Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Bratr je zpět.

6. června 2011 v 8:45 | Neriah |  Útržky života
V poslední době na mě padá taková melancholická nálada. Cítím se osaměleji než obvykle, ostatní jsou mi jaksi vzdálení.
Bude to nejspíše tím, že už končí škola a prázdniny jsou hned po Vánocích druhé období, kdy jsem nejdéle sama, izolovaná od přátel. Všichni se rozutečou
Pryč a já budu sedět doma, popřípadě se budu někde venku povalovat (já opravdu nechápu, co lidi vidí na tom, někde ležet a opalovat se - já totiž vždy při těchto příležitostech pospávám, slunce mi vysává až příliš mnoho energie).
Jen málokdo mě z mé samoty dokáže vytáhnout, navíc je to nevědomé.
***
Pouštím si hudbu, kterou jsem poslouchala před čtyřmi lety ve snaze vrátit čas…
***
Nikam jsem se nepohnula.
***
Chci začít překládat povídky z angličtiny a nejsem toho schopná.
***
Škola mě nebaví a chci se na ni vykašlat.
***
Horka jsou utrpením. Nemám je ráda a těším se na zimu.
***
Za poslední týden mám rozepsaných víc povídek, než za celý předchozí půlrok. A ve všech je vražda.
***
Matika je boj a už nikdy ji nepochopím, tak jako dřív.
***
A doma nejsem doma. Bratr je zpět.
Tak…
A teď jsem napsala všechno, co jsem chtěla rozepsat na kilometry stránek.
Přemýšlím, co budu dělat v srpnu.
Doma zůstat nemůžu, jelikož se tam bude přestavovat kuchyň. U toho opravdu být nemusím. Když si k tomu připočtu ještě všechny ty taťkovy kamarády, co nám budou pomáhat a s kterými bych se musela potkávat na každém kroku, popadá mě děs.
***
Nenávidím zdrobněliny svého jména. Proč mají všichni tendenci při utěšování na mě mluvit tak úděsně a ještě na mě přitom šahat? Já vím, že něco z toho je možná normální, ale cizí lidé by si fyzický kontakt mohli pro příště opravdu odpustit.
Nebo by alespoň mohli pochopit, že když je odstrkuju, něco by to mohlo znamenat. A utěšovat někoho, kdo útěchu nepotřebuje, to je taky nesmysl.
Takže jestli mě někdy potkáte a zatoužíte na mě mluvit přeslazeným hlasem a oslovovat mě jmény, která se říkají tak možná malým dětem, přestanu vás znát.
Za pár hodin budu psát slohovou práci, tak na mě myslete. I opožděná myšlenka na mou osobu se cení. :D
Nevím, zda mi sedne některé z témat, tak se toho děsím. Ale asi to vyřeším stejně jako spolužák, vezmu si vypravování a budu si říkat, že na každé téma něco jde napsat. Jenom už proboha nechci ten úděsný výklad. Co mě to minule popadlo, že jsem si výklad vzala na cvičnou slohovku?
A líčení pak nezní o nic povzbudivěji…
Na závěr už snad jen další informace od spolužáka studujícího v Americe - Američané se domnívají, že zde máme stále komunismus a jsme Československo. :D
 


Komentáře

1 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 6. června 2011 v 9:28 | Reagovat

Že se ti bráška vrátí, na to se dal s jistotou vsadit i milion, co? Jednou se ti třeba začnou zdrobněliny jména líbit, až ti je někdo bude říkat s láskou. Ale chápu tě! Mně když říkali starší tetičky "Mírečku", tak jsem měl chuť vraždit. Proto jsem si taky při křtu ve svých dvaceti vybral jméno David. Miroslava mi ty báby zhnusily.
Co s tou samotou, to by bylo na delší komentář. Člověk nějaký lidičky kolem potřebuje, ale ne zas úplně každýho a to je problém. Mimochodem; pod článkem je reklamní baner na Fantu a jedna z tam se objevujících vět je: Méně nudy!

