Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Pořád můžu doufat, že tenhle výkec bude poslední, ale nikdy to tak není. Ach jo!

25. března 2012 v 12:50 | Neriah |  Útržky života
Mám jaro i léto svým způsobem ráda. Když odmyslím ta horka a taky fakt, že se v tomhle období vždycky s někým rozhádám, někomu nevědomě ublížím nebo tak něco, je to vlastně období, kdy jsem schopná nejvíc komunikovat a nevadí mi bejt mezi lidma.
Možná to je důvod, proč si nevěřím a proč od sebe lidi odháním, protože já ubližuju, aniž bych vlastně chtěla. Někdy někomu řeknu to, co nechce slyšet nebo to, co nemá vědět, a hned se mnou polovina těch, se kterýma se bavím, nemluví.
Ale kdo mohl tušit, že mu ublíží, když začnu vyprávět o tom, jak jsem o něj měla zájem v jedenácti letech jenom dva dny? Jednak jsem v tu dobu byla dítě, který bylo v cizím prostředí a ke kterýmu se všichni chovali pohrdavě, v horším případě jako k batoleti, co se samo ani neobleče, a když se mě ujal, logicky jsem k němu přilnula, a taky v tu dobu jeho chování nebylo zrovna ideální na to, abych s ním mohla začít chodit nebo tak něco.
Pořád si pokládá otázku, jestli bychom spolu teď chodili, kdyby neudělal tamto a tamto... Já si myslím, že ne. Protože těch dětských vztahů jsem prožila několik a ani jeden z nich nevydržel. Nevěděla jsem, co od vztahu chci. A protože jsem neuměla říct ne...
Jenomže ono ho to tak sebralo a já to doteď nechápu. Vždyť je to sedm let a já opravdu nerada vzpomínám na to, co se tehdy dělo.
Každopádně, čtvrtek byl pro mě poučnej den. Už nikdy s ním nerisknu jít do hospody, protože po čtyřech pivech se absolutně neumí ovládat, v metru řval na cizí lidi a nadával jim do sprostejh slov, u kterejch jsem ani nevěděla, že je zná... Vyhrožoval sebevraždou, řekl mi dost hnusnejch věcí, co mu už nikdy nedokážu odpustit... Člověk někdy bejvá v opilosti mnohem upřímnější... A to co mi řekl? Ne, to nedokážu jen tak přejít, i když pak za mnou přišel se slovy: "Hele, já se fakt omlouvám."
O víkendu jsem mu nebrala telefon, neodepisovala na chaty, vždyť já kvůli němu i odešla ze skype, jenom abych nemusela číst ty kecy typu: "A ty se se mnou nebavíš?"
Dneska ho uvidím... Jsem zvědavá, co mi řekne, i když ho vlastně nechci potkat. On si mě ale najde, znám ho.
Nechápu, proč to ještě občas dokážu. Proč ještě někdy věřím. Lidem...
Po čtvrtku jsem celkově dospěla k názoru, že svěřovat se druhejm nemá cenu. Stejně to pak použijou v nějaký situaci proti vám a najednou si připadáte tak bezmocní a nenávidíte se za to, že jste kdy něco řekli.
Já jsem hroznej flegmatik, často v sobě dusím pocity, který se začnou hromadit, a jakmile dostanu nějakej podnět, hrozně vybuchnu a říkám věci, co bych nikdy neřekla. Možná že jsem ten čtvrtek jeho náladu ještě zhoršovala, i když teď moc nevím, čím vlastně.
Nedalo se s ním totiž vůbec mluvit, na všechno jen říkal: "To jsem teda dopad" a "Ach jo" a "Teď jsem já ten špatnej" a "Chceš problémy? Fajn, máš je mít", takže jak jsem ho já naštvala?
Docela by mě to zajímalo.
I když jeho pak naštvalo už to, že jsme vystoupili na Muzeu místo na Florenci a začal kecat, že pojedem třema metrama (jede se dvěma), a když jsme se teda chtěli vrátit a jet na Florenc, zase tvrdil, že pojedem o dvě minuty dýl (to je totiž hrozný zpoždění).
To byl teda sakra den. Už si ho nikdy nechci zopakovat. Ten strach, že pod to metro nebo pod kola auta skočí a obavy, že mě fyzicky napadne. Nebejt Kuby, asi bych se úplně zbláznila. Ještě že tam byl, protože nemám tušení, kdo by ho pak na ten intr odvedl. K. ani já určitě ne!
Ale abych nemluvila jen o tomhle, protože to určitě nikoho ani nezajímá a já si připadám jako blbec, když sem píšu podobný věci, mám na vás jednu otázku.
Neznáte nějakej recept na těstovinovej salát, kde nejsou, a pozor, to je důležitý: rajčata, olivy, cuketa, petržel, ředkvičky, listí a další podobný zdravý ingredience? Ze zeleniny snesu jen papriku, okurku (nejlépe kyselou), hrášek, kukuřici a možná by se ještě něco našlo, jenomže je toho prostě strašně málo a když si tak pročítám ty recepty, většinou mi z toho vychází, že bych snědla jenom ty samotný těstoviny s masem, šunkou nebo něčím podobným, co se do toho dává.
Já teda sním i ty ředkvičky, i kedlubnu, ale dávat to do salátu, to teda ne.
Venku je tak krásně, že mi je skoro až líto, že do Prahy nemůžu dojít pěšky. Protože v horku bejt zalezlá v autobuse nebo autě, to je horor. Snesu tak ještě vlak, ale i tak jsem radši venku než si užívat toho počasí jen přes otevřený okno.
 


