Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Nadpis neznámý

29. června 2012 v 22:30 | Neriah
Na tenhle konec roku jsem se šíleně těšila, ale jen co jsem si šla pro vysvědčení, zase mě přepadl ten pocit - pocit, že je moje veškerá snaha zbytečná a proč já vlastně to tý školy chodím, když mi k ničemu nejspíš nikdy nebude.
Navíc je zase devětadvacátýho a je čtyřměsíční výročí jeho smrti a zrovna ten den já musím vyklízet jeho skříňku. Když jsem musela školníkovi říct, že potřebuju, aby odřízl jeden zámek, protože ten klíč tenkrát kamsi záhadně zmizel, málem jsem se zase rozbrečela. Ale snažila jsem se ovládnout - přece nebudu brečet před nějakým cizím chlapem. Jakmile jsem pak slyšela ten zvuk, když začal zámek odřezávat, nevydržela jsem to a z šatny jsem utekla, protože ten zvuk byl hrozně moc definitivní a já teď vím, že už nikdy vedle mě mít skříňku nebude a nejspíš si ji zaberu já, protože bych nesnesla, kdyby tam lezl někdo cizí. A tak jsem utíkala na intr, v ruce jeho cvičební úbor, a snažila jsem se popřít realitu.
Vysvědčení raději komentovat nebudu, měla jsem sice o jednu čtyřku míň než v pololetí, ale těch 156 zameškanejch hodin... Tentokrát ani rodiče známky nekomentovali, spíš se děsili toho čísla, nevím proč. Ačkoliv pravdou je, že mě to taky vyvedlo z míry. Věděla jsem, že stovku přesáhnu, protože jsem chyběla vpodstatě skoro celej březen, ale tolik jsem fakt nepočítala. Na tom ale zas až tolik nezáleží. Přece je to jenom docházka, a když mě do čtvrťáku vzali... Tak to nemusím řešit.
Zase nemám na prázdniny nic v plánu. Tentokrát je to ještě horší, protože nejedu ani na tábor.
Vlastně pojedu jen ke K. a k babičce. K., jak neustále zjišťuju, je hrozně nespolehlivá osoba. Na jednu stranu mě hrozně štve, i když ji mám pořád ráda. Myslím, že se ještě pořád vzájemně potřebujeme. Ona je jediná, s kým o něm můžu mluvit. Ostatní se tématu o něm vyhýbají tak úzkostlivě, až mám chuť jim říct, že je to špatně. Že o něm chci mluvit, chci vzpomínat jak na to dobrý, tak na to zlý, a chci se při vzpomínání na něj smát i brečet. Ale beztak bych to neřekla. Každopádně, K. před týdnem odjela se školou do Anglie a ani neuznala za nutný mi to oznámit. Naslibovala mi kam všude nepůjdeme, a nakonec se den před odjezdem, a ještě ne od ní, dozvím tohle. Ale mně už je to jedno. Pořád mě to mrzí a vím, že vždycky bude upřednostňovat Teri, protože tu narozdíl ode mě nedokáže odmítnout, a to i za cenu slibů, který si už nebude ani pamatovat.
A přesto k ní pojedu. Haha. Já se některých lidí prostě nemůžu vzdát, i když mi ubližujou.

Strašně moc obdivuju lidi, co při psaní dokážou něco sdělit. Něco, co je důležité, ale ten člověk to nepíše s vědomím, že to druhým něco dá, ale jen proto, že se potřebuje vypsat. Chtěla bych mít taky takovou schopnost.
Jako každý rok jsem si zase vymyslela několik cílů - těch nesplnitelných, samozřejmě.



