Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Aby se neřeklo...

4. února 2012 v 14:32 | Neriah |  Útržky života
Zdravím.
Jelikož lze na různých blozích nalézt informace o vysvědčení, rozhodla jsem se, že bych sem nějakou tu zmínku o něm dát taky mohla.
Ani ne tak kvůli vám čtenářům, protože si myslím, že vám to může být docela i jedno a ten, kdo můj blog čte pravidelněji ví, že učení zrovna moc nedávám, ale jen tak, abych si za rok mohla počíst, jak neúspěšná jsem byla.

Všechny ty známky si už ani nepamatuju, jen vím, že mám čtyři čtyřky a to převážně z technických předmětů, jak jinak. Loňská čtyřka z dějepisu se již naštěstí neopakuje a doufám, že opakovat nikdy nebude.
Některé výsledky mě štvou, protože vím, že mám navíc. Jo, možná jsem tu dříve zmiňovala, že vlastně nejsem chytrá a podobně, každopádně abych byla upřímná, myslím si, že něco málo té inteligence jsem kdesi pobrala. Sice nejsem dost často úplně chápavá, někdy mi něco dochází pomaleji a v určitých chvílích bych potřebovala k učení individuální přístup, něco mě však na gymplu stále drží. A je pravda, že jsem na to musela využít své síly. U nás ve třídě není zrovna realizovatelné opisování ze sešitů a zvláště u mě ne, tudíž to není tak jako u některých studentů, kteří proplouvají jen tak, že od spolužáka občas něco opíšou a mají vyhráno.
Nejsem si jistá, co mě stále drží na škole, kde vůbec nejsem šťastná, jestli touha dokázat sobě i ostatním, že nejsem zas tak hloupá, či je to nechuť nic nedělat nebo začínat někde znova.
Možná od obojího něco.
Zjišťuji, že mám problémy s angličtinou. Takové ty problémy, s kterými se prostě nedá v klidu odmaturovat. Dokonce už jsem se ptala profesorky, zda bych měla alespoň malou šanci odmaturovat z matematiky. Jestli se angličtině nezačnu věnovat ve volném čase, ať už to bude samostudium nebo doučování, opravdu nebudu mít jinou možnost, než začít uvažovat o té matice. Vím, jsem šílená.
Ale důvodem, proč jsem nad tím vlastně začala uvažovat, je dvojka z matiky (ne na vysvědčení), ale z jedné písemky. Novou látku prozatím chápu, jak dlouho to bude trvat, to netuším, jelikož na další hodiny budu chybět a tím ztratím to počáteční nasazení, zatím mi to ale přijde jednoduché. Z jednoho malého úspěchu hned moje sebevědomí blázní a myslí si, že bych mohla zvládnout maturitu.
Doma jsem si samozřejmě vyslechla zase poznámky k tomu, že mám moc čtyřek a co ta trojka z angličtiny a němčiny? No hrůůůza! Jak sis to mohla dovolit?
Ale řekla bych, že už i rodiče to se mnou vzdávají a uvědomují si, že jejich připomínky mě nedonutí nic s tím dělat.
Tak nějak zjišťuju, že nejšílenější nápady mám po ránu. Jako třeba dneska. Napadla mě jedna věta, která by se dala užít v povídce. Ale v jaké? Tak jsem nejprve začala v hlavě rozvíjet zápletku nepochopitelnou i pro mě a tak jsem toho nechala. Jenže mi to nedalo a po chvíli, kdy jsem se tím opět začala zaobírat, napadlo mě napsat naprostou šílenost trošku dovedenou do extrémů.
Víte, potřebuju se rozepsat na něčem šíleném, něčem, co se nebude považovat za umělecké dílo a na čem si budu moct procvičit tvoření charakterů postav. Mám s nimi totiž při psaní největší problém. Vím, jak bych se v té situaci chovala já, ale jakmile ji prožívá někdo cizí, nevím si rady, jak jeho reakce propracovat tak, aby nevypadali moc strojově nebo jak to říct.
