Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

Jeden můj nenápadný zájem

26. července 2013 v 23:46 | Neriah |  Ego, ego, ego
...jména.
Toto téma mi nedalo několik měsíců (možná už i rok) spát. Neustále jsem o tom chtěla něco napsat, ale vůbec jsem netušila, jak to celé uchopit. Já totiž jména miluju. Asi jsem vám to o sobě ještě neprozradila, jména mě zajímala vždycky, ještě než jsem začala číst knihy, ráda jsem si pročítala kalendář, všech jsem se ptala, jak se jmenují pomalu všichni jejich příbuzní apod. To už teď samozřejmě nedělám, ale i tak mě potěší, když narazím na nějaký článek o jménech nebo nějaké úžasné objevím. Dělám si pak jejich seznam, který na nic sice nepoužívám, ale vždy mi udělá radost, když ho jednou za čas najdu a pročtu si ho...

Minulý týden jsem se opět sešla s Verčou a došlo i na toto téma.
Tak třeba jsme zjistily, že máme na dívčí jména podobný vkus, takže až se tu za pár let budou prohánět dvě otravné osoby mající stejná jména, nejspíš budou naše... Předem už vám tedy radím, abyste byli ostražití :)
Inspirovala mě ještě jedna událost, a to narození jednoho mého hodně hodně vzdáleného příbuzného, který dostal k českému příjmení, jež tu psát nebudu, jméno Kevin.
Přestože sama miluju spoustu jmen, a mezi nimi i hromadu cizích, nemám ráda, jakmile se míchá cizí jméno s českým příjmením... Někdy se to hodí a ničemu to nevadí, ovšem často vkusu některých rodičů vůbec nerozumím.
Vkus na jména je tak subjektivní a rozdílný, jako jsme my sami. To co já označuju za nejúžasnější jméno, může druhý považovat za něco strašného a naopak. I tak si ale myslím, že některým chybí soudnost a ze snahy být za každou cenu originální pak dítě dostane jméno absolutně otřesné nebo nehodící se k příjmení nebo prostě... Přehnané. Což Kevin ještě zase tolik není, ovšem být kluk a jmenovat se tak, určitě bych nepřekousla zdrobnělinu Kevča, kterou si jeho rodiče oblíbili. Proč dávat cizí jméno, když si ho pak stejně díky zdrobnělinám počeštím?
Je tu však ještě druhý extrém, a to jména oblíbená natolik, že se tak momentálně jmenuje každé druhé dítě. Chápu, že některým rodičům se skutečně líbí a svému dítěti ho dali právě proto. Mnozí ho ale dají jen díky tomu, že je samotné žádné nenapadá a když se tak jmenuje padesát dětí v okolí, proč nepřidat i to svoje. Díky tomu už bych svou dceru nemohla pojmenovat třeba Natálie nebo Nela, přestože jsou to jména krásná a zvlášť ta začínající na "n" jsou pro mě většinou ta nejoblíbenější.
Nezávidím třeba učitelům, až budou muset ve třídách od sebe rozeznat deset dětí stejného jména, a nezávidím to ani samotným dětem, protože jestli bude mít někdo z nich stejný problém, jako mám já, a to rozpaky oslovovat někoho svým jménem, bude mít prostě smůlu.
Ovšem ten první případ mi přijde svým způsobem horší, jelikož rodiče zkrátka ne vždy umí myslet do budoucna a nepředstavují si, jaký problém jednou dítě může se svým jménem mít. Neznám konkrétně nikoho, kdo by měl nějaké trauma z toho, jak se jmenuje, ovšem znám dost těch, jimž jméno život v některých situacích komplikuje. Neustále všem vysvětlovat třeba to, že jsem Kristina s měkkým i a ne s tvrdým nebo Vanesa a ne Vanessa by mě teda vážně otravovalo a to je ještě ten lepší případ. Vždy se mi vybaví scéna z jakési knihy, kdy měla jedna hrdinka tak zvláštní jméno i na Ameriku, kde se celý příběh odehrával. Jelikož začala rodit, odjela do nemocnice, a když se představovala, nikdo jí to pořádně nerozuměl a už vůbec si nevěděl rady se zápisem, takže v porodních bolestech několikrát musela jméno vyhláskovat, jednou jim to bůhvíproč nestačilo. Ale to už je asi taky extrém...
Nicméně každý máme vkus jiný a ostatním nezbývá nic jiného, než to respektovat, a tak i já se od tohoto tématu lehce vzdálím.
Nyní se zmíním o tom, která jména jsem si oblíbila já. Jsou vážně různorodá a neznamená to, že každé z uvedených bych bez váhání dala svému dítěti. Takových favoritů je jen pár, z dívčích jmen vede Julie a Nina a z mužských Samuel a Tadeáš.
Nevybírám je podle jejich významu, u mnohých ho vlastně ani neznám. Ale hrozně krásně mi zní a užívám si jejich vyslovování. Jejich výběr je hodně ovlivňován mou intuicí, jestli vůbec něco takového mám :o)
Navíc se většinou můj vkus rozchází s ostatními... Třeba ten Samuel se ještě nelíbil nikomu, koho znám.

