Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Pomatené sny

6. srpna 2011 v 16:58 | Neriah |  Útržky života
Sny jsou stejně chaotické jako v poslední době můj život. Nedávají žádný smysl a pomalu ale jistě mě začíná iritovat, že si je pamatuju.
Nedávno se mi zdálo o tom, že moje sedmnáctiletá kamarádka má dcerku Terinku. To by nebylo ještě tak divné, ale vůbec jsem nepochopila, proč mi vyprávěla o tom, že si zařídila individuální studijní plán a pak s malou každý den chodila do školy.:o)
Ještě si vzpomínám na to, že jsme se bavily o houbách a já se jí ptala, zda náhodou nejí plíseň. Což je taky dost nesmyslné. Kdybych se zeptala, jestli ty houby nejsou jedovaté, bylo by to asi lepší. :o)
Tohle jsou ale ty lepší sny - sice nedávají žádný smysl, za to jsou pohodové a nebojím se v nich. Poslední dvě noci jsem ale měla strach. Těžko se to popisuje, ale já v tom snu věděla, že to není skutečnost a přesto jsem se bála...
A v tom ze včerejška na dnešek obzvlášť.
Přestěhovali jsme se do jiného bytu, jedinou výhodou však bylo to, že jsem měla samostatný pokoj. Bydleli jsme strašně vysoko, výtahem se tam dalo dojet asi za pět minut... já se však toho výtahu bála. Byl totiž živý. :D A nesmějte se mi :) Já tomu opravdu věřila. Nenáviděl mě a vždycky mi v něm bylo špatně. A když jsem vyjela nahoru, vždy se naklonil a vyhodil mě ze dveří. A tak jsem se rozhodla chodit pěšky. Nikdo nechápal, proč...
Ale taky tu nenávist cítili.
Podobný sen se mi už zdál... Taky jsem se bála výtahu a chodila jsem raději těch hodně moc pater pěšky.
OPravdu nechápu, proč si nemůžu odpočinout alespoň tehdy, když spím.
Co se týče mého života v posledních dnech... Asi nic, o čem bych chtěla psát. Jen mě už dost znervózňuje to neznámé číslo, které mi volá každý den a které prostě nechci a nechci zvednout. Pevné linky volající mi na mobil nezvedám a ten, kdo mě zná, to ví... Předpokládám, že ten dotyčný mi chce něco vnucovat. A je mi upřímně úplně jedno, kdo to je. Jen by mi nemusel volat ve čtvrt na devět ráno - tím u mě ztratil tu poslední šanci na normální rozhovor :-P Příště to asi zvednu a nebudu zdvořilá...
Jestli mi chce něco tak převratného, že se kvůli tomu nemůžu ani vyspat, ať mi napíše sms, zlobit se nebudu.
Potřebuju mít v pevných bodech dáno, co ten určitý den budu dělat. Proto se i trochu těším na školu. Ale to jen trochu. Ve skutečnosti nevím, jak to tam zvládnu, jelikož na intru budu sama samotinká... NOvých studentů moc nenastupuje a ti, kteří tam ještě minulý školní rok byli, budou pryč. S ostatními se nebavím. Nemají mě rádi a já je ostatně taky ne. Bojím se, na jakém pokoji a s kým budu bydlet. A bojím se, že se tam opravdu unudím. Nejspíše si najdu nějakou aktivitu úplně mimo školu, abych se občas dostala i mezi lidi. Ty normální, s kterými si mám co říct. Je dost unavující existovat mezi někým, kdo si za vašimi zády šeptá "hádejteokom".