  • Číst povinnou četbu
  • Vyhledat si informace o vysokých školách
  • Donutit se trochu sportovat
  • · Sehnat si na příští školní rok doučování z angličtiny
  • Odmaturovat
  • Nechat se přijmout někam na vysokou
  • Chodit víc do společnosti
  • Sama se podílet na vymýšlení nějakých aktivit
  • Překonat strach a vyřídit si po telefonu určitý záležitosti.
O prázdninách mám na programu ještě jednu věc a to zaznamenat všechno, co jsem přečetla a o čem jsem nepsala. Z hlavy jsem si udělala takovej menší seznam, ačkoliv nezaručuju, že se to tady objeví všechno - spíš jen něco a to ještě kdo ví jestli. A beztak si už ani pořádně nepamatuju, co jsem všechno četla. :)
  • Stephen King - Noční směna, Mrtvá zóna, Cujo, Hodina děsu, Z buicku 8 a Dlouhý pochod
  • Maggie Stiefvaterová - Splynutí
  • Peter V. Brett - Tetovaný (někde mám rádoby recenzi do školního časopisu, tak to bude pohoda)
  • Scott Westerfeld - Leviatan
  • Patricia Briggs - Říční znamení
  • Catherine Fisher - Inkarceron (taktéž je někde rádoby recenze...)
  • Jonathan Carrol - Měsíční kosti
  • Kristin Cashore - Výjimečná
  • Ditte a Giovanni Bandini - Kniha upírů (vážně jsem ji četla rok? o.O)
  • Lisa Rogaková - Stephen King; Mistr strachu
  • Sergej Lukjaněnko - Hvězdy, ty studené hračky
  • Peter Haining a kolektiv autorů - Smrt má kola
  • ... a že by vše?
Nechcete doufám i seznam toho, co teprve číst budu, že ne? Je o trochu delší a, jak to jen... Asi by vás to uspalo už na začátku :D.
Na srdci toho mám ještě víc, ale už jsem to líná psát, takže zase jindy, tentokrát už opravdu dříve, protože času bude nejspíše dost... Jo a mimochodem, v neděli jsem si koupila Hladová přání, takže vám o nich taky napíšu, až se k nim dopracuju. A vážně už se na ně těším. :)
Prozatím vám přeju prázdniny s počasím, který vám vyhovuje a hlavně spoustu úžasných a pozitivních zážitků, abyste měli z čeho čerpat energii ve školním roce. Já si přeju počasí tak akorát, bez deště, ale i bez těch nesnesitelných pařáků...
 


Komentáře

1 Nancy Farraigeová Nancy Farraigeová | 1. července 2012 v 17:00 | Reagovat

podobnej pocit jsem měla ke konci roku loni, taky jsemse , jakmile jsem ten papír držela v ruce, cítila nějak zklamaně. ale pořád si můžeš říkat, že až odmaturuješ, nikdo se tě nebude ptát, jaký známky jsi měla.
někdy je lepší nemít nic v plánu, člověk si aspoň může věci přizpůsobit podle momentální nálady...
hej cože, máš hladová přání?! kdes to sehnala? já to nikde nemůžu najít... :-(

2 Neriah Neriah | 1. července 2012 v 23:08 | Reagovat

[1]: No, já když nic v plánu nemám, nejsem schopná si něco rychle zařídit. Loni jsem měla třeba spoustu akcí ve stejnou dobu a některý jsem musela odvolat. Letos, kdy mám čas, se určitě žádná podobná příležitost nenaskytne.
Tak buďto si je můžeš objednat na netu, ale zbytečně bys platila poštovný... Já navštívila v neděli Luxor a tam tu maličkou a nenápadnou knížečku měli. Ale musela jsem se zeptat, kde že ji tam vlastně mají. :D

3 Vendy Vendy | Web | 3. července 2012 v 11:48 | Reagovat

To přebolí, Neriah. Jen sis znovu uvědomila, že ho už neuvidíš a nebudeš se s ním smát. To jsou okamžiky potvrzení skutečnosti a některé takové opravdu bolí. Je dobré o něm mluvit, ale máš pravdu, když nemáš s kým a každý se tomu vyhýbá, je to špatné, pocity a city se pak uzamykají a tiše vadnou. Jestli máš s kým o něm mluvit, mluvte o něm. A vzpomínejte na ty dobré historky. Zalepují srdce a ten človíček ve vašich vzpomínkách znovu žije.
Prázdniny... prostě dělej, co tě napadne. Ty seznamy nejsou špatné, určitě se ponoříš do jiných světů (už King tě tak vtáhne do svých příběhů, že pozapomeneš na ten reálný svět). Nesplnitelné cíle jsou určitě splnitelné, jen to bude postupně. Ale s těmi si teď hlavu nezatěžuj.
Doporučuji ti shlídnout TVD, neboli The Vampire Diaries. Lepší v originále,ať si neztratíš chuť, protože dabing... ehm.
Ale nevím jestli už jsem o TVD nepsala a jestli je ti ten žánr proti srsti, tak potom ne (už jsem tady delší dobu nebyla). Ale jinak fakt dobrý příběh a taky dobrý je True Blood, Pravá krev.
A jestli se chceš podívat na něco opravdu dobrého, tak si stáhni nebo půjč Městečko Twin Peaks (seriál, pak je ještě film Městečko Twin Peaks: Ohni, se mnou pojď, ale to doporučuji pustit až na konec.
A jestli chceš trochu odpočinkového, tak zkus film Můj milý deníčku, nebo seriál Zapadákov nebo nějakou romantiku - ideální je Pýcha a předsudek, série z roku 1995. Jestli chceš křehkost a dojemný film, zkus Svět podle Prota. Jestli chceš komedii, zkus klasiku Otec a otec, Kopyto nebo Uprchlíci. Všechny tři ve společnsti Pierra Richarda a Gérarda Depardieu. S Gerardem Depardieu bych ti ještě doporučila film Zelená karta, sice už trochu starší, ale pořád dobrý. Romantika i legrace.
Jestli se někde koná nějaký koncert nebo festival nebo jarmark, klidně si tam zajeď...
a dost, už končím, abych nebyla jak teta radilka, která rozdává rady, kam přijde a sama si neumí poradit.
Zvládneš to, Neriah. Ono to půjde. Na svého kamaráda nezapomínej, ale snaž se dívat kolem sebe a jít dál....