Pěkná ženská jména jsou například Amálie, Anastázie, Anežka, Jolana, Sára, Sofie, Stela, Sylvie (ale už ne Sylva) a Viktorie.
Mužských je o něco míň, vždy jsem měla problém si nějaké vybrat, ale ucházející jsou třeba Bartoloměj, Benjamín, Dominik, Filip, Sebastian, ale i Vratislav (dost zvláštní kombinace).
Už jsem nakousla fakt, že se mi líbí jména začínající písmenem "N". Když pominu Nelu s Natálií, které odmítám kvůli jejich modernosti, a Ninu, která je jedna z nejoblíbenějších, je tu ještě dost jiných. Většina z nich mi zní úžasně, nevím proč.
Některá hezky znějící jsem si vypsala z různých zdrojů, za těch pár let jsem nějaká nasbírala... Ovšem většinu bych svému dítěti nedala - zní až moc cize a některá ani nedokážu pořádně vyslovit nebo se mi líbí jen jejich písemná podoba:
Naela
Naiara
Naiereh
Naila
Nailia (nebo Nailya)
Naira
Naomi
Narae
Nataela
Naya
Nea (ta se mi líbí zvlášť moc, ale okolím by byla nejspíš zaměňována s Nelou)
Neera
Neira (nebo Neiry)
Nelea
Nera
Nerea
Netanya
Neya
Nia
Niara
Nicia
Nioba
Nisha
Noemi
Nona
Noriko
Nuala
Nurit
...A zcela egoisticky musím dodat i Neriah :)
Zato mužské jméno se mi líbí jen jedno - Niko.
Výběr jména jak pro dítě, tak zvíře či literární postavu, považuju za něco naprosto úžasného, skoro až posvátného, a nikdy bych si nedovolila to jen tak lhostejně odbýt. Vůbec nerozumím tomu, když je taková věc někomu naprosto lhostejná. Přitom je mi jasné, že lidi to většinou zase tak moc neřeší.
Když byla kamarádka těhotná, byla jsem snad první, kdo se zajímal o to, jaké jméno bude dítě mít. Nemohla jsem zkrátka odolat... A když se nedokázala rozhodnout, samozřejmě jsem ji začala otravovat svými návrhy.
Vůbec si neumím (a nechci) představit situaci, že bych se na jméně dítěte nedokázala shodnout se svým partnerem - třeba kdyby chtěl Gizelu a Vincence. Možná až takováhle situace by mě donutila pořádně nahlas prosadit svůj názor a nebát se vyjádřit.
K tomuto tématu se určitě v některém z dalších článků vrátím. Ještě mě totiž napadá pár věcí, které už se sem nehodí, ale ráda bych je zmínila.
A jaká jména máte v oblibě vy? Pochlubte se!
 