No, zkrátka, rozhodla jsem se napsat o upírech. :D
Než se někdo zděsí...
Bude to fakt naprostá blbost, takže zděšení na druhou, ale nevím, zda to sem mám pak dát, jestli svůj nápad zrealizuju.
Šlo by o to, že upíři pochopitelně existují, ale veřejnost o nich nemá ani tušení. Jednoho dne se však veřejnosti rozhodnou odhalit a to je něco pro Fanynky Stmívání, Upířích deníků a podobných knih. Ve svých romantických představách touží po jednom z upírů s nadějí, že právě on bude ten kladný...
Moji upíři však nebudou chodit na střední školu, ani se třpytit na slunci. A už vůbec nebudou trpět romantickými představami jako jejich obdivovatelky. Jak by asi dopadlo setkání mezi romantickou duší a upírem? Bylo by opravdu tak krásné, jak si jej dívky vysní?
Není to nic mířeného proti těm, co podobné knihy čtou. Znám ale pár těch šílených a zarytých Fanynek, které by vám vyškrábaly oči, když řeknete jediné slovo proti úžasnému Edwardovi a co já vím, jak se ti ostatní upíři jmenujou. A o nich to bude. :D
Dalším důvodem, proč si to chci napsat (a já napíšu, ať už to zveřejním nebo ne) je, že vím, jak to začne a jak skončí. To nemůžu říct u žádné své rozepsané povídky. Teda začátek samozřejmě mám, ale s koncem je to horší. Asi na tom, že je dobré mít alespoň malé povědomí o tom, jak bude příběh probíhat, je něco pravdy.
Pochopitelně mám ale zase problém s vymýšlením názvu. :D
Ještě jsem se nezmínila o tom nejdůležitějším - o prázdninách.
Vždycky jsem z nich úplně rozporuplná. Na jednu stranu se těším na to volno a klid, na tu druhou ale vždycky pak zlenivím a co je nejhorší, jak se nestýkám s přílišným množstvím lidí, je pro mě návrat do školy hodně obtížný. Týden po prázdninách jdu na trhání moudráku a ještě k nějakým doktorům, tak to do školy taky nepojedu, ani trochu se mi nechce.
Jako je to už u mě zvykem, nechce se mi vůbec nic. Momentálně ani číst, což je už docela alarmující. A to jsem chtěla v pondělí něco z těch knih, co tu mám, vrátit. No co, vrátí se ve středu. :D
Knihy jsou ostatně kapitola sama pro sebe. Napsala jsem si seznam toho, o čem se na blogu chci zmínit. Ale jestli se k tomu v nejbližší době dostanu, to se ještě uvidí.
A to jsem chtěla psát ještě o tom Gotrekovi a Felixovi.
Nevím, jak tu prozatím dvanáctidílnou sérii pojmout. Svět Warhammeru se mi hrozně líbí, myslím, že má obrovský potenciál.
Ostatně knih s tímto světem existuje spousta, nejen o Gotrekovi, ale i o úplně jiných postavách, ať už to jsou elfové či někdo jiný.
A ono se to hrozně lehce čte. Sice to není čtení vždy veselé, Warhammer je dost temné místo, kde se nedá pořádně žít, když jsou pořád někde stoupenci chaosu a různí podobní šílenci, ale když to člověk nezažívá a autor to umí dobře napsat…
Zkrátka, ten svět se mi líbí a jsem naštvaná, že jsem ho nevymyslela já. :d
Nemyslím si, že bych někdy na stvoření tak rozsáhlého světa měla inspiraci, tak musím obdivovat jen tento a jiné další, které spisovatelé tvoří.
Sice mám teď dost volna, kdy, jak se znám, nebudu nic pořádného dělat, přesto tu úplný klid zase nebude. Bratr k nám totiž již delší dobu dochází na obědy a vykonávat hygienu. Nemám vůbec ponětí, kde žije, a mám-li být upřímná, snad o znalost něčeho podobného ani nemám zájem… Přesto mě někdy přepadají obavy, zda se jednou nevrátí zase zpátky, ačkoliv by už teoreticky neměl kde spát, jelikož jeho postel už je dávno rozebraná ve sklepě. Příliš jsem si na to pohodlí zvykla a bojím se, že jednou prostě skončí. A na druhou stranu si zase připadám sobecky, protože když nebude mít kde bydlet a já začnu namítat, že ho tu nechci… Nevím, nebudu to raději moc rozebírat, nemá to cenu.
