Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Jeden zeleninový salát bez zeleniny, prosím

21. března 2012 v 11:29 | Neriah |  Útržky života
Krátce bych se mohla zmínit... Jak a co se děje. I když krátce v mém podání je občas trochu dlouze. Právě máme počítače kvůli jakýmsi přesunům v rozvrhu, jen bych ocenila nebýt spojená s prvním ročníkem gymnázia. Spolužák mi zasedl mé krásné místo vzadu, kam si vždy ráda zalezu s noteboočkem, takže sedím taky vzadu, akorát směrem do uličky a málem jsem ani neměla síťák, abych se dostala na net. Naštěstí, i když je spolužák vlastně zmetek, našel mi aspoň delší kabel a přehodil ho s tím mým deseticentimetrovým (proč se dělají tak krátký síťáky? Vždyť je to zbytečný, aspoň pro mě v tuto chvíli).

Jinak, řeknu vám, že jsem nikdy nebyla mezi tolika lidmi jako poslední dobou. Někdy se nás v pokoji sejde i šest, a i když si s nima vlastně povětšinou nemám co říct, když se s nima baví K., tak prosím...
Dneska jedeme spolu k jeho rodičům vrátit ještě nějaké věci, konečně i ten netbook, co mi straší v pokoji. Jen si pořád nevím rady s tím, jak se k nim chovat, co tam vlastně dělat. Asi tam zůstaneme celé odpoledne, bude to možná i lepší než být na intru.
V pondělí jsem se ve škole docela zděsila, od prvního března je moje docházka jen výjimečná, vlastně jsem tam byla od té doby jen dvakrát, a tak byl pro mě docela šok se vrátit mezi studující spolužáky. Matika mě vyděsila nejvíc, hlavně ten slibovaný test, ale když mi ty hrůznosti jako směrový a normálový vektor nic neříkají, asi tam nic nenapíšu.
Zatím jsem ani nedostala žádné výpisky, když nepočítám ty čtyři soubory s dějepisem a biologií, a to jsem chtěla vše od začátku března. Budu to muset spolužákovi ještě připomenout, přeci jen, asi se mi něco z toho bude časem hodit.
Pořád kašlu, v noci skoro nespím, je mi zima i horko, občas mám bolesti hlavy a pocity prázdna, někdy mám výčitky svědomí, někdy se směju... Ten smích je zvláštní věc. V poslední době se zase smát začínám, ale jsou to tak nekontrolované výbuchy, které nejdou zadržet. Emoce prožívám tak nějak jinak, i když slzy mi od šestého už netekly... Doufám, že se ten smích nějak ustálí, protože ve škole je to občas překážkou.
Zítra píšu test z chemie, je to asi deset stránek ve wordu a já nevím, kdy se to ještě s tou biologií stihnu naučit. Asi budu mít zase pár pětek, ale známky ještě pořád moc nedokážu řešit, i když už mi taky nejsou úplně jedno jako ještě dva týdny zpět.
Nemůžu uvěřit, že už je skoro konec března, vždyť nemám ani jeden z projektů, které jsme dostali někdy v polovině září nebo října. Vždy si slíbím, jak na tom budu pracovat a teď zjišťuju, že nemám skoro nic. O Izraeli jen dvě stránky a to ještě velkým písmem, takže jich bude ještě míň. do časopisu ani slovo, se spolužákem jsem o tom nemluvila. Do toho referát na eutanazii, to udělám asi za týden, až budu zase doma... A do toho jsem se dozvěděla prozatím asi o tajném projektu, protože k nám do třídy se to ještě nedostalo, ale rozhodně se mi to do mého časového rozvrhu nehodí.
Abych se ještě vrátila k té společnosti - ani bych nevěřila, jak vyčerpávající to může někdy být. Večer jsem ráda, že si můžu vklidu lehnout a kolem mě je jen ticho. Včera měla spolubydlící chuť si povídat, a akorát mě naštvalo pár věcí. Nechápu, proč si někteří stěžují druhým, než aby to řekli člověku do očí. A je pravda, že mě vůbec nezajímá, jestli si se mnou Teri nemá co říct. Já s ní taky ne. A když ona si stěžuje na to, že je vždy ta třetí, je to jen její blbost. My ji do hovoru zapojujeme a to, že ona nepříjemně odsekává, moje vina není. A navíc, nezažívá ani z poloviny to, co já na základce.
Ani nevím, co mě to včera popadlo, že jsem začala K. vyprávět o oblíbených blozích... A zrovna o těch, kde komentuju nebo jsem tam v oblíbených odkazech. Slíbila jsem jí pár adres, ale nevím, nevím, protože mou přezdívku zná. Stoprocentně vím, že by si mě sama od sebe teď nehledala, ale jakmile by na ni narazila někde v komentáři, věděla by, kdo to je. A jestli se má dozvědět o mém blogu, musela bych smazat pár článků a taky být obezřetná ohledně toho, co sem píšu. A nebo bych to řešila dalším blogem... Sakra... Jsem zbabělec.
Ale já se prostě cítím nepohodlně, když vím, že mě čte moc těch, které znám osobně. Teď je to vlastně jen Verča a ta patří mezi výjimky, u kterých to nevadí.
Dlouho jsem se podivovala, že se mi o něm (sakra, měla bych si ho taky nějak anonymně pojmenovat...) od té doby nikdy nezdálo. Ale minulý týden se to změnilo. Byl to zatím jen jeden sen, ale dost divný. Přišel k nám na pokoj s tím, že vlastně neumřel, že byl jen nemocný a že se už vrátil. Já k němu natáhla ruku, chtěla jsem se ho dotknout, ale vůbec to nešlo. Pořád stál na místě, ale bylo to, jako by mi uhýbal. Jako bych se ho dotknout ve skutečnosti nesměla. Jako by tam nebyl...
... Právě jsem dostala přístup k internetu od kamaráda i o hodinách, takže se nebudu nudit... Aspoň že tak...
Mám ty lidi ve skutečnosti docela ráda. Jen s nima neumím žít.
A baví mě vymýšlet nadpisy, co nedávají smysl.
...Loučím se s váma. Bude mi asi za čtvrt hodiny končit informatika neimformatika a pak už jen matika, studyjka a intru dám na pár hodin pápá a vám ostatně taky, akorát na delší dobu...
Ještě jsem vám chtěla napsat jednu větu z Kupce benátského, co se mi tak líbila, ale právě jsem ji zapomněla. Tak jindy, třeba ji užiju do nadpisu, až dojde inspirace...

