Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Horečná aktivita v praxi

28. dubna 2012 v 17:19 | Neriah |  Útržky života
Ahoj. Není čas. Nebo teď už asi jo, ale nebyl. A nebude.
Konec školního roku není vůbec oddychovej, jak si každej rok naivně myslím. Naopak, zatím je to nejstresovější období vůbec. Dva dny v kuse jsem plácala dohromady seminárku, na kterou jsem měla celej školní rok. Profesorka z ní nebude mít radost, posledních pár stránek už rozhodně není psanej mýma slovama, ale něco jsem tam naházela z knížky, něco z netu, už prostě nebyl čas nic upravovat. Ani jsem neměla energii se radovat, že je to za mnou.
Ještě jsem pak musela dodělat jeden projekt, zlatý hodiny informatiky, kdy mám na všechno aspoň trochu času.
Do toho se spolubydlící rozhodla, že mi uleví od stresu a pomůže mi s mejma úkolama. Jenomže to byste ji museli znát, abyste pochopili, proč je to tak k smíchu. Pomoc mi nabízelo víc lidí, ale já odmítla. Nepopírám, že by se mi občas hodilo, aby za mě někdo něco vypracoval, ale... Pak už by to nebylo moje. Nevím, jak svoje pocity popsat. Ale rozhodně vím, že kámoška by všechno brala z netu, kde skoro nic není. A já tu práci potřebovala mít aspoň trošku na úrovni, i když to ode mě zní dost podivně.
Zatímco jsem seminárku vypracovávala, můj mozek se mě neustále snažil od práce rozptylovat. Přepadla mě jakási nezvladatelná chuť uklízet. Sice jsem vklidu seděla, ale zabývala jsem se představama, jak už začnu vozit domů všechny ty věci, který nepotřebuju, jako například rukavice, který jsem snad na sobě ani neměla - nemám je ráda.
Ale nic jsem pochopitelně neudělala.
Ve čtvrtek večer, kdy jsem měla pracovat na časopise, ale už neexistovala žádná energie, kterou bych do toho mohla vložit, psala jsem si s kámošem. Tak normálně. Stěžovala jsem si, on taky, a vlastně to bylo v pohodě. Pak ovšem spolubydlící začala po skypu volat s nějakou kamarádkou. A tak jsem se dozvěděla, že si pamatuje dobu zabíjení mamutů a mor v roce 1911 (já nejsem žádnej historik, ale tohle je dost i na mě) a pak, že má pocit, jako by si ji rodiny v porodnici vyměnily a dál... Něco si ještě pamatuju, ale už to radši nebudu rozebírat, protože větší blbost jsem v životě neslyšela.
K. mi půjčila flešku a já ji asi ztratila, haha. Zabije mě. Musela zůstat ve třídě, kde budou příští tejden maturanti, díky čemuž se tam vůbec nedostanu a fakt si ani nejsem jistá, jestli tam je. A případně kde tam je. Já si to nepamatuju. Jediný co vím je, že ji musím najít.
Se spolužákem jsme se zbláznili. U něj je to možná ještě šílenější než u mě. Domluvili jsme se, že spolu budeme chodit do posilovny. Chápete to?
Naprosto líná Neriah, která se cvičení věnuje jenom z donucení ve škole, a kluk, kterej viděl sport tak maximálně na monitoru počítače, protože od něj se nehne na krok.
Taky už jsem se po stý rozhodla, že začnu něco dělat s tí msvým stravováním. Doma se přejídám a ve škole zase jím jenom tehdy, kdy nejsem líná něco si udělat. Na jídelnu se spolehnout ale nemůžu, stačilo mi slyšet z vyprávění o čtvrteční večeři - brambory s rýží a těstovinama. Asi nějaký zbytky od oběda, nebo co.
Dneska má bratr jednadvacátý narozeniny. Vážně, nechápu, jak to mohlo tak rychle utýct. Děsí mě to. Měl původně přijet na oběd, ale nakonec napsal, že se objeví až zítra, protože dneska je zklamanej životem. WTF?
S mamkou jsme přemýšlely, co mu dát k narozkám. V poslední době se dost zajímá o astrologii, numerologii, meditace a o všechna témata, kterejma dokáže nějakým způsobem omluvit, proč je takovej, jakej je. Nedávno tu dokonce byl, aby se zeptal, podle čeho mu rodiče vybírali jméno. Prej si četl nějakou knížku o karmě a tam se dozvěděl, že jeho jméno má karmu špatnou. Další WTF?
Jako já ho nechci v takovejch blábolech podporovat, protože by si měl zkrátka uvědomit, že za jeho povahu a problémy nemůže ani jeho jméno, ani hvězdy, ani já nevím co/kdo, ale může za to jedině on sám a místo hledání výmluv by se měl zaměřit na napravování všeho, co dokázal během svýho krátkýho života zkazit. Ale jemu něco vysvětlovat, tak se jenom urazí a příště už vám nic neřekne. Tak to nechám bejt.
A klidně mu nějakou tu knížku o hvězdách, osudu a bůhví čem koupím. Jenom se v takový literatuře vůbec nevyznám, nic podobnýho nevyhledávám a ani v budoucnu to nemám v plánu, tak nevím co vybrat.
Řeknu vám, že díky tomu stresování v poslední době jsem něco zjistila, ačkoliv si nejsem tak úplně jistá, zda svůj poznatek dokážu někdy zužitkovat. Čím víc toho mám na práci, tím víc mám času. Možná to zní teď jako blbost, ale ona není. Jakmile člověk dokáže svůj den naplnit činností, která má nějakej smysl, a vůbec nezáleží, jestli ho baví nebo ne, čas začne utíkat tak nějak... Jinak. A většinou pak je ještě rád, že má chvilku volna na nudění se, protože chvilka k odpočinku je vysoce ceněná.
 