Jestli mi někdy budete chtít udělat radost, pošlete mi karamel. Hodně karamelu. Tak alespoň kilo karamelu.
Dojedla jsem všechny karamelové bonbony a dala bych si klidně další. Mám doma plno karamelových pudinků, miluju karamelovou zmrzlinu, která tu ovšem není. Chjo. To mám trápení, žejo. Ale pořád lepší než řešit věci, které tu nehodlám rozebírat, protože se na blog nehodí - paranoia je věčná. xD
Momentálně pro nikoho neexistuju. mám pocit, že jsem v poslední době řešila převážně problémy druhých a už mě nebaví být prostředníkem, neboť každý by si měl nejdříve udělat pořádek ve svém životě a pak až se zabývat druhými... A navíc... Těm konkrétním lidem stejně pomoct nemůžu. Sice jim řeknu: nemůže za to ani jeden z vás, ale pak si zase budou psát: *ty za to můžeš*/*ne, to ty*... Ale jak se znám, dlouho to nevydržím. A pak asi budu potřebovat nějaké antineexistivum. Teď ale na lidi nemám náladu. A zvlášť na ty některé konkrétní.
Já slibovala něco jako napsat o všech přečtených knihách, že jo. Jenomže... Lenosti se jen tak nezbavím. Tento článek vlastně vznikl za účelem rozepsání se. Vůbec jsem neměla v plánu psát tu o svých nesmyslných snech ani o tom dalším, nicméně mám pocit, že jsem nepsala tak dlouho a potřebuju se do toho dostat, než si troufnu napsat byť jen větičku o nějaké knížce...
A asi mi přeskočilo, nebo co. V posledních třeh dnech jsem šla spát brzy (nejpozději v půl jedné :o)), vlastně od té doby, co jsem si povídala s Lizz do čtvrt na čtyři do rána. xD Ale to se časem zase dostane do normálu a já si budu každé ráno nadávat, že jsem nešla spát dřív...
A čím dál víc mě iritují ty nejnovější změny na blogu. Člověk, aby se tu v tom vyznal.
Loučí se s vámi Neriah mající chuť na karamel, čokoládu, maliny v čokoládě a wasabi :D (ne, vůbec to není divná kombinace...)
 


Komentáře

1 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 7. srpna 2011 v 22:09 | Reagovat

No jo! Všeho moc škodí a i moc knížek pak působí tyhle pomatený sny. Mimochodem: mám tu film Smrtící výtah, ale ještě jsem ho neviděl.
Doufám, že se ti podařilo rozepsat se a že sem brzy něco přidáš. Já mám taky o čem psát, ale lenost a horko a pár jiných zájmů mi v tom brání. Karamel nemám, ale vůůůbec mi nechybí. Jo a že tě Lizz naučila používat xD, to je mi vážně moc líto.

2 Colette Colette | Web | 8. srpna 2011 v 14:36 | Reagovat

Ahoj :)
Jéj, tak takovépodobné sny občas mívám také. Ale náhodou si myslím, že je to fajn :) Celkem ráda se bojím :D vlastně bych to řekla takhle: Ráda zažívám nová dobrodružství, jelikož jsou mé sny vážně živé. :)

Karamel taky zbožňuji :P

3 Neriah Neriah | Web | 8. srpna 2011 v 15:59 | Reagovat

[1]: Díky za upozornění na film, kterému se mám vyhnout.
Jestli něco napíšu, to ještě nevím. HOrko tu sice moc není, ale taky by se pár aktivit našlo... A když nejsou žádné aktivity, tak jsem moc líná.

[2]: Já se ráda bojím jen třeba při čtení hororů, jinak ne. A sny mívám taky živé, ale nenávidím ty, v nichž chceš před něčím utéct a nemůžeš se hnout z místa.
A jakmile v nich jde o výtahy, nelíbí se mi ještě víc.

4 Amestea Amestea | Web | 8. srpna 2011 v 18:38 | Reagovat

O výtahu se pravidelně zdává mojí babičce... :-D
Jinak, wasabi moc nemusím, jinak bych si dala vše zmíněné v poslední větě článku :D

5 punerank punerank | E-mail | Web | 8. srpna 2011 v 22:09 | Reagovat

s tím snem jsi mi připomněla, že zanedbávám svou rubriku! často si teď rozumím se psama! velkýma! malí hryžou a to bolí!
ale, už nebudeš bydlet s tvou nevonící spolubydlící? to bys mohla mít zatím spíš radost!
Nemůžeš dělat jen hromosvod, taky se někdy raduj, sakra:)

6 Colette Colette | Web | 9. srpna 2011 v 8:34 | Reagovat

To znám taky. Utíkáš, ale buď jako bys měla nohy slepený medem, nebo jako bys v tom medu běžela. Je to šílená bezmoc. :/

7 Neriah Neriah | Web | 9. srpna 2011 v 10:53 | Reagovat

[4]:
V tom případě budu doufat, že u mě se to pravidlem nestane, dvakrát stačí a dost.

[5]: Možná s ní bydlet budu, záleží na tom, jestli vůbec ještě na intru bude...

[6]: Přesně... Ale naštěstí tyhle sny ustupují, jen výtahy jako náhrada za ně se mi nelíbí...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.