Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Úleva žádná

4. září 2011 v 19:14 | N.
Hm, myslela jsem, že přijde úleva.
A ono nic. Jediná osoba, která ví něco málo o mým problému, co tu nehodlám rozebírat, mi psala. A já jí vyklopila některý věci... No, bojím se, že to někomu řekne. A že pak všecko bude v háji. Ale je to taky jediná osoba, která si některý věci odvodila sama. Chytrá holka. A než celou věc říkat dalšímu člověkovi, co by ji stejně úplně nepochopil, nebo by se do mě nedokázal vcítit, radši jsem to začla pobírat s ní. Haha, čekala jsem úlevu. Fakt. Že to bude lepší. Já naivní... Mám pocit, že je to stejný. Nebo ještě horší kvůli tomu strachu, že to může říct? Třeba to ale neřekne. A koho by to zajímalo, že jo. Jim by to bylo stejně fuk. A nebo by z toho všeho měli srandu. Nakonec je možná lepší, než si o ní myslím. Těžko říct... A věří mi. V jedný důležitý věci mi věří a já nevím, jestli je to upřímný nebo jenom proto, že mě chce povzbudit.
Když někdo věří v moje schopnosti, mám tendenci mu to vyvracet. Jakože aby se pak nezklamal. což je blbost, protože v tomhle je mi úplně jedno koho zklamu. Můj život je můj život.
Divím se, že nejsem úplně jinde. Že svoje problémy neřeším nějakým šíleným způsobem, kterej nic neřeší. JO, sem za to na sebe hrdá. Jenomže... Stejně se divím. Co když to přijde později? A proč se vůbec bojím? Zatím vím o všem, co dělám. Není teda důvod se bát, že by se jednou mohlo všechno změnit. Mám totiž svoje zásady a ty neumím měnit. Já se neumím měnit.
Jednou to všechno vykřičím do světa. Fakt. Ale ne teď a tady na blogu. Můj blog nemá právo to vědět.
Chaotickej článeček, kterej si nemůžu odpustit. Třeba ho časem smažu. Nebo jenom zapadne mezi jinýma. Proto taky není v žádný rubrice. I když to je k smíchu. Já po nalezení zajímavýho blogu procházím všechny články podle archivu a ne rubrik. Takže napsat tohle někdo jinej a já být čtenář, rozhodně mi neunikne. ale třeba jsou ostatní čtenáři míň zvědaví.
Nikdo se nesnažte tyhle řádky pochopit. Někdo možná pochopí, kdo ví. Ale jestli ne, ani nad tím nepřemýšlejte - je to úplně zbytečný. Tohle jsem totiž psala spíš pro sebe než pro druhý.