Nejvíc mě štve, že si tu po obědě sedne ke stolu a sedí a sedí, nic nedělá…
Nejde pryč. A mě to znervózňuje.
Štve mě, že mi je buď horko nebo zima, nic mezi tím. Nevím čím to je, ale je to dost rozčilující. Včera jsem se celý den zoufale rozčilovala nad tím, že topení hřálo, ačkoliv jsem ho ráno vypnula a od té doby teoreticky topit vůbec nemělo. Přesto bylo rozpálené, jako bych ho nastavila na nejvyšší teplotu. Za to večer po desáté, kdy se vypíná (opravdu nevím proč tak brzy), to se tu klepu zimou a nenávidím pracovníky kotelny. Většinou je zima tím, co mě vyžene do postele.
Ani na intru to není jiné. Tak jsem schopná v téhle zimě klidně celý den větrat. Ale aby to neznělo jen tak neuvěřitelně, ve středu bylo chladno i na mě. To jsem vraždila spolubydlící, když zatoužila před spaním okno otevírat. Jako by nestačila jedna ventilačka.
Fakt mi vadí, jak si pořád stěžuju, ale… víte, moje spolubydlící… to je nesnesitelné.
Jestli to s ní do konce roku vydržím, tak už snad dokážu bydlet naprosto s kýmkoliv. Ta holka je úplně praštěná.
Každému na potkání si stěžuje, jak se nemůže učit, protože má zánět v oku a kdesi cosi. A co je pak to chatování po večerech? Když zrovna neposlouchá hudbu, tak si chatuje a neustále se směje. A když si nechatuje, tak poslouchá hudbu. A na učení si stěžovala odjakživa. Mám pocit, že si trošku vymýšlí. Ono by bylo uvěřitelnější, kdyby si stěžovala na učení a přitom se opravdu celé dny učila. Jelikož neustále tvrdí, jak se nedokáže učit jinak než nahlas a nikdy si nic nahlas neříká, usuzuju, že se opravdu neučí. Teda řekla bych, že při prapodivných pohybech celým tělem se učit opravdu nedá.
Často říká věci, které nedávají žádný smysl. Ten, kdo ji pozorně neposlouchá, může mít pocit, že mluví docela inteligentně, ale když ji začne vnímat, říká si, co za bláboly to z ní vychází. Nejhorší je, že mluví pořád. Když si povídám s kamarádkou, skáče nám do řeči a neustále se směje, když si čtu, mluví na mě a ze všeho nejhorší je, když stojím a ona na sebe zatouží upozornit, abych ji začala vnímat. Hodně z vás asi ví o mém vztahu k fyzickému kontaktu, zvláště tomu nechtěnému. Ona ke mně přijde a pověsí se mi na záda, přičemž mi začne mluvit do ucha. Moje reakce se jí asi zrovna nelíbí, protože jakmile se mě někdo dotkne, mám tendenci se bránit, tudíž se otočím a naberu ji loktem. Je to instinktivní, ne úmyslné, ale ani mě to moc nemrzí. Jen škoda, že se z toho nedokáže vůbec poučit.
Stejně jako loňský rok jsem byla postavena před volbu, zda jít či nejít na maturitní ples. Nejprve jsem chtěla,abych měla trochu ponětí o tom, co to obnáší, protože příští rok to čeká nás. Ale jakmile jsem se dozvěděla, že kamarádka, která mě přemlouvala, poté nebude na intru, ihned jsem to zavrhla. Mezi lidmi, co na intru zůstanou, bych to asi nezvládla a měla bych potřebu utíkat hodně daleko :D.
Rozepsala jsem se trochu víc, než jsem měla v úmyslu. To bude tím, že jsem se dlouho neozvala.
Jdu si přečíst vše, co jsem na oblíbených blozích zameškala a snad se vzmůžu i na nějaký ten komentář...
 


