Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Na dva týdny sbohem

3. srpna 2012 v 14:28 | Neriah |  Útržky života
Ahoj...
Nemyslela jsem si, že tento článek vůbec stihnu dopsat, na poslední chvíli totiž dělám spoustu věcí - píšu, balím si věci, čtu Pána prstenů (a nekamenujte mě za to, že ho zatím nemám dočteného)... A to není jediné, vlastně teprve sháním vše, co asi tak budu na táboře potřebovat.
Ano, čtete správně, Neriah jede na tábor. Už zítra.
Někteří z vás to nejspíš již tuší/tušili, ale píšu vlastně hlavně proto, abyste mě od zítřka čtrnáct dní nesháněli na netu, nebudu k němu mít přístup (ani nevím, jestli budu mít signál na mobilu, ale to snad jo), a taky abych se vypsala ze svých počínajících obav, protože je to přece jenom tábor, kam jsem jezdila jako účastník a někteří jedinci si mě pamatujou už jako hodně malou, a mám-li být upřímná, ne zrovna samostatnou osobu. Vlastně, většina z nich mi neustále dávala najevo, že jsem údajně rozmazlená (a to proto, že jsem nejedla spoustu jídel, ze kterých se mi dělá zle, jen co si na ně vzpomenu), že jsem nepobrala zrovna moc odvahy a ani s tou samostatností to není nejlepší. No, od těch dob uplynulo nějakých těch pár let (a tím nemyslím dva roky), ale i tak mám obavy, jak mě mezi sebou přijmou.
Už jednou jsem dětičky na táboře terorizovala, to bylo ovšem jinde a s jinýma lidma, a řekla bych, že to bylo i o dost volnější - neměla jsem zas tolik povinností a dalo se to zvládnout.
Nicméně, teď se to bere o dost vážněji a ode mě se nejspíš očekává něco jako zodpovědný přístup (o což se můžu pokusit), a taky samozřejmě snaha o nějakou aktivitu ve vymýšlení her, plánování programu atd (což bude trochu horší). dostali jsme za úkol každý vymyslet nějakou hru do nepříznivého počasí, no já zatím nemám nic, v hlavě lehce vymeteno. Ale jako omluvu berme fakt, že nevím, jaké pojedou děti (jakých schopností, věku atd), takže nevím, pro jakou skupinu zhruba vymýšlet.
Snoubí se ve mně očekávání, nadšení, že nakonec nebudu jen doma, s obavami jak to celé nakonec dopadne, jestli to tam opravdu zvládnu, mou vinou se něco nepokazí atd.
Jsem moc ráda, že nepojedu sama, že tam budu mít lidi, kteří jsou fajn a co na tom, že jsou jen dva, nebo spíš dvě. Kamarádka mě uklidňovala, že to zvládnu, že kdyby někdo něco proti mě namítal, zastane se mě (já osobně nevím, jak bych reagovala, kdyby se do mě někdo vyloženě odmítavě pustil), druhá kamarádka taky byla nadšená, že jedu...
Na čas mě to uklidnilo, nicméně teď, den před odjezdem, na mě zase chmury padají a já vůbec nevím proč.
Ještě jsem se vlastně ani nepochlubila, jak jsem se vůbec k tomu táboru dostala. Celý srpen nebyla zrovna veselá vyhlídka, spíš bych zůstávala sama a společnost bych tak trochu ignorovala, ale napsala mi jedna z kamarádek, že jet nemůže a jestli bych nechtěla místo ní, že nikoho nemůže sehnat. Já souhlasila, tehdy ještě nadšená a bez obav, záleželo ale ještě na tom, jestli mě hlavní vedoucí vezme. Za zhruba ty tři dny se mi to v hlavě trochu rozleželo, zvlášť proto, že jsem se dozvěděla, kdo ještě jede (a tím nemyslím děti, těch se zatím naivně neděsím). V pondělí mi volalo několikrát nějaké cizí číslo, ale v tu dobu jsem u sebe telefon neměla, a nepřijaté hovory od neznámých čísel ignoruju - beztak to byl určitě zas operátor s nějakou nabídkou, o kterou nestojím, myslela jsem si. Druhý den mi ale to samé číslo volalo zas, a i když mám tendenci neznámá čísla celkově ignorovat, překonala jsem se a zvedla to. A ona vedoucí, která se mi pokoušela asi pětkrát dovolat. Já očekávala mail a upřímně mě dost zneklidňovalo, že zatím ještě nic nevím a už jsem rodičům říkala, že nakonec asi nepojedu. Jak jsem se mýlila.
No, a tak tu teď sedím, trošku se bojím, ale i tak nelituju, že jsem v poslední chvíli neodmítla, což bych možná ještě mohla, ale... cítila bych se i dost blbě.
Bude to taková zkouška. Jestli to zvládnu, nebudu se pořád něčeho obávat... Myslím, že když zvládnu tohle, bude to takový menší krok dopředu a přiblížení se společnosti, a já jsem odhodlaná se o to pokusit.
Jen se cítím tak nějak... Provinile? Ačkoliv je to blbost a já to moc dobře vím. Logicky jsem se na programu podílet nemohla, když se vše plánovalo už v červenci a to já ještě vůbec nevěděla, že někam pojedu. Nejsem jediná, kdo nic neudělal, a taky nejsem jediná, kdo pořádně ani neví, co se bude dít (prý se vše dozvím na místě). A to mi taky trochu vadí - ráda bych už něco tušila předem...
Nemám ráda nečekaná překvapení, ale snad to zvládnu. Začínám se podezřele opakovat, tak je už nejspíš na čase článek pomalu ukončit.
Nic jsem tentokrát nepřednastavovala, jednak jsem nestíhala a ani bych nejspíš neměla co psát, krom knížek, samozřejmě. Ale ty nechám na konec srpna. Teď už bych to beztak nestihla, teprve určitě zjistím, kolik věcí mi chybí a děsím se toho, že bych ještě měla jít něco dokupovat.
Ještě musím promyslet, jestli pak napsat trochu oficiálnější článek, kde bych trochu nastínila, o jaký tábor se jedná, což by ovšem znamenalo zase o trochu víc odhalení mého skutečného já (ačkoliv co já si dělám za starosti - většina mých čtenářů moje pravé jméno zná a něco málo si tak může dohledat, i když toho taky není zrovna moc)... Nebo sepsat jen pár historek, útržků vzpomínek a tak. To ještě uvidím.
Tak se s vámi loučím, musím toho ještě spoustu stihnout...
Mějte se tu krásně :)
 


Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 3. srpna 2012 v 21:18 | Reagovat

Neboj, vtáhnou tě do děje, ani nebudeš vědět jak! Určitě potom napiš nějaké podrobnosti, jak ses cítila v roli "velitelky, generála" nebo tak něčeho!

2 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 3. srpna 2012 v 21:27 | Reagovat

Já se musim přiznat, že ze slov jako je "tábor" na mě jde hrůza! Nemám rád kolektivní zábavu, řízenou organizaci volnho času a to všechno, co jsem si bohatě užil na intrech a chvála Bohu o prázdninách jsem měl klid. Na tábor bys mě asi nikdy nedostala, a to ani jako vedoucího. I tak ti přeju, aby sis to užila a ať je to pro tebe užitečná životní zkušenost!

3 Neriah Neriah | Web | 3. srpna 2012 v 22:36 | Reagovat

[1]: Napíšu, ať už na blog, nebo jen tobě - to jak se mi bude chtít. A já ti vlastně slíbila i nějakou tu nahrávku...

[2]: Já naopak na tábor jezdila od chvíle, kdy mi to věk dovoloval. Pravda, často jsem to tam nenáviděla, všeho jsem se bála a ne vždycky jsem tam byla šťastná, byla to ale pro mě dobrá lekce. Teď zpětně těch let nelituju a myslím, že mi tábor hodně dal. Určitě to bude zajímavá zkušenost, která se mi někdy později bude hodit.
Já teď mám na intru klid, tam se nic nepořádá, právě naopak. Vychovatelé jsou tak líní, že tě pomalu vraždí pohledem, když si jdeš vyzvednout klíč od pokoje.
Ale pravda, vždycky jsem se hůř podřizovala naplánovanýmu programu.

4 ~Corelaine-sama ~Corelaine-sama | Web | 4. srpna 2012 v 20:32 | Reagovat

Já byla na táboře asi třikrát v životě, jako dítě. Měla jsem sice opačné vlastnosti než ty - tedy samostatnost, nezávislost, odvaha /na bobříky jsem vždycky chodila první, hah/, ale nebylo to nic moc. Často jsem chodívala sama do lesa, ale ne moc daleko, abych nezabloudila. A jednou jsme s kamarádkou chytali koníky a ona je topila a pak zase oživovala. Hrozná vzpomínka. :-D

Jinak taky (jako výše komentující↑) tábory a vůbec kolektivní akce nesnáším. Nejhorší byl lyžák, ale zabrat mi daly i jiné výlety. A tak jsem to na střední vzdala a přestala jezdit úplně. Nejlepší rozhodnutí mého života!

Ale pevně doufám, že si to tam pořádně užiješ (užíváš) a nezapomeneš pak sepsat report, klidně i delší, včetně táborových aktivit. Ráda bych věděla, jestli jsou dnes tábory stále takové, jaké bývaly, když jsem byla malá. :-)

5 Vendy Vendy | Web | 6. srpna 2012 v 12:27 | Reagovat

Ty malá teroristko, už jsi asi na táboře a zabydluješ se... tak co, je to horší nebo lepší? Už si zvykáš? ;-)  :-)
Na tábory jsem jezdila jako malá, ale to byly tábory s místníma děckama, coby pionýři pionýři malované děti (to je z jedné písničky). Měli jsme dobrého vedoucího, ten nám domluvil fleka ve Studenci a tam jsme jezdili každý rok... :-)

6 Verunka Verunka | Web | 6. srpna 2012 v 13:01 | Reagovat

No asi tu už nejsi, škoda. Chtěla jsem poděkovat za všechny ty povzbudivé komentáře. O dost jsem přišla, takže mi teď dá zabrat, než přečtu všechny tvoje recenze na knihy, které jsi napsala v poslední době. Těším se, až se vrátíš. Užij si to!

