Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Prosinec 2011


George Orwell - Farma zvířat

26. prosince 2011 v 21:09 | Neriah |  Knihy v mých myšlenkách
Těch 11 stránek ve wordu už na mě křičelo, ať je okamžitě zveřejním. Tak jsem je radši poslechla. Známe to, já bych je neposlechla a pak bych je zas nemohla najít. To už znovu nebudu riskovat... Stačilo mi, když jsem ten soubor někam přesunula a pak jsem nevěděla kam. Tak se ho jednoduše zbavím úplně.

Prevence psychopatologických jevů

13. prosince 2011 v 16:20 | Neriah |  Útržky života
Ahoj...
Dneska je zvláštní den, vážně.
Ne že by se nějak extra lišil.

Název si domyslete sami, prosím

1. prosince 2011 v 17:54 | Neriah |  Útržky života
Zdravím.

V poslední době vůbec neregistruju čas. Když jsem včera dostala nový stravenky na prosinec, dost jsem se podivovala, že to tak letí. Podobný údiv ve mně dnes vyvolala spolužačka dožadující se stokoruny za prosinec, kterou spoříme na maturitní ples.
Asi bych se měla vzpamatovat. Ale když já jsem tak pohodlná...

Dneska jsem nešla na odpoledku (konverzace v aj). Ne proto, že by mi bylo špatně, nebyl k tomu důvod... Nevím teda, proč jsem se na to vykašlala. Normálně tohle totiž nemám v povaze, jsem až nechutně vzorná a tak.
A prostě nemám dobrej pocit z toho, když něco zmeškám.
Nemyslím si, že jsem nešla proto, že jsem nenapsala Curriculum vitae, ostatně mohla jsem se omluvit... Ani to nebylo proto, že jsem neuměla to, co jsme se měli učit, k takový situaci se postavit umím, protože skoro nic se nikdy neučím. Opravdu tomu nerozumím. A ještě ve 14:00 jsem říkala, že půjdu... A pak o pět minut později jsem se chtěla zvednout a jít... Byla jsem fakt přesvědčená, že půjdu a najednou bylo 14:30 a já si řekla, že už to nemá cenu.
Štve mě to... Zítra angličtinářku máme zas, to jsem zvědavá, co jí budu vykládat. V poslední době jsem totiž na odpoledce s ní chyběla až nechutně často. Ale když ty odpoledky jsou tak otravný a navíc, když potřebuju odjet o den dřív, rozhodně nechci čekat až do čtyř, abych mohla vyrazit.
doufám, že se tomu příště vyvaruju... Něco jinýho je, když mi není dobře. Je fakt, že zhruba říjen a listopad byly tak trochu měsíce utrpení, co se bolestí všeho možného týče... ale já to vždycky nějak v sobě přemohla a vydržela jsem. A dnes, kdy mi je vlastně docela skvěle až na ten stres, do školy nejdu...
Ale snad bych na to měla přestat myslet, stalo se a nemá cenu dál to řešit - omluvenku si seženu, profesorce něco už řeknu a na příští hodinu už půjdu, pokud ovšem zrovna nebudu muset odjet na stomatochirurgii.

Tam se taky bojím jít. A nebýt rodičů, tak se tam neobjednám. Jsou věci, který prostě sama nezvládnu. Ne proto, že by se to nedalo... Ale tak, vy byste si snad nechali trhat moudrák, kterej zatím nebolí? Já vím, že když narostl špatně, je vysoká pravděpodobnost, že s ním budou problémy už brzy... Ale když teď nic nedělá, tak to neřeším. Taky se dozvím, co mám s tím druhým zubem, kvůli kterýmu jsem musela na rentgen... to bude taky sranda... Jen ať to není nic horšího než moudrák!
Chci to mít všechno opravený ještě před Vánocema, tak nějak se těším totiž na cukroví... Teda ne, že by se u nás doma už začalo píct, právě naopak, nic nenasvědčuje tomu, že by se něcotakovýho mělo vůbec dít. Ale tak je to pokaždý.