Komentáře

1 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | Web | 4. února 2012 v 15:10 | Reagovat

jéje, škola. s tou mam taky problémy, ale to už jsem asi někam psala, že? i když asi se to nedá moc srovnávat, páč seš, mam dojem, o dost starší.
o upírech? hm, zní to zajímavě. myšlenka se mi líbí. docela bych ti doporučovala přečíst si na tohle téma od harrisový povídku Nikdy se nevzdávejte! z knížky Jiné světy, jiní lidé, i když nevim, jak se ta knížka dá sehnat. Je to právě o těch upírech, kteří nejsou tipu Edward a další dokonalí, aristokratičtí upíři, prostě idoly náctiletých. hlavní hrdina je sice upír, ale docela normální postarší chlápek s pivním bříškem.
spolubydlící, to je dycky asi risk, ale nevím, já to asi nikdy nezažiju, když bydlim v praze, takže to mam do školy kousek.
maturitní ples? jejda... :-D

2 Neriah Neriah | E-mail | Web | 4. února 2012 v 15:23 | Reagovat

[1]: Ale zas o tolik starší než ty zase snad nejsem, ne? :D Nevím, profesorka říká, že čím blíž seš maturitě, tím je to lehčí... Těžko říct, jestli je to pravda, mně to nepřijde.
Knížku si zkusím sehnat. Mohla by být zajímavá. Jednou si chci přečíst Z upířích archivů. Jsou to dvě bichle, co mají přes šest set stránek a jsou tam různý povídky o upírech klidně ještě před Drákulou. MOhlo by to být fajn počtení.

Když narazíš na dobrou spolubydlící, je to něco úžasnýho, ale jakmile ne, tak je to horor... NO buď ráda, že to máš do školy kousek. :D

3 Vendy Vendy | Web | 4. února 2012 v 20:10 | Reagovat

Jo to půjde.
Docela mě překvapilo, že ti jde líp matika než angličtina, většinou těm, kteří dobře ovládají češtinu, jdou dobře i další řeči a naopak plavou v matice, fyzice a technických předmětech...
Ale výjimky zřejmě existují. :-D
K upírům - v knize je mám ráda, i ve filmech je mám ráda, jen ve skutečnosti bych je nemusela mít.
(Co kdybys napsal nějakou povídku o upírovi, který vylezl z knihy, otřepal se z třpytivého poprašku a zakusoval krky každému, koho potká? :-D  :-D  :-D)
Nicméně, na tvůj příběh jsem zvědava. (Jinak, Stmívání mám ráda.)
Ke spolubydlící... hm. Tam ti asi neporadím vůbec. Nejspíš to budeš muset vydržet. Ta holka je buď pitomá, nebo trpí děsným sebepodceňováním, kterýžto pocit maskuje právě tady tím pitomým chováním.
Možná že ji to časem přejde, nic netrvá věčně. Třeba si najde jinou vhodnou oběť... nebo zmoudří. :-?  8-)  :-D

4 Neriah Neriah | E-mail | Web | 5. února 2012 v 11:08 | Reagovat

[3]:
Problém je v tom, že mi nejde ani ta matika. Když teda něco pochopím, je to takový průměr, ale pořád to není dobrý. U cizích jazyků nemám dostatečnou slovní zásobu a pak je úplně k ničemu, že umím gramatiku a tak, protože ji ani nemůžu ve větách užít...
Jo, tak s tím souhlasím. Já je ve skutečnosti nepotřebuju, ale některé šílené fanynky jsou trochu jiného názoru. :D Stejně je trošku děsivé, co dnešní holky považují za idol krásy... Ale to je dobrý nápad. :D Z každé knížky o upírech by vylezl jeden. :D