7 Verča Verča | E-mail | 6. srpna 2012 v 18:04 | Reagovat

Jooo zlato, užívej.:-) Doufám, že si z tábora přivezeš krásný vzpomínky a poreferuješ nám. No, obavy chápu, taky se trochu bojím toho, co mě od osmnáctýho čeká - jací tam budou lidi, co tam budou za aktivity (s moji fyzičkou se svýmu strachu fakt nedivím:-D) a td. Rozhodně ale nelituju, že jsem se tam přihlásila. sStrach je brzda, to jo, ale já nechci brzdit.:-D
Tak pa pá a až přijedu, ráda si tu zase něco krásnýho přečtu.:-)
P.S Snad mi příští rok taky něco podobnýho nebo klidně stejnýho výjde.

8 Lucka Lucka | E-mail | 7. srpna 2012 v 17:28 | Reagovat

Já byla na táboře jen párkrát. Někdy to bylo fajn, ale často se mi tam zas až tolik nelíbilo. Pravda ale je, že jsem byla asi jen dvakrát a nebo třikrát.
Klidně bych si takový tábor ale vyzkoušela. Podle mě může být docela zajímavé plánovat aktivity pro ostatní a být prostě v trochu jiný roli. Kdybych měla takovou příležitost, určitě bych do toho šla.
Budu moc ráda, když o tom napíšeš článek. Zajímá mě, jak ses tam cítila a samozřejmě i ty aktivity.

9 Neriah Neriah | Web | 20. srpna 2012 v 11:34 | Reagovat

[4]:
No, tábor to byl naprosto jiný, než si ty a určitě i jíní představujete. Hlavně pro trochu jiné děti. Snad se k tomu sepsání někdy dostanu, vůbec teď není chuť se o zážitky dělit. Ještě jsem si nezvykla na to, že jsem doma a neslyším dětské hlasy. A hrozně moc bych se tam chtěla vrátit.

[5]: Vendy, bylo to super! Všichni mě přijali a když se náhodou někdo tvářil nějak... Divně, zvládla jsem to ignorovat. Ale moc se to nestávalo. Brali mě jako sobě rovnou, kterou je třeba trochu zaučit, ale rozhodně mi nepřípomínali moje účastnická léta. Ufff!

[6]: Verunko, děkovat nemusíš. Ale těch recenzí (jestli se tomu tak dá vůbec říkat) tu ani moc není, musím to dohnat, ale až někdy za hodně dlouho, teď na to není ta správná nálada.

[7]:
Já věřím, že to tam je super, hlavně moc fajn a super lidičky. O několika vím a hrozně ti to tam závidím. A víš, strach je sice brzda, někdy tě ale může posunout dál... To jsem na táboře taky zjistila. A celkově mám pocit, jako bych byla trochu jinde. I když ten krok zpátky se mi může zadařit vždycky, i přesto, že to nebudu chtít.
Jo a až přijedeš, povinně mi napíšeš román o tom, jak ses měla ty.

[8]: Přiznám se, že na to plánování já moc nebyla - měla jsem družinku, o kterou bylo třeba trochu víc se starat, což byla dobrá výmluva na to, proč se do plánování aktivit moc nehrnu, resp. proč se aktivně nehlásím na vedení některých her atd. Věřím ale, že jestli bych mohla jet i další roky, už by to bylo lepší - letos jsem se ještě tak trochu rozkoukávala.
A cítila jsem se tam... Skoro jako v druhé rodině. Zkusím o tom napsat, jen to ještě asi chvíli potrvá.

10 punerank punerank | E-mail | Web | 21. srpna 2012 v 3:19 | Reagovat

Moc se těším na tvoje nové zkušenosti - že by další článek o tvém novém já?
No nespěchám na tebe, jen se tím prober! Ale bacha, snad se dočkáme před školou!

11 Neriah Neriah | Web | 21. srpna 2012 v 12:30 | Reagovat

[10]:
Další článek nebo aktualizace starého o mém další já - to není špatný nápad. Tohle je vůbec část, kterou mám ze všech nejradši a zasloužila by si to. :-) Před školou to snad bude, na jednu stranu čím dřív, tím líp... Mohla bych pak zapomenout pár důležitých věcí a to nechci.

12 Vendy Vendy | Web | 23. srpna 2012 v 22:30 | Reagovat

Tak se ti tam líbilo, to je fajn. Mám dojem, že na takovýchto akcích se vyskytuje většina lidí, co jsou nějakým způsobem bezva, i když blbec se najde všude. Jet do neznáma je vždycky stresující, ale některé věci dokážou příjemně překvapit. Tobě se to podařilo...prima! ;-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.