*Už bys sem mohla napsat taky něco jinýho, než jen kecy ze života. Koho tyhle články zajímají? Mě ne!*
26. března 2012 v 19:38 | Neriah | Útržky životaKomentáře
Docela by mě zajímala ta tvoje dětská tvorba. Já teda nostalgií po základce rozhodně netrpím. Jsem rád, že je to za mnou. Americký Angličtině rozumím mnohem líp, než těm Britům, co moderujou přenosy na Eurosportu. Ale celkově jsem na tom taky hůř než hrozně. Možná bych s tím měl něco dělat, ale to bych měl i s řadou jiných věcí. Třeba i s bolavým zubem.
S tou angličtinou je to těžký. Já si myslím, že anglinu dost ovládám, dokonce čtu knížky v angličtině, ale taky mám problémy s mluveným slovem, oni tak nějak huhňají a ještě používají hovorovou anglinu, která se ve škole neučí. A souhlasím s Davidem, americká je lepší, ta britská mi přijde taková afektovaná.
A taky bych si ráda přečetla nějaký tvoje starší výtvory. Ono je hezké sledovat, jak se vyvýjí písemný projev. Vidím to i sama na sobě. Dřív pro mě byl sloh utrpením, ale teď už ne
K nadpisu: keci! Mě to zajímá.
Náhodou, psala si dobře. Ten druhej článek byl na mě moc strohý, ale četlo se to dobře a bylo to zajímavý (hlavně ta soutěž v prostorovce). To je nevýhoda integrace - se zrakáčema se moc nepočítá (teda aspoň v mým případě). Jako tím nechci říct, že se na základce nesnažili, ale je to prostě něco jinýho, když nevidí jenom jeden a ostatní jo. Právě proto mě zaujal ten pobyt, kterej jsem ti posílalaa. A co ty, už ses nějak rozhodla?
Jo a máte v tom časáku pěkný charakteristiky. Sice bych tě od notebooku nikdy neodtrhávala, ale není na škodu se dozvědět, co by mě čekalo, kdybych to náhodou chtěla zkusit.
[1]: NO to bych teda nemohl/a, máš jediný štěstí, že jsem líná v administraci hledat mazání komentářů.
[2]:
Věř, že by tě nezajímala, spíš vyděsila. Ale je to lehce dohledatelný, když znáš moje jméno. Americký taky rozumím líp. Bratránek by mě mohl pozvat aspoň na prázdniny do Ameriky, když už tam bydlí. Třeba bych se něco přiučila... A možná i zlepšila tu komunikaci, protože to je největší boj hned po ubohý slovní zásobě.
[3]:
Jé, ty i čteš? To ti závidím. Taky bych to chtěla umět, abych nemusela čekat na překlady některých knih, je to otrava. Není nad praxi... Přeci jen, profesoři mluví tak, abychom jim rozumněli, ale rodilí mluvčí, to je jiná.
Mně se sloh zlepšil právě až díky blogování. V psaní jsem najednou našla zálibu, protože nemám zadaná témata, o kterých psát, a taky na to mám času, kolik jen chci. Možná sem jednou dám odkaz, ale nechci moc odhalovat, kdo jsem, protože je tam uvedený moje jméno. Někteří ho už znají, ale ještě ne všichni a to je dobře! Aby to ještě nedopadlo tak, že mě čte někdo, u koho si to nepřeju.
[4]:
Jo, strohý psaní, to je moje. Ehm... A nechceš mi říct, žes to četla? Sakra...
Pomoooc!
Jo, je fakt, že toho se účastnili spíš z těch měst, kde bylo víc zrakáčů na jedný škole. Protože ono se to ani nevyplatilo jet jen s jedním.
Jooo, tak charakteristiyk a jejich vymýšlení... To byla sranda psát. Ale já to o sobě neřekla. To vymyslel někdo jiný. Ale stejně to jsou časy, na který vzpomínám ráda, protože bylo všechno tak nějak.. Jednodušší? Ach jo, dnešek je zase den, i když jsem se rozhodla, že článek s názvem "Je to přesně měsíc" psát nebudu.
A jinak, ještě jsem se nerozhodla, klasika. to je ta moje nerozhodná povaha a strach, kterýho se nelze zbavit, ach jo.
Já si vždycky chci vylejt na blog všechny myšlenky, a tak to celý napíšu, ale už to nezveřejnim. Poslední dobou mi příde, že beru všechno jako konec světa.
Jo. A taky se mi zdá, že všechny ty nejlepší blogy už jsou dávno zrušený nebo pomalu spějou k zániku. :)
Ahojky:) Mohl/a by jsi mi tady prosím hlásnout?? - http://www.periodanenitabu.cz/#/zapojse/galerie/2271 - Díky moc, klidně oplatím :)