Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Ahoj, Neriah

20. září 2011 v 20:08 | Neriah |  Útržky života
Chaty plné smajlíků... Divím se, že se na ty usmívající se zmůžu. Vždyť vyznívají tak... Falešně. Nemám sílu. Po dnešku už ne. Je to stejné jako před čtyřmi lety, jen teď už jsme starší a jsme v jiném složení. Ve třídě jsem tam sama... Vzdálená ostatním. Neumím pracovat v kolektivu. A přesto tak moc chci. Protože sama za sebe pracovat taky neumím... Ale kde ten kolektiv vzít? Nebo alespoň ten, ve kterém bych zvládla pracovat? Je nás šest a přesto jsem lichá. Dopoledne to bylo silné. Nemohla jsem se soustředit, chybí mi polovina poznámek z biologie. Potřebovala jsem někomu vypsat svoje pocity. A pak se soustředění nějak ani nevrátilo. Dnešní den je pro mě hodně nešťastný. Už se těším na víkend. Až nebudu muset být se spolužáky. Nemám sílu na lidskou přítomnost. I tak jsem šla odpoledne s kamarádem ven. Na chvíli jsem přišla na jiné myšlenky. Jsem ráda, že jsem se nakoenc zvedla a šla s ním. Protože původní plán byl ležet do teď na posteli a pokud možno spát... A to by bylo špatné. Podzim se blíží. A s ním únava. Zřejmě si zas pomalu nahodím režim: přijít ze školy, uvařit si čaj, spát, časem se probudit, chvíli se učit, najíst se, uvařit si čaj, spát až do rána... JInak ty dny přežít neumím. Zdá se mi, že první dva ročníky byly takové přípravné. A teď teprve se zjistí, kdo má na to pokračovat a kdo ne. Všechno je náročnější. Vždyť mě přijde dost složité najít text písně, která mě oslovuje, donést ho na češtinu a rozebrat ho. Jestli nějaké takové texty jsou, tak se mě dotýkají osobně. A nechce se mi pak uvádět důvod, proč jsem si je vybrala. Bude záležet na rozpoložení, ve kterém budu, až začnu vybírat... Stejně mě více oslovují melodie. Ty mnou prostupují, cítím je a prožívám. Když si pak seženu překlad, nestačím se divit, co je to za prapodivný text. Referát na téma spravedlnost... Ano, zdá se to jednoduché. Ale mluvit minimálně 15 minut? Asi na tom ale nejsem nejhůř, byly tam i horší možnosti... Jsem ráda, že na druhé pololetí mám eutanázii. O té se už mluvit dá, není to tak abstraktní téma. V češtině příprava časopisu. Buď jako jednotlivci nebo skupina. Hádejte, s kým budu... Jenom ještě nevím, jak to všechno zvládnu. A do toho němčina a angličtina a fyzika, samozřejmě nesmím zapomenout na matiku. Je mi moc líto, že se neumím usmát. Mrzí mě, že sem nemůžu napsat něco veselého. Dnes to prostě nejde. A jindy, když mám dobrou náladu, nejsem u netu... Je zvláštní, že na skvělé lidi narážím jen tady na blogu. Proč nejsou i v realitě kolem mě? Proč mě obklopují ti, s kterými si nerozumím a kteří se se mnou nebaví? Pak bych měla třeba i větší chuť do učení a jiných nepříjemných aktivit. Protože společnost, ve které se nacházíme, ovlivňuje naší psychiku... Neustále si dělám iluze. Když nastoupila nová spolužačka, domnívala jsem se, že budu mít dobrou kamarádku. Ono to tak i zpočátku vypadalo. Ale teď už ne. I přesto se těším na nového spolužáka, který nastoupí jen za předpokladu, že udělá rozdílové zkoušky z fyziky a chemie. Pořád doufám, že tu bude někdo, s kým si budu rozumět. Kamarádka mi píše, jestli si v osm nechci jít někam sednout... MOje reakce je zhruba taková: vždyť sedím. Ale psala jsem jí, že bude záležet na tom, kdo půjde. A předpokládám, že půjde její přítel. Možná pak její spolubydlící a té přítel. Hmm... Taková společnost by mi dnes už opravdu dobře neudělala. Zatím mi ale neodepsala. Jestli ale v takovém složení půjdou, tak nemám zájem. Chci spát. Minimálně prospat tři dny v kuse. A aby mě nikdo neotravoval. Nevím, jestli je v tomhle případě odmítání společnosti špatné nebo ne. Protože stejně mi nikdo náladu moc zlepšit nedokáže. Chtěla jsem se dnes učit. Protože na zítřek mám jen matiku, kterou jsem zapomněla ve třídě. Chtěla jsem si už něco nahnat na čtvrtek, abych toho zítra neměla tolik. Ale proč? Momentálně mám pocit, že zítra nemůže být hůř... Tak půjdu spát. Nikdo mi v tom nebrání, takže proč ne. A budu doufat, že zítra se mi povede opravdu líp. *právě mi psala kamarádka to, co jsem předpovídala, takže se nikam nechystám. A píšu si se spolužačkou... To bude ještě zajímavé* Tak zase někdy... A snad s lepší náladou.
 