Chtěla jsem říct, že jestli jsem zapomněla ještě něco, tak se omlouvám, ale ono je to stejně jedno. dozvíte se to možná příště.
 


Komentáře

1 Verča Verča | E-mail | 24. března 2012 v 11:10 | Reagovat

No jak jsem si přečetla ten nadpis, řekla jsem si: "Super, Neriah už má asi lepší náladu.":-)
S tím nekontrolovatelným smíchem mám taky zkušenosti. Je to asi taková obrana, aby se člověk, když prožívá nějaký stresy, nezcvokl.
Jo a jedeš na pobyt? Jsem ráda, že už dorazila pozvánka, páč už jsem chtěla psát J, jestli to bude. Kdyby to nebylo, tak bych zkusila Zaostřeno - je to taky nějakej pobyt u Brna, kde budou jak koukači, tak i nekoukači. No, vypadalo to celkem zajímavě, ale asi dám přednost našemu "táboru". Kdybys chtěla, můžeš na to mrknout:
http://zaostreno.zivotjinak.cz/

2 Neriah Neriah | 25. března 2012 v 16:39 | Reagovat

[1]:
Jo, máš pravdu, že tu středu, kdy jsem to psala, byla moje nálada trochu lepší než normálně.
A víš že ani nevím, jestli pojedu? dost lidí nejede, co jsem tak zjišťovala, tak jestli to má vůbec cenu...
Už to beztak nebude ono. To Zaostřeno vypadá docela zajímavě. Jestli už tam ale nebude plno.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.