Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Leden 2012

Vstup jen na vlastní nebezpečí...

23. ledna 2012 v 11:45 | Neriah |  Neorganizovaný chaos!
...Z neznámých pohnutek jsem založila novou rubriku...
Už dlouho jsem si lámala hlavu s tím, kam psát některé myšlenky, které se nehodily do životních útržků či jinam.
Až jsem teda jednu založila.
Neorganizovaný chaos...
Takové jsou moje myšlenky.
A taková bude tahle rubrika.
Co zde budu uveřejňovat mi vlastně ještě není jasné. Asi vše, co mě napadne. Srandičky, hlášky, vzpomínky, to, nad čím přemýšlím před spaním nebo po probuzení,...
Hlavu mám někdy příliš přeplněnou a potřebuju si ji vyčistit.
Psaním se rozhodně některých myšlenek zbavím.
...Nejsem si jistá, jestli vůbec moje psaní bude mít nějaký řád. Asi ne. Možná to bude vypadat jako letošní článek o Vánocích.
Dlouho jsem žádnou rubriku nezaložila. A můj blog potřebuje trochu oživit. O knížkách mě baví psát asi nejvíc, ale nemůžou tu být jen ty... Chci, aby tu bylo ještě něco ze mě... Něco jiného, než stížnosti...
Nějak moc není chuť psát jen o tom, co mi vadí. ačkoliv je toho dost, věřím, že to ani všechny nezajímá a nechtějí to číst.
Začala jsem psát povídku, každopádně zatím ji nebudu zveřejňovat. Zatím ještě nežije svým životem a je taková... Hm... Musí uzrát. Až ji dopíšu, jestli ji dopíšu, nejspíš ji hodně upravím a pak ji možná dám na net. do té doby ne. dokud to není dokončené... Znám se, víte?
Neumím psát konce. Ničeho.
A abych to nezakřikla, neprozradím zatím ani děj.
Stejně není originální. Ale co je vlastně originální?

Vánoce, kde jste?

8. ledna 2012 v 12:28 | Neriah |  Útržky života
Některé věci mi vždy docházely pomaleji. Už na základce, kdy moji spolužáci pohlceni pubertou trousili narážky, kterým se následně dostatečně dlouho chichotali, jsem byla trochu pozadu. Ne proto, že bych jim nerozuměla nebo tak. Ale než mi došlo, co kdo vlastně řekl (rozumějte, než jsem začala vnímat okolí), tak už bylo nemístné se smát. A když jsem se nezasmála, tak jsem byla za tu, co je blbá a nechápe. Člověk si prostě nemohl vybrat.
Ale proč se o tom zmiňuju.
Vánoce mi proklouzly mezi prsty - než jsem je stačila uchopit, byly pryč. A tak je to se vším.