Komentáře

1 Denýs* Denýs* | Web | 28. dubna 2012 v 17:21 | Reagovat

Krásný blog !
Prosím, nehlásneš tady http://katie-dreams.blog.cz/1204/zacatek-souteze-1-kolo  
pro Denýs? Moc to pro mě znamená. Napiš, a
já ti taky hlásnu! Promiň za reklamu.

2 David Bachmann David Bachmann | E-mail | Web | 28. dubna 2012 v 21:17 | Reagovat

[1]: Člověk, pro kterého "moc znamená" hlas, je, byl a vždycky bude idiot!

No ale k článku:
S tou teorií o naplnění času máš dost pravdu. Taky mám podobnou zkušenost.
Bráchovi bych nic nekupoval. Žádná knížka, snad krom Bible, jeho problém nevyřeší.
Spolubydlící musí bejt fakt výborná. Některý věci a lidi si člověk v životě prostě vybrat nemůže.
Taky nemám rád rukavice.
Zajímalo by mě, jakou máš asi představu o svém případném budoucím zaměstnání?

3 neriah neriah | 29. dubna 2012 v 8:54 | Reagovat

[2]: A to mi ještě přišlo do zprávy autorovi, jestli bych nešla do aff. Ať už je to cokoliv, rozhodně bych nešla.
No já myslím, že pokud se brácha sám nebude chtít změnit, ne to jen říkat, nepomůže mu vůbec nic.
Tak moje nerealizovatelná představa je, že budu pracovat někde, kde není potřeba komunikovat s cizíma lidma, není třeba znalost cizích jazyků, něco si vydělám a bude mě to bavit. Ale protože nic takovýho neexistuje, ta komunikace a cizí jazyky se vyžadujou všude, chtěla bych se dostat k malým dětem. Nevím, jestli učit, to si zase moc nedovedu představit, i když trpělivosti mám v tomhle případě na rozdávání, ale nějakým způsobem s nima být v kontaktu. Jenomže takovýhle cíle jsou dost v nedohlednu, takže se možná spokojím s tím, co mi bude nabídnuto, pokud tam nebude moc tý komunikace. Třeba obvolávat cizí lidi a dělat s nima nějaký výzkumy nebo jim něco nabízet, to bych nezvládla.