Na tom sebepodceňování něco asi bude. Uvědomuju si, že neměla nejlehčí život a dost často při nějaké činnosti řeší, že se jí ostatní budou smát. vůbec si nenechá vysvětlit, že ostatním je vlastně úplně jedno (a zvláště v Praze), co má zrovna na sobě a už vůbec nikoho nezajímá, jakým způsobem si u nás v kuchyňce vaří jídlo.

ale někdy si něco domýšlí, aby byla zajímavá. Třeba k nám chodila jedna holka s dost závažnými psychickými problémy. A aby moje spolubydlící vypadala zajímavě, začala si taky nějaké vymýšlet, ale to nedávalo ani smysl... A řekla bych, že hrůza z mužů se neprojevuje tím, že by je daná osoba nadměrně vyhledávala.
Myslím ale, že na převýchovu je pozdě, protože jí je 25 let...

5 punerank punerank | E-mail | Web | 5. února 2012 v 16:46 | Reagovat

Teda to je témat! svou plánovanou fantasy vyšinutost si dej klidně do chaosu, já ji ráda přeskočím! a brácha - nevím jak a jestli se to někdy zlepší. bohužel zhoršit se to může v nepřeberných variantách i v různým věku - potud mé´zkušenosti se sestrou!
nic si z toho nedělej - můj první maturitní ples byl opravdu ten můj! myslím, že i poslední!
k výběru maturitního předmětu -radši bych volila anglinu, ale tam je dobrý okecávat a to chce pravda umět slovíčka. v matice máš danej úkol a když ti vyjde dobrá otázka, úloha, je to super, pokud chápeš!
Přeju ti snesitelné nicnedělání a koukej číst! i něco normálně stravitelnýho!
aha, ještě spolubydlící - pardon, o té ráda čtu! máš na ně štěstí! zaječ na ni drž hubu a ona si půjde na celej večer stěžovat. budeš mít dchvilku klid!

6 Neriah Neriah | E-mail | Web | 5. února 2012 v 17:22 | Reagovat

[5]: Ok, beru na vědomí, že fantasy dám někam, abys ho mohla přeskočit. :D Stejně jsem ještě nezačala ani psát.
Děsí mě, že to může být ještě horší, ale asi s tím musím počítat. S tím plesem mě nestraš. Vůbec nevím, co tam budu dělat, až na mě všichni budou zírat. :D Budu muset nasbírat hodně odvahy, abych tam šla...
Okecávání nemám v krvi a to ani v češtině. Jo, klidně ti k danému tématu napíšu text, ale jakmile jde o mluvení... V matice jsem ale zase nepozorná - ačkoliv chápu příklad, udělám nějakou nesmyslnou početní chybu a mám smůlu...
No, já si na spolubydlící zase ráda stěžuju. Tohle jí říct, budu poslouchat od všech okolo, jak jsem na ni zlá, že jsem nepřátelská a s nikým nejsem spokojená... Teda jen od vychovatelek. Zbytek by mi asi tleskal.
Pak už bych to s ní na pokoji tuplem nevydržela.
Něco normálně stravitelnýho? No uvidím, co se s tím bude dát dělat :-)))

7 Katie Katie | Web | 8. února 2012 v 9:57 | Reagovat

To byl hodně dlouhý článek.. Kde začít? Pokud jsi takové výsledky měla i na základce, tak nechápu, proč jsi šla na gympl? Každopádně bych si s vysvědčením nedělala starosti a upnula se na tu maturitu. Já budu mít asi později taky problémy s ájinou a němčinou, protože u nás na škole je vyučování  jazyků vážně děs!
Kolikrát mě napadají taky šílený myšlenky. Už jsem si zvykla, že kolikrát přemýšlím o věcech v třetí osobě nebo že přemýšlím, jak by se určitá knižní postava mohla zachovat a je jedno, jestli je to moje vymyšlená postava nebo někoho jiného. O upírech jsem taky vymyslela povídku. Mám o nich napsané dvě knihy a měla bych se dokopat k tomu závěrečnému dílu. Zrovna včera jsem si to četla, bylo to zajímavý... :D :) Přeju hodně štěstí s tou povídkou i se čtením. Já teď taky vůbec nemám chuť na čtení, protože jsem Vampýrskou akademii dočetla a nechci ji hnedna vypustit z hlavy kvůli další knize, ale mám z toho trochu větší trauma... :) Já asi na gymplu spolubydlící mít nebudu, protože škola, na kterou chci jít, je deset minut ode mě, ale uvidím, kde nakonec skončím.. A maturitu z matiky by mě nikdo nedonutil dělat. Ne že bych s ní měla nějaké extra problémy, ale jak se znám, štěstí u matiky mi zrovna dvakrát nepřeje.