Komentáře

1 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 20. září 2011 v 20:30 | Reagovat

Zásadně nepoužívám smajlíky! Považuji je za nadbytečné, slova devalvující symboly. Hrozně mě štve, když jich někdo píše víc, než písmen.
No a k té tvojí samotě:
Ty to budeš mít v životě vždycky těžší. U zdravé populace to bude tvé postižení, co budou lidi překonávat, u té stejně postižené pak hned několik bariér.
Já myslím, že jsi na svůj věk poměrně dost vyzrálá. To vrstevníky s průměrnou inteligencí bude odrazovat. Z tebe bude jednoho dne poměrně výrazná osobnost a to oni poznají už teď. Ovečky prostě nebudou plně akceptovat někoho, kdo není ovce, jako ony.
I tak ale věřím, že přátel budeš mít dost. Asi bys je musela hledat jinde než na intru, ale věř mi, že znám lidi, kteří by tě přijali a asi i mohli zajímat. Takže existujou, jen ty je teď neznáš.
Spravedlnost je v této zemi tak cizím pojmem, že bych referát udělal na téma jejího nedostatku, nevymahatelnosti a mnohdy i systémových zábran k jejímu nastolení.

2 punerank punerank | E-mail | Web | 20. září 2011 v 20:31 | Reagovat

škoda, že za mě nebyly blogy. chtěla bych číst po letech ty moje zdeptaniny... nebo raději nechtěla?
jak já se cítila často ztracená...
pak jsem si zas namlouvala, že mě budou lidi brát když budu s tím, koho taky berou.
nikdy mě to nebavilo dlouho...
se mnou se děcka bavily, ne že ne, ale o takových hovadinách - bylo těžký najít spřízněnou duši...
a nejhorší přesunout se z Vinohrad do butovic, do toho bludiště. mimo pokoje to bylo pro mě depresivní. pokojíčky se mi líbily...
co to máte ve třídě za partu, že i 6 lidí ti přijde moc?:)
a kdyby tam byl jeden dva fajn, tak vás může být najednou dvacet a bude to jedno, viď?
klidně stačil jeden výlet, nic se nemá lámat přes koleno a pak být akorát rozmrzelá...

3 Neriah Neriah | 20. září 2011 v 21:16 | Reagovat

[1]:
Vůbec si nepřipadám jako budoucí výrazná osobnost. Vždy se držím v ústraní a chovám se dosti nenápadně a tak to i na 99,9% zůstane.
Stejně je zvláštní občas si uvědomit, že mi je pořád ještě náct a tak bych si asi zřejmě měla zatím užívat studentského života...

Ten referát tak nějak asi pojmu, o spravedlnosti jako takové se moc říct nedá. Mám ale škodolibou radost z toho, že nejdu na řadu jako první.

[2]:
Já osobně doufám, že tenhle blog tak za deset let zmizí z povrchu zemského... Teď to sice považuji za starosti, ale za pár let se na vše budu dívat jinak a ostatně, už zítra budu možná kroutit hlavou nad tím, co to zase řeším...
Teď si třeba říkám, že je mi ukradené, když mě ostatní neberou, ať si trhnou nohou... Ale sžívat se se samotou není vždy lehké.
Někdy je na mě moc i přítomnost jediného člověka... Poslední dvě větičky si ale hodně protiřečí.

Možná ten článek vyznívá tak, že se s žádným spolužákem nedá mluvit. To zase není pravda. Jsou to ale kamarádi, ne přátelé... V nouzi se na ně obrátit nemůžu :(

Pár přátel mám. Jenom prostě není možnost vidět je každý den vzhledem k jejich rozmístění po republice

4 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 20. září 2011 v 21:40 | Reagovat

[3]: No, ve svém stáří (vlastně bych měl radši psát věku). Tak ve svém věku si dovolím poznat, kdo je osobnost a kdo ne. Držet se v ústraní a být osobností se vzájemně nevylučuje, ba mnohdy naopak. Posloucháš menšinovou muziku, čteš knížky, což je také menšinová zábava a ty těm knížkám ještě navíc i rozumíš. Píšeš, jako by ti bylo 40, nebýt tady zmínek o škole, nevěřil bych, že jde o náctiletý blog. Ještě nějak donuť Verču, aby si taky jeden blog založila. Docela rád čtu inteligentní texty.

5 Neriah Neriah | 20. září 2011 v 22:14 | Reagovat

Já mám naopak pocit, že jsou moje texty nevyspělé, pubertální a jen si stěžuji...
Tolik chvály si snad ani nezasloužím, i když samozřejmě potěší.

6 Neriah Neriah | 20. září 2011 v 22:16 | Reagovat

Jo a Verča se nechce nechat přemluvit, tak ji budu muset donutit :))
Její články bych taky ráda četla.

7 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 20. září 2011 v 22:30 | Reagovat

[5]: Nevyspělé? No, to jsou ty moje taky! Kolikrát mám v hlavě myšlenku, ale když to sepíšu, je to slátanina. Ty budeš s časem jen a jen lepší! Já si třeba hrozně rád čtu u Adyluter. Ta holka (ženská v mém věku) má tak zformulovaný myšlenky, má životní zkušenost a úžasnou logiku. Ta zkušenost tobě zákonitě chybí, ale ty ostatní předpoklady máš. Nepodceňuj se!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.