokonce se ho prý ptali, zda tu máme elektřinu.

Ignorace

21. května 2011 v 23:29 | Neriah |  Povídky
Když nemám žádné nápady na to, co psát, ale přitom psát chci, nebo mám prostě pocit, že bych měla, otevřu si word a ťukám do klávesnice vše, co mě právě napadne.
Proto to berte s rezervou.
Já jsem s tím ale poměrně spokojená.
A že píšu o zimě - to asi proto, že jsou ta úděsná horka, která už začínám pomalu ale jistě nenávidět.





Maggie Stiefvater - Mrazení

13. května 2011 v 23:11 | Neriah |  Knihy v mých myšlenkách
Kupodivu jsem se dokázala dnes dokopat k sepsání několika dalších knih... Tentokrát jsem hltala hromady YA fantasy. No i když hromady je asi poněkud přehnané.

Smutek bez pláče...

6. května 2011 v 22:08 | Neriah |  Útržky života
...Právě se snažím rozdýchat zprávu, že nám umřela kočka.
Víte, je to zvláštní.
Když jsme ji dostali, bylo mi tuším šest let. Já měla jako malá fobii ze zvířat, takže jsem si ji příliš neoblíbila. Ona nějak vycítila můj odstup a tak, i když jsem ji později ostražitě přijmula, nějak zvlášť ke mně nepřilnula. Teprve v poslední době mi dovolila, abych se k ní přiblížila a nechala se i hladit. A teď, co odešel brácha, za mnou občas přišla i do pokoje.
A najednou tu není. Už nikdy ji nebudu okřikovat, aby neškrábala na koberci, už nikdy neuslyším, jak ji rodiče vyhání z obýváku, když někam půjdeme...
Už nikdy nepřijde do kuchyně místo mě, když budu volána k jídlu. A už nikdy si ji nepohladím...
Tak trochu sobecky jsem ráda, že jsem u toho celého nebyla... Nevím, na kolik bych to zvládala s rozrušenými rodiči po boku.
Stalo se to včera. Už několik dní měla křeče. První veterinář jí dal nějakou injekci, ta však nezabrala. A druhý veterinář včera ochotně přijel k nám domů... A po dlouhém, předlouhém rozhodování, se rodiče rozhodli dát ji uspat.
Teď se jen utěšujeme myšlenkou, že už alespoň netrpí. Protože je to pravda.
Jenomže... Byla součástí naší rodiny tak dlouho. A bude mi chybět. Sakra, vlastně už mi chybí. Už jen ta její přítomnost v bytě byla samozřejmostí a teď...
V očích mě pálí slzy, ale nemůžu brečet. Nejde to, i když se o to snažím.
Taťka už kouká po dalších kočkách. Mamka ale chce chvíli počkat. A já se možná ani nedivím...
Sakra, ani jsem netušila, že mě to tak vezme. Věděla jsem, že ta chvíle jednou nastane, ale bylo to vzdálené. Na smrt se prostě nedá jen tak připravit.
Dnes toho víc nenapíšu. Musím se uklidnit...

Myšlenky spojené s nevěrou jen minimálně

2. května 2011 v 16:57 | Neriah |  Proudy myšlenek a názorů
Před několika lety jsem tvrdila, že nikdy nebudu pít kafe. Teď ho však v určitých obdobích hltám po litrech.
Taktéž bylo nepředstavitelné kašlat na každodenní povinnosti. Teď se na učení ani nepodívám a je mi to fuk.