8 hogreta hogreta | E-mail | Web | 10. února 2012 v 22:48 | Reagovat

Jestli jsi na gymplu a máš čtyřky, musíš si to transponovat do "normální stupnice". Lidé mají pocit, že když má někdo čtyřky, tak je je hloupý, ale pravda je, že pokud jsi na gymplu, tak asi budeš nadprůměrná (IQ nad 110). V populaci je to prý rozdělené: třetina je podprůměrná, třetina průměrná a třetina nadprůměrná. Takže kdyby si šla někam na učňák, tak máš třeba samé jedničky a ještě se u toho budeš šťourat v nose. Ono než ty známky je mnohem důležitější snaha. Pokud víš, že se například budeš snažit, aby si neměla čtyřku z dějepisu, tak je to mnohem víc, než kdyby si z dějepisu měla dvojku s tím, že by ti to bylo fuk.

Držím palce, ať ti všechno dobře dopadne a ať se ti ve škole a ve všem daří:). Prostě to přes tu maturitu v nejhorším nějak násilím dokopeš:-D :).

9 Vendy Vendy | Web | 12. února 2012 v 11:51 | Reagovat

[4]: No, v pětadvaceti už to bude vážně těžké...
Naťuklas zajímavý problém - ona vyhledává muže, protože má panický strach z  mužů?
Zajímavý psychologický fenomén... :-D  :-D
Jaktože se bojíš plesu? To je přece nádherná událost! A neboj, všichni budou koukat na všechny, ne jen na tebe... ples je parádní.
Leda by byl problém s poměrem holek a kluků. Deset na jednoho, to už je nářez! :-D  :-D  :-D

10 Neriah Neriah | E-mail | Web | 12. února 2012 v 15:38 | Reagovat

[7]: Na základce jsem měla na vysvědčení nejhůř dvě trojky. A navíc mi stačilo poslouchat při hodině a skoro jsem se pak ani nemusela učit. To teď neexistuje, bohužel. Vyučování jazyků je na hodně školách mizerný, jak tak zjišťuju. A pak po nás chtějí maturity a na vejšce taky jazyky, a kde se to má člověk asi tak pořádně naučit.
Já zase všechny svoje myšlenky formuluju tak, jak bych je psala. Ale když si k tomu psaní doopravdy sednu, vůbec to nejde tak, jak si představuju... Představy a psaní se dost liší, jak jsem zjistila.

[8]:
Jo, máš pravdu, že na lehčí škole bych se možná nudila. Vidím to i na tý angličtině - na úroveň naší třídy nestačím, ale když pomáhám prvákům, tak si říkám, že berou hrozně jednoduchý věci.
Jo, nějak tu maturitu snad zvládnu. A jestli se čtyřkama nebo ne, to už je fuk.

[9]: Pořád říkám, že je psychologie v praxi fascinující. :D Všichni ti studenti psychologie by se neměli biflovat nějaký nesmysly z knížek, ale místo toho by mohli navštívit třeba zrovna naší školu a tam by se toho naučili ažaž. :D Dokonce i věci, který se normálně nedějou, teda alespoň já předtím nikdy o podobným chování u žen neslyšela. :D
Nádherná událost? No nevím, třeba příští rok změním názor, pravdou ale je, že já na tu velkou společnost moc nejsem a vůbec netuším, co od toho čekat. to, že na mě všichni zírají, je většinou jenom moje utkvělá představa... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.