Komentáře

1 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | 25. března 2012 v 15:10 | Reagovat

Názor, že svěřovat si lidem je risk, mám dost často taky. a jakmile se mi ho podaří potlačit, stane se zase něco, co ho přivolá zpátky. s lidma je to někdy strašně složitý.
zdá se, že ten tvůj kámoš měl prostě den blbec, popřípadě že je blbec on. protože tohle chování, co tu popisuješ, se mi zdá maličko iracionální. ale zase jestli to bylo po pár pivech, tak to nemůžeš brát vážně. někdo je pak upřímnej a někdo zase ne. a taky lidi dost často sami nevěděj, co je vlastně pravda, tedy co by říkali, kdyby měli bejt na 100% upřímný. záleží totiž na to, jestli by byli naštvaný, nebo naopak měli dobrou náladu. protože upřímnej je člověk většinou jenom v extrémních náladách. pak ale je sám schopnej vidět jen tu jednu stránku věci. taky jsem kolikrát někoho v duchu nenáviděla a pak, když jsem se zklidnila, jsem si uvědomila, že moje emoce byli přehnané. emoce jsou vůbec mrchy...
já myslim, že se to časem srovná. jestli jste fakt kámoši, tak se určitě zase usmíříte.

2 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 25. března 2012 v 15:19 | Reagovat

Ty teda máš kamarády! Chlap, kterej vyhrožuje sebevraždou, by ji měl opravdu provést, protože si nezaslouží bejt chlapem. Receptu se ode mně asi nedočkáš, ale jinak s tebou souhlasím. Těstoviny jen s masem a houbama, to se dá jíst.

3 Neriah Neriah | 25. března 2012 v 16:36 | Reagovat

[1]:
Jo, to máš pravdu. Někdy si říkám, proč musím bejt zrovna člověk.
A to jsem ještě nevypsala ty věci, co mně i ostatním řekl. Já odpouštím, ale nezapomínám. Už nikdy mu nebudu věřit. Těžko říct, jestli jsme byli kámoši, možná svým způsobem jo, ale u něj člověk nikdy moc neví, na čem je. Už mě hledal, říkala spolubydlící. doufám, že se tu ještě dlouho neukáže. Nemám ani náladu na to s ním komunikovat. Ty čtyři piva jsme v sobě měli všichni a jedinej, kdo se takhle choval, byl on. My ostatní jsme naopak hodně rychle vystřízlivěli.
Já nevim, pořád nějak nemůžu zapomenout na tu spoustu sebelítostnejch keců, co ze sebe vypustil. Chápu, že jeho život není lehkej, ale proč se snižovat jako ostatní z jeho rodiny, proč si svůj život neřídit sám a místo toho se chovat tak, jak to ostatní chtějí? Asi jsem fakt mimo, když jsem mu řekla, že než se chovat tak, jak on se snaží zapadnout, budu radši po celej život samotář...
Jo, extrémní nálada to teda byla. Zajímalo by mě, jestli si pamatuje všechno, co říkal.
Něco pravdy na tom, co řekl, možná je. Ale jestli je to pravda všechno, to nevím...

[2]:
Taky se sama sebe někdy ptám, s kým se to vlastně bavím. Oni se vybarvují až časem, jinak se jeví docela v pohodě. On i tenhle je jakž takž v pohodě, když zrovna takhle nevyvádí. Já ho teda s touhle náladou zažila jednou a doufám, že nebudu muset zas. Stejně to říkal jenom proto, abychom ho přemlouvali, ať to nedělá. Protože nejdřív měl kecy na K., že si ho nevšímá, a jestli má taky umřít, aby ho začla mít ráda a pak už se toho nepustil...

4 Verča Verča | E-mail | 25. března 2012 v 20:31 | Reagovat

Jestli bude plno, tak tonevím, můžu jim písnout. Ať už se rozhodnu jakkoliv, byla byh radš, kdybyc tam někoho znala. Zatím to nechávám bejt, intuice mi snad poradí co a jak.:-)
A kdo nejede? Můžeš mi to písnout na mail, ať tu neprozrazujem konkrétní jména, nebo stačí iniciály. Teda jestli chceš. Zajímá mě to. A ke článku: často to tak bohužel bývá. Místo abychom byli rádi, že se nám ten druhej svěřil se svými zážitky, pocity a td a místo abycchom ocenili jeho odvahu, páč je to pro některý dost těžký, radši to vykecáme deseti jiným lidem, nebo toho člověka odsuzujem, jako kdybychom na to měli právo. A důvod toho všeho? Nenávist.
Často jsem říkavala, že pro dobré mezilidské vztahy je důležitá opravdová láska - bez té to nejde. No a po určitých zkušenostech se k lásce přidal i respekt, protože ne každý má stejnej názor jako my, ale to ho nedělá špatným.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.