Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Prevence psychopatologických jevů

13. prosince 2011 v 16:20 | Neriah |  Útržky života
Ahoj...
Dneska je zvláštní den, vážně.
Ne že by se nějak extra lišil.

6:18 - první budíček... Zdálo se mi, že jsem měla zpívat sólo s jakýmsi králem českých zpěváků.
No a já to odmítla pro stupidní text a pak mě všichni nenáviděli.
Tak jsem se napila a spala dál v domnění, že se mi pokud možno nic zdát nebude. Jo, jak jsem se pletla. Nejprve se mi zdálo, že přijela moje spolubydlící a vzbudila mě (jaká byla úleva, když jsem byla skutečně vzhůru a nikdo tu nebyl), pak jsem chtěla jít do jídelny a nemohla jsem tady na intru najít schodiště... Ať jsem udělala krok kamkoliv, podlaha se tak nějak divně svažovala a všude byly sedačky. Tak jsem se jich držela a snažila jsem se ty schody najít. A pak jsem potkala kamarádku, která sem do školy vůbec nechodí a ona řekla, že tu cestu zná a tak mě odvede. Pak jsme šli jen v tričkách v tomhle počasí ven, tam jsme potkaly vychovatelku, která mi nadávala, jak to, že jím nějakou polívku, když jsem řekla, že jím jenom luštěninový nebo co. A najednou jsem se ocitla v těle nějaký mladý holky, která potratila. To bylo divný. Fakt hodně divný. Prostě jsem ležela v posteli s prázdným pocitem a psala jsem do počítače něco jako: ...a bylo 1. listopadu, když jsem potratila a tím skončilo naše štěstí.
7:30 - další budíček. Tentokrát mě vzbudila vychovatelka, která se divila, že ještě spím. No né asi, když nemám od osmi školu, nebudu přece vstávat, ne? A vyděsila mě, že jsem zaspala.
Chtěla jsem pak ještě do osmi spát, ale usoudila jsem, že to stejně nemá cenu, než by se mi podařilo usnout, zvonil by mi budík.
Tak jsem přemýšlela. Ano, Neriah i něco takovýho občas umí.
Přemýšlela jsem, co teda komu koupím za dárky, rozplánovala jsem si, kde co koupím, jen nevím, s kým tam půjdu, kámoška na to nevidí a ta prodavačka je divná, nemám ji ráda, tak s ní komunikovat moc nechci.
Pak jsem přemýšlela, co budu psát o spravedlnosti a eutanazii. U eutanazie jsem si už začala formulovat myšlenky, mít u sebe v tu chvíli zapnutý notebook, mám už hotový referát na druhé pololetí. Takhle mám smůlu, protože už jsem všechny ty myšlenky pozapomínala.
No a v půl devátý jsem teda odešla na prevenci psychopatologických jevů nebo jak se ta blbost jmenuje. Prostě klasický sezení se školním psychologem. Fakt sranda.
Při čekání na psychologa jsem stála se spolužákem venku a druhej pokřikoval zevnitř, proč si jako nejdem sednout. No proč asi.
Pak přišel ten, na kterýho jsme tam čekali a nakonec dorazila i spolužačka, která ihned trefně poznamenala: "Proč jsem nezůstala doma..."
Já nebýt na intru, tak tam taky nelezu.
No Nejprve jsme řešili, kdo kam chce jít po matuře a tak. To mě vyděsilo. Nemám ráda přemýšlení nad budoucností. Ale zkusím tu specku. A jestli mě nevezmou, tak nevím, co budu dělat. Protože i když já studovat nechci, nedovedu si ani představit, co bych jinýho dělala. Práci bych určitě nesehnala. A jen tak nic nedělat? Jo, jsem líná a tak, ale tohle je až moc nepředstavitelný... A děsivý.
Pak nám byl vyprávěn příběh. To bylo asi nejvtipnější z toho celýho dopoledne.
V příběhu se vyskytovalo pět osob. Na jedný straně řeky bydlela dívka, na druhý straně její přítel. A protože byla řeka rozvodněná a byly v ní krokodýli, všichni se báli ji k němu převést.
Jediný, kdo se toho nebál, byl rybář. A tak ho jednoho dne požádala, zda by ji nepřevezl. On však za to požadoval, aby s ním strávila jednu noc. Dívka odmítla a navštívila rodinného přítele. Jenomže ten jí nedokázal nic poradit. A tak nešťastná dívka nakonec přišla znovu za rybářem a na jeho podmínku přistoupila.
On ji poté přepravil na druhý břeh. chvíli si se svým přítelem šťastně žila, až jednou se rozhodla, že se mu přizná s tím, co musela udělat proto, aby se k němu dostala. On se naštval a vyhodil ji z domu.