4 neriah neriah | Web | 3. července 2012 v 13:36 | Reagovat

[3]:
Můžu o něm mluvit jen s K. Občas o něm mluvím ještě s jedním kamarádem, ale toho zas tak často nevídám.

Knížek přečtu určitě hodně, hlavně u babičky. Údajně v televizi kouká na jakousi tureckou telenovelu se sultánem, tak bych to tam ani jinak nepřežila :P
Nejspíš splnitelné budou, ale nevím, jestli pro mě. Každopádně jestli zvládnu alespoň polovinu, bude to fajn.

No mě od toho odrazuje ta naprosto děsivá knížka. Slyšela jsem, že seriál je lepší, ale pořád se nemůžu odhodlat :D. Pravá krev se mi jako knížka taky nelíbila, o seriálu tentokrát nic nevím, nikdo z okolí ho asi nesleduje. Ale Červený trpaslík to jistí, myslím. :-)
Co se týče romantiky, moc ji nevyhledávám a když jo, musí to už být opravdu něco... Nejen to obyčejné klišé, ale musí mít něco navíc. Pak mi nevadí. Svět podle Prota mi nic neříká, stejně jako některé další, díky za tipy :)

No, kdybych měla s kým... I když je fakt, že teď asi není koncert ani festival, o který bych jevila zájem.
Jinak, tvoje rady mi nevadí, já mám taky tendenci radit ostatním a někdy dokonce i dobře, a jakmile jde o mě, jsem v koncích :D

5 edithhola edithhola | E-mail | Web | 3. července 2012 v 22:37 | Reagovat

Neriah, taky mám vždy myšlenky o nesmyslu svého konání, kdž něco udělám, dokončím, ... Jiní se jdou opít, zasmát, pobavit, já se zavřu a je mi blbě. Mám radši proces, než nějaký papír. Ty tév plány jsou splnitelné. A městečko Twin Peaks - seriál je síla. Bála jsem se, vtáhlo mě to až moc a občas si na to dodnes vzpomenu a to je už patnáct let:-)

6 punerank punerank | E-mail | Web | 15. července 2012 v 17:14 | Reagovat

Zase tolik témat, až mě to plete! to za to, že já nepíšu skoro vůbec...
Jakto, že nejedeš na tábor? nekoná se? jestlis to už někdy psala, pardon!
i já se občas některých "přátel" v několika uvozovkách marně pokouším vzdát a kroutím nad sebou hlavou!
Jen čti, potřebuju inspiraci! Ne moc hororovou a fantasy.
Taky se těším na Cestu k mým matkám, i to se už blíží!
Když vzpomínám na své mladší prázdniny, byly chvíle, kdy jsem měla jen rádio a občas nějaký ten dopis. ted jsou k tomu ještě počítače, tak bych se do společnosti ani nenutila. není to ono, když to nevznikne nějak spontánně!
Kapku od věci - všichni teď mručí, že prší a je zima a já si konečně oddechla, že se dá žít! byly i pěkný letní dny, ale co je moc, to je moc!

7 Neriah Neriah | 15. července 2012 v 17:50 | Reagovat

[6]:
Ale když já neumím psát jen o jednom tématu. :-)
Nekoná, bylo málo účastníků... Jako mně to taky většinou nevadí, že jsem sama, ale nenávidím pak v září vyprávět o tom, jak jsem se měla a co jsem dělala...
Na Cestu k mým matkám se už taky hrozně moc těším.
Tohle počasí mi taky nevadí. Sice je pravda, že nevypadá zrovna moc letně, ale já horka nesnáším.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.