4 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | 29. dubna 2012 v 10:33 | Reagovat

další člověk, kterýmu padá celá škola na hlavu? mrcha škola.
už odpočítávám dny do konce roku. dva měsíce, je to možný? "je."
do posilovny? (otřese se) teda, tomu se říká odvaha! klobouk dolů, já bych to nepřežila. tak teda držim palce!
bratr má zřejmě podobný problém jako ten můj - všechnu energii, kterou by mohl věnovat řešení problému, věnuje vyhnutí se mu. "a ty to neděláš?" no občas :-D . ale svádět to na karmu..
možná je to blbost, ale co mu koupit takovou tu knihu s radama, jak řešit problémy? víš co, takový ty motivační řeči o sebeovládání a o tom, že problém se sám nevyřeší a tak? "hodně velká blbost"
nebo dřevěnou desku na vyvolávání duchů...

5 neriah neriah | 29. dubna 2012 v 13:22 | Reagovat

[4]:
Ty dva měsíce budou ale ještě nekonečný. Ach jo. A to máme květen relativně klidnej, protože teď jsou dva pondělky ředitelský volno, pak naše třída jede na nějakej cykloturistickej kurz a ten další tejden první dva dny je další ředitelský volno, což pro nás třeťáky znamená obsluhování maturantů a maturitní komise - si ji musíme naklonit. :D No, my tam chcem chodit, ale teď je ještě otázkou, jestli se tam dokopem. Teda spíš o tom pochybuju u sebe, ale já se překonám.
Já se taky vyhýbám problémům. On ale hledá důvod, proč ty problémy má, protože není ochotnej si přiznat, že za ně může on sám. A navíc, ty moje problémy... Ty okolí neškodí, jen mě, narozdíl od těch jeho.
Ona taková kniha existuje? Podívám se po ní, ačkoliv si nejsem jistá, že něco takovýho pochopí... :D

6 Vendy Vendy | Web | 12. května 2012 v 11:32 | Reagovat

[5]:Nevím, jestli jsi už něco nekoupila, ale takové knížky opravdu existují, něco o sebeuvědomění. Třeba Miluj svůj život. Ale i další, jiné, jinak stavěné.
Myslím, že tím nic nezkazíš. A bráchovi vyřiď, že jsou sice věci, které tvoří naši povahu, ale může na sobě pracovat a trochu ji pozměnit (úplně se nikomu nepodaří změnit povahu, kdo je nekomunikativní, nebude nikdy výřečný, ale může se i v principech řeči hodně zlepšit.)
Meditační knížky a astrologii zavrhněte, to ať si koupí sám, jestli se o to tolik zajímá. Zkuste se podívat po něčem pozitivním.
Ke komentáři číslo jedna - to neřeš, vím, že to naštve, ale je to asi taková malá pipinka, dítě, jako dítě se chová a musí z toho vyrůst. ;-)  :-)

7 neriah neriah | 13. května 2012 v 12:19 | Reagovat

[6]: Nekupovala jsem nic, snad časem. Ani nevím, jestli mu něco dávali rodiče - nebyla jsem u toho.
Každopádně, podívám se po tom. Otázkou ale je, jestli si z toho dokáže něco vzít.
Jinak, já patřím mezi ty extrémně nekomunikativní a nevěřím, že by se to dalo zlepšit :D

8 Verča Verča | E-mail | 17. května 2012 v 15:38 | Reagovat

Nazdárek, žiješ?:-)

9 Vendy Vendy | Web | 8. června 2012 v 18:50 | Reagovat

[7]: Dá se to zlepšit, věř tomu že dá. Jen to není hned. Já na zlepšení pracuji už šestý rok a je fakt, že jsem se hodně posunula, i když asi nikdy nedocílím té pohodovosti a výřečnosti...
Ale už jsou situace, které zvládám naprosto jinak a s lidmi taky jednám jinak, než před časem.
Jde to. Ale není to hned... :-)
P.S. aspoń sis ušetřila peníze na nějakou prima knížku pro sebe... :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.