Nešťastně se procházela ulicemi, až potkala dalšího muže. Ten se zeptal, proč se trápí, a když mu vše vypověděla, šel jejího přítele zmlátit.
Měli jsme za úkol postavy oznámkovat jako ve škole, jedničkou tu nejlepší... A u každé obhájit, proč zrovna tu známku.
U toho jsme se bavili asi nejvíc.
No, moje hodnocení bylo vtipný. A v některých případech dost odlišný od ostatních.
1 - rodinný přítel, protože byl neutrální
2 - její přítel, protože žárlivost je nepředvídatelná
3 - rybář, protože takhle se zachová každý průměrný chlap
4 - ten co zmlátil jejího přítele, protože byl blbej a nepočkal si na rybáře
5 - dívka, protože neměla žádnou hrdost
Jeden spolužák dal pětku jejímu příteli, protože prý za všechno mohl on, jedna kámoška zas dala jedničku dívce, protože byla oběť. A nejvíc mě dostal jeden spolužák, co tvrdil, že dává jedničku rybáři, protože on jediný jí dokázal pomoct.
Opravdu jsme se u toho nasmáli. Postoje některých byly dost zajímavé.
Bylo nám ukázáno, že každý může mít na věc dost odlišný názor.
Jo a dozvěděla jsem se, že mám vyzrálé názory a to jen proto, že jsem řekla, že svým přátelům neradím tím způsobem: jdi a udělej tohle, ale snažím se je dovést k vlastnímu rozhodnutí. No já nevím, mně to přijde jako samozřejmost.
O přestávkách byla taky sranda - tu první jsem poslala spolužáky pro kafe - nejprve jsem je přemlouvala, pak ale spolužák svolil, protože jsem mu slíbila, že mu donesu kapesník. sice mi donesl kafe bez mlíka, ale to jsem mu i byla ochotná odpustit, přece jenom, do tý zimy by nešel každý...
No a tu druhou přestávku jsme řešili způsoby sebevraždy... Nebo spíš tu situaci, kdy nějaký člověk najde tu mrtvolu. A i když to není vtipný, jeden spolužák vymýšlel tak komický scény, že se nedalo nesmát.
Pak se mluvilo o stalkingu, ale abych pravdu řekla, všechno mi to přišlo dost známý a tak jsem začala pospávat. V takovém stavu jsem se dostala i na poslední hodinu, což byla němčina - utrpení fakt. Ale brali jsme jen slovíčka, takže to šlo.
Jsem tak nějak ráda, že jsem včera celé odpoledne relaxovala. Být dneska vyučování, asi bych takový klid neměla, ale takhle to byla pohodička. Když k tomu připočtu fakt, že tu nebyla spolubydlící, měla jsem se vyloženě báječně. Občas je fajn vůbec nic nedělat...
Dneska musím vypočítat příklad do matiky, kterýmu vůbec nerozumím. Takže kdybyste znali řešení této slovní úlohy:
Vypočítejte objem a povrch pravidelného pětibokého hranolu o podstavné hraně a =6,6 cm a výšce v =8,8 cm,
byla bych vám nehorázně vděčná. Profesorka totiž tvrdila něco v tom smyslu, že doufá, že ji tentokrát nezklameme a budeme to mít spočítané... Já tomu ale teď vůbec nerozumím, měla jsem pocit, že nic horšího než komplexní čísla být nemůže, teď si však vůbec nejsem jistá.
Mám totiž pocit, že je to čím dál horší. A bude hůř!
 


Komentáře

1 Labanda © Labanda © | Web | 13. prosince 2011 v 23:15 | Reagovat

poprosim Agrr ;-)  :-)

2 Labanda © Labanda © | 13. prosince 2011 v 23:39 | Reagovat

do konce týdne bude ;-)

3 davidbachmann davidbachmann | E-mail | Web | 14. prosince 2011 v 20:42 | Reagovat

Tak s tím pomateným sněním to mám podobně. Někdy jsem ještě tak 15 minut po probuzení ve stavu, kdy si nepamatujuu, jesli jsem si zalil kafe, vzal prášek, nebo jestli už jsem kouřil. Mozek je ještě napůl ve snu.
Jo, já bych dal pětku tý holce. Je to kráva, když neunese tíhu vlastního provinění a prostě to na sebe prozradí. Tím přece nikdo nic nezíská a jí muselo bejt jasný, že si tím zničí vztah. Ještě jsem ti chtěl něco napsat, ale úplně se mi to vyhulilo z hlavy.

5 vestec vestec | Web | 13. ledna 2012 v 2:16 | Reagovat

Dobry clanek, hezky blog, podivas se na muj webik?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.