Komentáře

1 David Pavel Bachmann David Pavel Bachmann | E-mail | Web | 27. července 2013 v 0:46 | Reagovat

Ty máš teda otřesnej vkus! Bejt tvym partnerem bych rozhodně nechtěl, protože bych tvé návrhy zásadně neakceptoval. :-D Ale máš pravdu, že jména jsou důležitá. Dodnes nechápu, jak mi máma mohla dát jméno Miroslav. Taky jsem to změnil, jakmile to šlo. Tuhle mluvil v rádiu nějakej Ándor Šándor a že prej to je bejvalej šéf vojenskýho zpravodajství. Dal jsem si to do googlu a on fakt existuje - chudák.
Ale vážně: Jména podle mně nějak souvisí s charakterem. Proto já za nic na světě nemůžu bejt Miroslav. I u těch literárních postav bych si dal na výběru záležet! Ono už je v Bibli na několika místech, že Bůh si povolal někoho k nějaký službě a změnil mu jméno. Jo a abych odpověděl na otázku, tak mam rád hodně jmen. U ženských třeba ta od I, jako Iveta, Ilona, Ingrit, Iness. Ale je jich fakt hodně. U chlapů jich mám rád míň, ale třeba Lukáš, Robert, Roman, Ronald a Petr.
PS: V článku nepíšeš nic o tom, jak katastrofální vliv na módní vlny různých jmen má televize. Za to tě chválím, protože to znamená, že jí nesleduješ.

2 Neriah Neriah | Web | 27. července 2013 v 1:24 | Reagovat

[1]: Jsme na tom podobně - z tvých návrhů bych dokázala překousnout snad jenom tu Ingrid, ale to jen možná. :-) Já jsem se svým jménem naštěstí spokojená. Znám sice lepší, ale na druhou stranu jsem mohla dopadnout i hůř (v tom jsem dost litovala bráchu). Svých jmenovkyň jsem překvapivě za svůj život tolik nepotkala, většinou jen hromadu mých příbuzných. Mimochodem, původně jsem měla být Antonie.
Někdy ale člověk vážně nechápe. Kamarádka mi vyprávěla, že její sestra se měla jmenovat Kunhuta. Naštěstí se ale její rodiče toho nápadu nedrželi dlouho.
Lidi se opravdu inspirují kdečím, spolužák nám vyprávěl historku o tom, jak nějaká žena pojmenovala svou dceru po porno herečce a ještě se tím všude chlubila (jeho máma pracuje v porodnici, takže je přímo u zdroje).

3 Ko Ky Ko Ky | Web | 27. července 2013 v 12:28 | Reagovat

ikdyž je to sebevíce stupidní důvod,proč do toho spadla,váha proč jsou v tom není o nic lehčí či těžší,ono se to nerozeznává,když někdo zdeptá psychicky ženu(dívku)tak ono lehce se do toho spadne,ale horko těžko dostává,i byť některá chtěla,ale jsou překážky a když dívka vidí jen samé negativa,tak ty negativa jí v nemoci nechávají ne,že by nechtěla žít a znám dost dívek co mají anu a rozhodně ani neumírají a ani neumřou(jo možná až budou starší tak ano,ale to je dáno věkem)ne anou

ono je anorexie jako anorexie co si dost lidí představuje pod pojmem anorexie díky médií,není vždy ta sama anorexie co musí mít každá žena

znám dost žen,které mají děti,manžela a plnohodnotný život a mají anorexii a vyhublé a trpící hladovkou nejsou,normálně jí,ale přesto anu mají,protože ana neznamená pak výdy že daná holka nejí

4 Radka Radka | E-mail | Web | 27. července 2013 v 13:45 | Reagovat

Také ráda přemýšlím nad jmény a měla jsem obrovskou výhodu, že moje dcera si vybrala už před tím, než jsem otěhotněla. Cítila jsem ji blízko a věděla, že až budu mít dítě, chci dívku a bude se jmenovat Adéla. Tehdy to bylo neobvyklé jméno, dnes jich je už hodně.
Ale teď mám kolem sebe hodně Viktorií a Julií, sousedé mají Sebastiana (s českým příjmením, ale ne moc křiklavým) a říkají mu Sebík. To mě děsí.
Pamatuji si, jak kdysi dali známí synovi jméno Bartoloměj a on to neuměl dlouho ani vyslovit.
Je to složitý proces a člověka určitě hodně jméno ovlivňuje. Mně se moje jméno dlouho nelíbílo, dnes už jsem ráda. Je třebavybírat srdcem a pak se to určitě povede ;-)

