Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Několik nepodstatných zpráviček

2. září 2012 v 0:56 | Neriah |  Útržky života
Často se sama sebe ptám, proč si v některých věcech tak věřím, když je to v konečným důsledku k ničemu? A když jde o věc, kterou nakonec zvládnu bez problémů, stresuju se už dlouho předem. Není to pravidlem, ale většinou se s tím u sebe setkávám.
Prázdniny jsou za mnou a já můžu říct, že nic z plánů, který jsem měla, jsem neuskutečnila.
Nancy, měla jsi pravdu v tom, že někdy je lepší neplánovat, protože se může naskytnout něco nečekanýho a moc fajn.
Ale hrozně mě mrzí, že se neuskutečnil ten sraz se všema (Verča možná ví).
Prostě... Když jsem o tom začala mluvit, všichni odsouhlasili, že jo, bylo by to fajn, ale u toho to i skončilo. Nedá se nic dělat.
Do školy se mi vůbec nechce. A není to jen proto, že mě letos čeká maturita. Spíš jde o tu atmosféru na intru. Někdy mi přijde, že je tam dočista mrtvo. Letos má přijít hodně nových lidí, ale jestli budou podobní loňským prvákům, moc radosti mi to neudělá. Na jednu stranu si říkám, že už to tam ten jeden rok vydržím, na tu druhou mám ale pocit, že se tam brzo zblázním. Jsem na sebe hodně zvědavá.
Vždycky, když jsem postoupila do dalšího ročníku, připadala jsem si lehce neskutečně. Že zrovna mně se to povedlo. Ne každý zvládl projít, ale já jsem to dokázala, i když to většinou vypadalo dost nahnutě (snad ani nemusím říkat, díky jakýmu předmětu).
A najednou je tu čtvrťák. Zatím ještě nevím, z čeho budu maturovat, natož abych nějak výrazněji uvažovala o vysokých školách... No dobře, sem tam se nad tím zamyslím a alespoň jsem schopná říct, čemu se chci ve studiu vyhnout, ale jak se znám, všechno to rozhodování nechám na poslední chvíli.
Můj blog možná objevila jedna nevyžádaná osoba. Počítala jsem s tím, že dřív nebo později na mě někdo přijde. U některých mi to nevadí, u některých ale jo a hodně. Nechci, aby četla cokoliv, co tu zveřejním. Ještě nevím, jak to pořeším, ale utíkat odsud zatím nebudu. to je až poslední možnost.
Čím víc lidí z reálu tenhle blog zná, tím víc mě to nutí omezovat osobnější výlevy. Ale možná to nakonec ani taková škoda není.
Následujícím řádkům asi málokdo bude věřit, ale Neriah, která se bojí cizích lidí a vyhýbá se větší společnosti, se rozhodla jít na křest knihy Cesta k mým matkámod Edith Holé. Už teď jsem nervózní a trochu se bojím. Ale doufám, že už konečně osobně poznám některý blogery. Bude to asi hodně zvláštní komunikovat s nima jinak než písemně. A jak se znám, budu nervózní a vystresovaná a budu plácat kraviny a nebo toho naopak moc nenamluvím.
Ještě se musím mile usmát na rodiče a tuhle novinu jim sdělit. Zatím ještě netuší, že se domů plánuju vrátit až v sobotu. Jak se dostanu domů taky teprve musím pořešit. Nechce se mi vstávat moc brzo, ale když zase vyjedu někdy v jednu, doma budu kolem čtvrtý a představa, jak druhý den zase razím do Prahy... Nemám pocit, že by se mi to vyplatilo. Ale uvidím, na tyhle starosti je času dost.
Opět mě naprosto ohromil a naštval můj bratr. Většího idiota jste neviděli. Raději nebudu rozebírat, co zase udělal, ale mám z něj pocit, jako by to s ním bylo horší a horší. Jeho uvažování nad věcma mě fascinuje. Mám ale pocit, že jeho stávající život mu vyhovuje. Ačkoliv jeho výrok, když zjistil, že nebude mít za deset dní kde bydlet, mě dostal. Prý bude bydlet ve stanu. To už je na mě trochu moc. Ale ať si spí kde chce, doufám, že domů už se nevrátí.
Vím, zní to trochu sobecky, ale já si zvykla na život bez něj - až příliš lehce se mi na to zvykalo. A představa, jak zase naruší moje soukromí, můj klid, to není zrovna milá představa. Nechci, aby mě zase rozhodil. A já bych se dala rozhodit lehko.
Doufám, že po příjezdu na intr nebudu mít chuť zaškrtit vychovatelky nebo dokonce nový studenty. Ale věřím, že někdo z nich mě určitě naštve. Vlastně... Krom prváku jsem nezažila rok, kdy by mě vychovatelka nenaštvala. Protože nemám chuť se s ní hádat, doufám, že letos se jí to nepovede.
Zatím se tu mějte a nejspíš se vám ozvu z intru, pokud bude čas, což nemůžu zaručit.

Mimochodem, v srpnu jsem úplně zapomněla na to ,že můj blog oslavil druhý narozeniny. Neuvěřitelný, jak rychle to uteklo.
Takže, přeju ti vše nejlepší, blogu. A snad mi ještě nějaký ten čas vydržíš.
 


Komentáře

1 punerank punerank | E-mail | Web | 2. září 2012 v 2:43 | Reagovat

Hele, bloček teprve začal ožívat, takže se opovaž ho ničit. zakazuje se. nedoporučuje.
Těším se na tvé příhody se spolubydlící!
Na intru bude čas, jen aby byl internet!
Brácha se tváří hrdinsky, mně jen stačí představit si studenou noc v září nebo říjnu, br!
Musím ještě nasát do galerie fotky a zveřejnit článek, jenže při snaze to udělat mě pinknul do uší ten tvůj a zatoulala jsem se, no!