2 Dominika Dominika | Web | 6. června 2011 v 14:14 | Reagovat

Poslední dobou zažívám něco podobného, nemůžu se bavit se všema, asi mám "ponorkovou nemoc" :D a děsně se těším na prázdniny, až si od sebe všichni odpočineme ;).
Zdrobněliny jsou pěkné, když je používají vhodné osoby. Taky je zrovna moc nemusím a kdyby se mě někdo cizí (nebo ne nikdo důvěrně známý) dotknul, tak by to bylo asi to poslední, co by ve svém životě udělal.
Slohovku jsem si odbyla minulý čtvrtek, psala jsem vyrávění a témata byla více než divná a některá byla tak dlouhá, že si je už ani nepamatuju :D. No, uvidíme...

3 Neriah Neriah | Web | 6. června 2011 v 14:48 | Reagovat

[1]:
Když opadlo původní zděšení, které přišlo i přes to, že jsem to tušila, tak jsem se ještě podivovala, že to tak nedopadlo dřív. Když ale budu mít štěstí, odstěhuje se brzo alespoň na ubytovnu.
Práci už má (nebýt taťky, tak nevím), a dokonce i se slušným platem, tak uvidíme, zda šanci zahodí nebo ne.
Nevadí mi úplně všechny zdrobněliny, ale některé patvary mého jména mi asi budou vždycky vadit od všech. :)
A příbuzní to s těma zdrobnělinama umí vždycky nejlíp.
Jo, lidi kolem sebe potřebuju, konečně jsem si to přiznala. Ale ti vhodní bydlí nejdál.

[2]:
Já se právě vůbec netěším, až prázdniny nastanou, protože se spoustou lidí ztratím kontakt. Ale tak přežiju to, jako vždycky.

Slohovku mám už za sebou. Taky jsem si vybrala vyprávění a celkově všechna témata byla prapodivná :D Už jsem je taky radši pozapomínala :D Jen si pamatuji, že tam bylo nějaké líčení o Máji *zděšení při představě, že bych to musela psát*

4 El El | Web | 6. června 2011 v 16:57 | Reagovat

Sice nevím, jaký máš vztah s bráchou, ale pokud není dobrý, tak mi věř, že tě chápu. Je to příšerný, pokud se v domě roztahuje někdo, koho zrovna nemusíš. Na tohle ti přeju jen pevné nervy a telepaticky posílám nápady na slohovku ;-)

5 Verča Verča | E-mail | 6. června 2011 v 18:00 | Reagovat

[3]:Líčení o Máji? Br, to bych nejspíš taky nikdy nepsala.:-D

6 Dominika Dominika | Web | 6. června 2011 v 21:33 | Reagovat

[3]: Líčení o Máji..no na to bych potřebovala aspoň týden, abych vymyslela něco, co by mělo hlavu a patu a celkově to dávalo smysl. Ale když porovnám s našim jedním tématem, které znělo asi takhle: "Muž a korzet plný peněz", tak věřím, že bych ze sebe něco vymáčkla :D.

Ale však taky co čekáme že, témata typu Moje rodina nebo Volný čas :) :D

7 punerank punerank | E-mail | Web | 6. června 2011 v 22:43 | Reagovat

Tak co se zdrobnělin jména týká, rostu a syčím. přitom přijmu klidně několik přezdívek i se zdrobnělinama...
na prázdniny jsem se zoufale těšívala, až vypadnu z intru a stereotypu. po dvou týdnech doma jsem se zase těšila pryč, ne a ne si doma zvyknout. na konci prázdnin jsem zase nechtěla do školy. a tak dokola.
brácha, to bude asi kapitola na celý život, nejde odečíst, ani vylepšit, to musí chtít on a třeba to potrvá...

8 mirunkaajenka mirunkaajenka | Web | 16. června 2011 v 23:00 | Reagovat

Lidi, tak ti mi jdou na nervy permanentně. Nejhorší z toho je ale ten handicap, že je člověk potřebuje. Jsem plná rozporů, protože je tak nemusím a tak potřebuju... Pes mi má umožnit integraci, ale já se naopak snažím lidem vyhýbat a mám pocit, že právě ten pes mě nutí do něčeho, co nechci buď vůbec, nebo jen občas, když mám lepší období. Horka taky moc nemusím, zima je fajn, ikdyž to klouzání... Ale před horkem neutečeš... V zimě se oblečeš a pak se vrátíš do tepla, ale co v zimě? Bráchu, to nevím. Vztahy se asi nikdy nevyžehlí, tak přeju aspoň co nejvíc dobrých dní.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.