5 Ko Ky Ko Ky | Web | 27. července 2013 v 16:50 | Reagovat

ono to taky chvilku trvá a ze dne na den se to neděje,ale až po několika letech,bohužel

nn ty ženy trpěly i x let před porodem a než otěhotněly normálně jedly,měli váhu v pořádku což mají i do teď,ale anorexie,ač jíš,máš váhu v pořádku je prostě na celý život(toho se nelze zbavit,ano lze jí utlumit někam schovat a být už do konce života zdravá,ale je ve vás pořád) :/
ono na drastikých dietách ty ženy není,ono taky anorexie není pouze i dietách a hladovkách

ano hubne a nestačí jí to,protože nemá objektivní názor a vidí se pořád tlustá a proto hubne,protože je nemocná,ne kvůli tomu,že by jí to nějak bavilo,ač to hýří optimismem

6 Neriah Neriah | Web | 27. července 2013 v 16:58 | Reagovat

[4]: Adéla je taky pěkné jméno. Často lidi vyprávěli o tom, že už měli jméno vybrané, ale hned po porodu najednou cítili, že tohle se nehodí a změnili ho na to, které se jim předtím ani nelíbilo a nikdy by je nenapadlo.
Julii osobně neznám žádnou, i když je v poslední době asi oblíbenější než dřív. dost rozšířená je ale i ta Sára.
Výběr bude asi hodně záviset na tom, jaké příjmení nakonec dítě bude mít. Navíc řeším i to, aby jméno případného sourozence se k tomu prvnímu hodilo - takže by třeba nepřipadalo v úvahu mít Bartoloměje a Stelu.
Ale za těch pár let se moje priority určitě ještě změní :)

7 Radka Radka | E-mail | Web | 27. července 2013 v 17:04 | Reagovat

[6]: Máš pravdu, sousedka měla vybrané jméno Rozárka a po narození dcery dala Viktorii.
Ptala jsem se dcery, jestli jsem jí vybrala správné jméno, protože by bylo lepší zvučnější, aby se životem lépe prodírala. Je naprosto spokojená, tak věřím, že si ho vybrala sama a mně ho vnutila :D
Také věřím, že až to miminko budeš mít pod srdcem, budeš si jistá :-)

8 Neriah Neriah | Web | 27. července 2013 v 17:35 | Reagovat

[7]: Spokojenost se jménem je nejdůležitější. Málokdo je z něj ale nadšený. Můj brácha rodičům svoje jméno dost vyčítal, protože se mu za něj děti smály a na to dokázal svádět snad všechny svoje problémy.
Sama už si na to svoje nestěžuju, i když dřív mi vadilo dost. Jen jsem zvědavá, co jednou řeknou ty malé děti s prapodivnými jmény... Kdo ví, třeba se jim budou líbit.

9 Radka Radka | E-mail | Web | 27. července 2013 v 17:39 | Reagovat

[8]: Nebo za trest své rodiče dají do domova důchodců :D
Jo, děti umí být zlé a ubližovat kvůli hloupostem. Proto by dospělí měli mít rozum

10 Ko Ky Ko Ky | Web | 27. července 2013 v 17:41 | Reagovat

ony dost anorektiček,ikdyž jsou teprve na začátku dost hodně cvičí a pak jak mají blog,tak ještě více,to není o tom,když si vede tento blog,že nemá žádný pohyb

ono můžou být různé důvody,když to toho někdo spadne,ale vždy je za tím něco jiného a o tom co popisuješ taky může být i to znám a to se většinou děje,když ženě ublížil nějaký muž(znásilnění,ošahávání atd)

ono nadávají zbytečně i protože pomoc doopravdy nechtějí,kdyby chtěli,tak jsou věci které mohou těmto slečnám pomoci,ale vzhledem k tomu,že pomoci nechtějí jen se vynadávat...

neřekla bych dobrovolně zabít,ikdyž to tak vypadá,ale když je někdo dle psychicky nemocný,tak ani neví co je dobrý a co špatné,takže ač se zdá pro okolí,že se dobrovolně zabijí,tak dotyčná to nevidí,protože to tak nevnímá(její psychika je pochroumána)

11 Ko Ky Ko Ky | Web | 27. července 2013 v 22:15 | Reagovat

věč,že v tu chvíli tě to nenapadne a ani ti nepříjde divné,že se s tebou baví více,spíše jsi za to ráda a je ti snima dobře
ony i PPPženy co mají děti jsou i šťastnější a více si to období užívají než jiné ženy,což jsem si udělal průzkum,tak proto to vím

v tomto případě?ti na to zítra napíšu článek,ano?