2 Neriah Neriah | Web | 2. září 2012 v 8:59 | Reagovat

[1]: Já bych ho neničila, ani kdybych odešla. Články by tu prostě zůstaly. Ale pravděpodobnější je, že jen omezím osobnější články. O knížkách ať si čtou klidně i spolužáci, to mi je fuk. (Proč mám pocit, že krom jednoho by je to nezajímalo)?
Já doufám, že letos příhody se spolubydlící nebudou. Podle slov vychovatelky bych měla bydlet sama, ale co z toho nakonec bude, to nevím. A jestli bude internet taky hodně závisí, na jaký pokoj mě dají. Někde jde líp, někde ho chytneš jen tehdy, když ho hodně prosíš. Jedna holka dokonce vysedávala s notebookem na záchodě, aby ho chytla. To není nic pro mě.
On to podle mě plácl jen tak, nedovedu si představit, že by to myslel vážně... Nebo to tak myslí, ale brzy pozná, že realita je trošku jiná, než chce.

3 Colleen Colleen | Web | 2. září 2012 v 23:36 | Reagovat

Na křest Edith jdu taky. Sice jen na skok, abych stihla dorazit do práce, ale potkat bysme se tam mohli ;-)

4 Lucka Lucka | E-mail | 3. září 2012 v 8:52 | Reagovat

Tak to ti naprosto rozumím. Přemýšlím o tom, že bych se opět vrátila ke psaní, ale trochu se bojím. Uplynulo už hodně času a taky mám pocit, že můj blog zná pár lidí, u kterých moc nechci, aby to četli. No tak uvidíme :-)

5 Verča Verča | E-mail | 5. září 2012 v 18:53 | Reagovat

No, kdybych měla blog, asi by se taky našli lidi, u kterých by mi vadilo, že čtou moje osobní zpovědi. Ale na druhou stranu je i dost pravděpodobný, že bych se na to vykašlala. Ať si čtou co chtějí. Třeba včera jsem si s kámošem a kámoškou povídala o dost intimních věcech a jakmile jsem překonala menší počáteční stydlivost, řekla jsem i něco, s čím jsem se před tím svěřila jen jediný osobě a za co jsem se donedávna dost styděla. No ale uvědomila jsem si, že ono se není za co stydět. Člověk prostě nesmí řešit předsudky společnosti a jejich vytyčené mantinely.
Tak snad se ti na intru bude líbit... aspoň trochu.
Ten sraz mě taky mrzí. Alespoň s pár lidma jsem se vidět chtěla... ale tak co, snad se mi to s někým z nich povede přes rok. Jo a nakonec budu na kolejích, ale i tak s tebou počítám. Vidět tě jednou za rok, to je hrozně málo a Verči se to ani trochu nelíbí.:-)
Užij si křest a jestli bude chuť, poreferuj nám o něm.

6 nel-ly nel-ly | Web | 7. září 2012 v 12:06 | Reagovat

Taky přeju blogu hodně zdraví a věřím, že se ocitl ve svých nejlepších letech, jen tomu věřit - to řiká člověk, který byl dva týdny bez počítače, na blog se vůbec nedostal a kdyby dostal, stejně by mu to bylo k ničemu :D
ale sem chodím ráda, i když jen tak namátkově a jsem ráda, že tu jsi, protože jsi vlastně taky jedna z mála, kterou už "znám" tak dlouho, stále píše a co víc, stále přichází s něčím zajmavým

na křest se taky chystám, škoda, že jsem to nevěděla dřív (/blbý počítače), tak snad se tam potkáme a hlavně poznáme o_O lidi by si měli nosit cedulky s přezdívkama :D

7 Neriah Neriah | Web | 7. září 2012 v 13:06 | Reagovat

[3]: Ráda tě poznám :-)

[4]: Jestli máš pocit, že ti psaní chybí, vrať se k němu. A vždycky můžeš založit blog nový, pokud nechceš, aby tě někdo dotyčný četl. Já bych ale odsud těžko odcházela, hrozně jsem si tu zvykla, mám pár pravidelných návštěvníků a dala jsem si s tím nějakou práci...

[5]: Na jednu stranu si taky říkám, že mi je to vlastně jedno, ať si to přečte klidně každý. Ale na tu stranu druhou si pak připadám trošku nesvobodně, a i když to nedělám záměrně, vždycky se brzdím v tom, co chci říct. Někdy se mi taky stává, že se za něco stydím a nikdy bych to nechtěla říct, a po čase mi to najednou nepřijde jako něco, co je nějak hrozný a někomu to i říct zvládnu. Bohužel jsou ale stále věci, který nikdy vyslovit nezvládnu, protože reakci okolí snad radši ani znát nechci... Jak to, že jsi na koleji? Ale ono je to vpodstatě jedno, přijedu tě otravovat kamkoliv :D O křestu napíšu určitě, ale kdy, to netuším. :D Zase mě asi budeš muset popohánět. A na intru je to děs, nicméně nic jinýho, než to tam přežít, mi beztak nezbývá...

[6]: V poslední době nějak lenivím a i když funkční počítač prozatím (to musím zdůraznit :D) mám, moc se mi nechce psát a tento týden ani nebyl čas. Jinak jsem ráda, že sem občas zavítáš, tvoje komentáře čtu ráda. Potkat tě určitě chci, snad se tam nějak najdeme :)

8 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 9. září 2012 v 0:14 | Reagovat

Neriah, už jsem tu čekal článek o tvém těžce prožitém včerejším kulturně-sociálním šoku! Koukej psát!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.