Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Silvia K. - Otrokyně sadistů

31. října 2011 v 20:00 | Neriah |  Knihy v mých myšlenkách
Ptáte se: co se to děje, že se ta Neriah ozývá? To jsem si takhle řekla, že by to chtělo nějaké ty knihy... :)

Silvie od malička vyrůstala se svými prarodiči, její matka se o ní odmítla starat. V devíti letech byla znásilněna.
Byla nezvladatelná, ve škole si s ní nevěděli rady, odmítala do ní chodit. Babička už byla také bezradná, proto Silvii umístila do několika dětských domovů. Po několika pokusech o sebevraždu se vrátila domů. Rozhodla se, že se o sebe postará sama, začala si hledat zaměstnání. Našla si přítele, který byl spolehlivý, hodný, i jejím prarodičům i matce se zamlouval. Doporučil jí manžele Seyfertovi, kteří potřebovali hlídat tříletou dceru. Protože s dětmi uměla jednat, rozhodla se, že práci přijme. Manželé byli bohatí a hned, co práci přijala, odjeli všichni na hory, aby se lépe poznali. Hned první večer ale Silvii čekal šok v podobě manželů, kteří projevili zájem o sexuální styk s ní. Rozhořčeně odmítla přesvědčená, že vše pochopili a nebudou se již dále o nic pokoušet. Avšak další noc byla požádana o to samé, tentokrát jen panem Seyfertem.
Opět odmítla, ale pan Seyfert se nepříčetně rozzuřil. Silvie odjela domů, chtěla na vše zapomenout. Její přítel se s ní rozešel, protože jí nevěřil nic z toho, o čem mu vyprávěla. Jednoho dne zavolali Seyfertovi s tím, že by se jí chtěli omluvit. Škoda, že byla tak vzpurná. Pozvání přijala netušíc, že dělá jednu z největších chyb svého života. Pan Seyfert jí lstí přiměl, aby s ním odjela domů, tam jí zavřel do sklepení a začalo patnáct měsíců zvrhlých sexuálních praktik, pro Silvii neskutečné peklo. Stala se jejich otrokyní a je jen zázrak, že vše přežila.
To, že se dostala na svobodu, zařídil sám pan Seyfert, jenž později začal svého činu litovat. Vyhrožoval, že Silvii zabije, jestliže něco prozradí, ovšem její matka trvala na tom, že musí říct pravdu.
A tak promluvila...
Prožila si ještě dost těžkostí, neustále si jí všímali násilničtí muži. Trvalo ještě dlouho, než se dokázala vymanit ze všech svých problémů, navíc když se ke všemu přidala závislost na drogách.
Jen díky své vůli k životu se vždy dokázala vschopit.
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Už ani nevím... Ale měla jsem v plánu ji číst už asi rok.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
Osudová vzpurnost
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
Žít.
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Každá z postav měla svou vinu, ne, díky. Myslím, že se klidně dokážu obejít bez touhy některou z nich být.
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
To, že nebylo vše popisováno zdlouhavě a do detailů. To jsem tu ocenila opravdu hodně... Ne, nejsem žádná vášnivá čtenářka nechutných scén, ač to tak někdy vypadá. A popisy toho, co s ní Seyfertovi dělali, mě nenechali vklidu.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Chyba byla ve všech. Silvie příliš tvrdohlavá, pak všichni ti, kteří jí ubližovali... Nejhorší bylo číst o dětech, které musely být doma se svou nadrogovanou matkou...

 


Komentáře

1 mirunkaajenka mirunkaajenka | E-mail | Web | 1. listopadu 2011 v 4:27 | Reagovat

Ahoj, tu Otrokyni sadistů jsem taky četla. Docela drsná knížka. Ještě ti můžu doporučit knížku od Marie-Laure Picat, Než odejdu navždy. Je hodně smutná, o mámě, která hledá pro své čtyři děti rodinu, kde by mohli být všichni spolu, protože ona má rakovinu a jen krátký čas života před sebou. Mně se ta knížka moc líbila, přečetla jsem ji za dvě noci.

2 punerank punerank | E-mail | Web | 1. listopadu 2011 v 23:06 | Reagovat

Tohle si přečtu. ale šílená asi seš... kam na ty knížky chodíš!

3 Neriah Neriah | 2. listopadu 2011 v 8:50 | Reagovat

[1]: Ahoj, no tuhle knihu jsem taky četla, i přes to, jak byla smutná, obsahovala i spoustu... Já nevím, energie a prostě síly bojovat?

[2]: Já zastávám názor, že každý z nás je trochu šílený. A jestli v sobě mám toho šílenství trochu víc, s tím už nic nenadělám... :D
Kam na ně chodím? Prostě najdu knihovnu, projedu si žánry, najdu autobiografie nebo něco podobného a hledám... :D Občas se mi ale zdá, že mám víc knih než času a stejně pak váhám, co si přečíst

4 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 2. listopadu 2011 v 17:43 | Reagovat

I když vím, že se někteří lidé rodí s předurčením být oběťmi těch ostatních, příběh se mi zdá až příliš vykonstruovaný a asi bych ho nedočetl. Nikdo totiž není jen oběť. A že by pan Seifert litoval něčeho, co 15 měsíců prováděl, to už považuji za naprostý nesmysl.

5 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:16 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

6 dana dana | E-mail | 30. září 2014 v 22:35 | Reagovat

ja prave ctu a moc se mi to libi

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.