12 Ko Ky Ko Ky | Web | 27. července 2013 v 22:23 | Reagovat

nebudeš mi to věřit,ale i toto je u některýc dívek forma PPP(sport a určítý počet kcal a hlavně co nejzdravěji)

chápu i rozumím,ale mne se přímo to nestalo,ale něco podobného,tak i proto to respektuji

ono tu pomoc nechtějí naschvál,ale že nevidíme,že je to potřeba,víš?takže není třeba se nad nimi rozčilovat nebo je odsuzovat,že se nechtějí uzdravit..

pokud už je na tom kriticky,tak už je jí jedno co s ní bude a promiň za ten názor,ale smrt je pro ní nejlepším řešením,ať se to zdá kruté a špatné,ale je to tak:/
a ne všecho je pro dobrovolné zabíjení,jelikož to tak nekončí,ano je to možné,ale ne vždy,takže řákat,že se zabíjí je trochu názor do budoucnosti

já názory pokud se v nich nevyskytujou sprostá slova toleruji i ráda vyměňuji,ikdyž to pro někoho vypadá i možná jako hádka,tak pro mne ne,pro mne to je pouze výměna názorů

13 Thalia Contostavlos Thalia Contostavlos | E-mail | Web | 27. července 2013 v 23:23 | Reagovat

Já jsem docela spokojená se svým jménem, Kamila Natalia, i když uznávám, že Natalia je v poslední době docela častý. Když jsem byla v Anglii, znala jsem jednu holku, která se jmenovala Joella, což je samo o sobě divný, pak jsme jí ale všichni samozřejmě říkaly Joe ...

14 Amelie Amelie | Web | 29. července 2013 v 1:59 | Reagovat

Samo o sobě mě děsí, že jsem si nevybrala jméno ani pro jedno ze svých tří dětí. Vždy vybíral manžel:-( Šárce se jméno vůbec nelíbí, Eliška je spokojená a Jeníků běhá všude spousta. Eliška jména taky miluje a pořád zkoumá knihu JAK se bude vaše dítě jmenovat. Je tam asi 800 jmen:-)) Mě se moje jméno (Marcela) nikdy nelíbilo, přežiju Marci, ale mnohem častěji mi teď říkají Amy, Amálko a já na to slyším.

15 Robka Robka | E-mail | Web | 29. července 2013 v 19:34 | Reagovat

Jsem poněkud konzervativní, a tak jsem své děti pojmenovala neoriginálně Lucie a Jiří. Možná je to i tím, že jsem jako dítě měla problém se svým jménem (Gabriela), tehdy nás moc nebylo a já nikdy nechtěla poutat na sebe pozornost. Tak asi proto jsem zvolila taková obyčejná jména. Ale syn je spokojený, jen dcera mi občas říkala, že jí vadilo, kolik Lucií měla kolem sebe. Tehdy to bylo hodně rozšířené jméno, ale mi se líbilo. Kdyby byla kluk, byla by Robert.:-) A syn by byl Sylvie.
Co se týče těch cizích jmen a českých příjmení, to se mi vůbec nelíbí. Třeba takový Kevin Novák, to je děs. Každá doba má své favority ve jménech. Ale dnes je to hodně ovlivněno touhou být světoví. Ale proč, když máme hezká česká jména?