Vánoční dárky
Kapitola sama pro sebe. Nevím, co koupit, nevím, komu kupovat... To je nejhlavnější, pak můžu rozmýšlet, co. Nevím ale, jestli s náma bude trávit Vánoce i bratr a tedy jestli i jemu mám něco shánět... Ale asi možná jo, přeci jen, loni mi dal bonboniéru a na to já nezapomněla... Byl to od něj zvláštní čin. A i tak... Hm, připadala bych si divně, kdybych mu nedala vůbec nic. A to i tehdy, kdy by on nic nedal mně. Protože i k dyž mě samozřejmě dárky těší, nepovažuju je za nejdůležitější.

V poslední době mám nutkání navštívit levné knihy. To poté, co naše češtinářka vyprávěla o pokladech, jaký tam našla. Tak snad se tamtaky někdy dostanu. Ale ach ta lenost...
Známe se.

Ehm... Den ode dne ve mně vzrůstá pocit, že je moje spolubydlící dost nepochopitelná osoba...
To, že při poslouchání hudby hýbe celým tělem a funí, jako by běžela maraton, nemá cenu komentovat. ale... Dneska ráno jsem otevřela jednu ventilačku. Nechala jsem větrat po celou dobu, co jsem byla ve škole... A teď sem přijdu a ventilačky jsou otevřený dvě, topení vypnutý a oproti chodbě rozdíl tak 5 stupňů...
To jí jako není zima? Jo, mně zima moc často nebývá, ale když sedím u notebooku u okna a prakticky vůbec se nehýbu, tak je zima i mně. Tak vážně nevím...
Jsem divná já nebo ona?

Dlouho jsme neměli zsv a já tak nevím, co se na zítřek učit, pamatovat si, co jsme brali, když si nepíšu výpisky (mám je od ní), se fakt nedá.
Nemluvím pak už vůbec o němčině, která mi jednak nejde a taky jsem ve třídě nechala papíry s textem, z kterýho budem zítra zkoušený. A já si to nemám kde oskenovat... A už vidím ochotu někoho, kdo by mi to četl. A stejně je to jedno, když to tu nemám, že jo.

Říkám si, že tolik myšlenek jsem napsala a nezveřejnila. Tolik rádoby pocitů jsem do některých zoufalých článků vložila a na poslední chvíli jsem řekla, že to ani nedopíšu, natož abych to zveřejňovala. Vlastně v tuto chvíli ani nemám potuchy, jestli zveřejním i tenhle text. Ale jo, musím!
Když už si s něčím dám práci, měla bych to taky zveřejnit, protože jinak je to zbytečný. A nejvíc to štve mě, protože jsem do toho vložila čas, ve kterým jsem mohla... Já nevím, třeba si číst.

Mám hlad... Sice jsem dnes výjimečně šla na oběd, ale i tak. Jedný holce to nechutnalo, tak do špaget hodila pudink a zalila to šťávou... Chápete proč? Kdyby mi ten pudink aspoň donesla, ten byl vynikající.
Uvažuju nad tím, jestli si půjdu dát škvarky nebo se pokusím vyškrábat ten ubohý zbyteček nutely, co se přede mnou pořád schovává.

A nebyla bych to já, abych se nezmínila o knihách... Udělala jsem si přibližný seznam toho, co jsem četla a nenapsala o tom, jestli se k tomu do Vánoc dostanu, to je jiná.

Napadlo mě, že bych mohla napsat taky něco o hudbě, kterou poslouchám. Není to zdaleka jen metal, i když převažuje. Ale takovej žebříček toho, co v poslední době poslouchám nejvíc. Abych třeba za rok mohla říct, jestli se to nějak změnilo či nikoliv. Jsem si totiž jistá, že loni touhle dobou jsem upřednostňovala zas něco jinýho... A třeba byste taky měly znát moje srdcovky, na který nedám dopustit.
Jdu dojíst tu nutelu... :-)
Mějte se skvěle a snad zas někdy za sto let
*rychle jde dát zveřejnit, než si to rozmyslí*