16 Neriah Neriah | Web | 30. července 2013 v 0:11 | Reagovat

[13]: Jde vidět, že ani v zahraničí lidi nemají rozum :-)

[14]: Je smutné, že ses na výběru jména podílet nemohla... Mně Šárka nepřijde zase tak hrozná, stejně jako Eliška (ta je teď taky hodně oblíbená). Říkám si, že pokud to jméno nezní nějak vyloženě výstředně, je to v pohodě (znám jednu Zdislavu a ta teda nechápe, co rodiče popadlo takhle ji pojmenovat)
Ani se Elišce nedivím, že se jí ta kniha líbí - je vážně zajímavá. :-) Pro někoho, kdo miluje jména, vyloženě ráj. Taky mám ráda stránky kdejsme.cz, tam se dají taky najít hromady jmen (a i příjmení, což je ještě víc super) :-)

[15]: Možná jsi vybrala jména obyčejná, ale zase jsou taková neutrální a opravdu můžou být hodně nenápadní :-) Je pravda, že Lucií znám taky spoustu.     

Já to cizí jméno ještě chápu u toho, když je jeden rodič cizinec. Ale tak to zpravidla nebývá. V jedné diskuzi jsem četla argument nějaké maminky, co chtěla dát synovi jméno Torsten, že je to pořád lepší než obyčejný Jan Novák. Ale já myslím, že člověk takového jména se s tím popere líp než třeba Jessica Řehůřková...

17 aleath aleath | Web | 1. srpna 2013 v 11:39 | Reagovat

Hezký článek. Taky pořád dumám nad různými jmény. Ve tvém článku jsem se zarazila nad tím Kevinem. Taky mám totiž hoooodně vzdáleného příbuzného, který se jmenuje Kevin + české příjmení, kterého jsem ale v životě neviděla. Nemáme spolu náhodou něco společného? To by ale asi byla dost velká náhoda :-D

18 Monica Otmili Monica Otmili | E-mail | Web | 19. srpna 2013 v 21:09 | Reagovat

Jména jsou taky mojí zábavou a je o mně pověstné, že se mi líbí i taková, která většině lidí přijdou zastaralá, výstřední i škaredá. A ráda si vytvářím "vlastní." :)
Jak píšeš, každý má jiný vkus a my dvě se nejspíš neshodneme. :D Z pěkných ženských jmen, které jsi uvedla, se mě líbí pouze Amálie, Sylvie a Viktorie. Třeba na jméno Sofie jsem vyloženě alergická.

Prý je celkem normální, že pokud se nám vyloženě nelíbí jméno jisté osoby, je nám tato osoba nesympatická.

[15]: Naprosto zastávám tvůj názor, stokrát radši bych se jmenovala Žitoslava, než Jessica. A jak Neriah poznamenala - taktéž beru zahraniční, obzvlášť ta "světová," jména u dětí v případě, že je jeden z rodičů cizinec. Ale že Alena Růžičková a Zdeněk Růžička dají své dceři jméno Jessica, to mi rozum nebere. A už vůbec ve formě, když je jméno psáno takto: Jesika. :D

S tímto si ovšem trochu protiřečím díky zálibě v různých fantasy jménech a také těch svých vymyšlených, které by v kombinaci s českým příjmením mohly působit zvláštně. Vůbec by mi nedělalo problém pojmenovat dceru např. Týr, byť je to mužské jméno, jeden ze severských bohů. Svým způsobem mi to připomíná jméno Rút, o němž jsem si dlouhou dobu myslela, že je mužské. Taková Týr Bláhová, Týr Kolářová, Týr Procházková i Týr Nováková či Tyrolová (to už je spíš hříčka) by dle mého názoru nezněly špatně. Každopádně pokud to jednou bude dcera, chci aby byla Otmílie. Jméno jsem si vymyslela už hodně dávno a mám k němu největší vztah, jaký jsem kdy měla k "autorskému" jménu. :)
Jinak se mi moc líbí jméno Monika, které jsem si před nějakou dobou vybrala pro sebe, Xaverie, Luminita, Hvězdoslava, Želmíra, Eleonora, dále Žaneta, Šárka, Dita, Darja i Darina, nora a Zoja. Z mužských mám malý výběr, jemuž koruní Libor, Aleš a Leoš.

19 Hanyuu Hanyuu | Web | 21. srpna 2013 v 0:16 | Reagovat

Můj bratránek chce svou budoucí dceru pojmenovat Malvína. Je do toho jména z nějakého důvodu vyloženě zažraný a přijde mu jako nejkrásnější na světě.
Co se týče mě, já mám svoje jméno ráda. Jsem s ním fakt spokojená a nedokážu si představit, že bych se jmenovala jinak, přitom Hana je tak neskutečně obyčejné a všední jméno, až to není hezké... Jediné, které mi kromě toho na mou osobu sedí je už jen Alena (velice krátký okamžik svého života jsem se tak dokonce jmenovala, nevím, zda je to tím, ale mám prostě pocit, že je to kromě Hany jediné jméno, které by mi ke mně samotné sedělo)a nedokážu si na sebe představit jiné jméno... Teda kromě dalších dvou děsně nereálných fantasy jmen, která se mi v hlavě vyloupla někdy v době mého dětství, ani nevím jak, a jsou to spíš jakési schizofrenní představy, o kterých se nemluví :D :D :D

20 Neriah Neriah | Web | 22. srpna 2013 v 12:12 | Reagovat

[17]: Mě už by snad ani nepřekvapilo, kdybychom měly něco společného - mám štěstí na ty nejneuvěřitelnější náhody. :D Ten můj Kevin žije v Praze a můžou mu být tak 4 měsíce, možná víc, nevím přesně, kdy že se to narodil.

[18]: Já jsem zase strašně alergická na Vanessu.
Pokud má někdo mnou neoblíbené jméno, většinou mi to nevadí - i tak si toho člověka dokážu oblíbit. Mám ale opačný problém - pokud bych potkala např. Viktorii, která by byla povahově úplně strašná a nějak by mi třeba ublížila, jméno by se mi přestalo úplně líbit.

Žádnou Jesiku naštěstí neznám, za to jsem se ale setkala s Lucasem Novotným. :D

A vidíš, na Noru jsem úplně zapomněla... Ta je taky krásná...

Monika byla další varianta (kromě Antonie), jak jsem se mohla jmenovat - po mojí mamce. Ale jsem ráda, že se tak nejmenuju.

[19]: A víš, že to mám stejně? Ať se mi nějaké jméno líbí sebevíc, nechtěla bych ho pro sebe. Teda až na Neriah. S touto přezdívkou jsem už naprosto srostlá a kdyby někdo na ulici zavolal "Neriah", byla bych schopná zareagovat. :D

21 es ef es ef | Web | 22. srpna 2013 v 14:58 | Reagovat

Naira je kouzelné.

22 Fík Fík | Web | 27. srpna 2013 v 19:07 | Reagovat

kouzelná jsména

23 verinka verinka | E-mail | 28. srpna 2013 v 19:49 | Reagovat

Jak se ti daří, Neriah, a co plánuješ po prázdninách? :-)

24 Neriah Neriah | 29. srpna 2013 v 10:27 | Reagovat

[23]: Díky, že sis na mě vzpomněla :-) Po prázdninách nakonec nastupuju na V´ˇŠ (přijali mě - zázrak)! V důsledku toho se mi ale nedaří zrovna lehce, místo očekávané radosti se den ode dne stresuju víc a víc... Cizí město, neznámí lidé a Neriah - to moc nejde dohromady. :)

25 Neriah Neriah | 29. srpna 2013 v 10:29 | Reagovat

A co... Přijali tě nakonec? Já doufám, že ano :-)

26 verinka verinka | E-mail | 29. srpna 2013 v 21:03 | Reagovat

[25]:No vidíš a tys měla takové obavy!! :)) Gratuluju!
No, přijali, ale já už zas přemýšlím, jak to udělat, abych mohla hned žádat o přerušení studia. ;-)Čekám potomka a tak je to takové obtížnější, protože se oficiálně může požádat o přerušení až po prvním semestru, ale já nevím, jestli bych ho zvládla vůbec dokončit.. :-?

27 Neriah Neriah | Web | 30. srpna 2013 v 11:24 | Reagovat

[26]: Díky... Je to fakt zázrak, že mě přijali. Ani jsem v to neodvažovala doufat. :)
Ale tak to gratuluju nadvakrát (žes pokořila hororové testy, i k dítěti) ;-) No tak ještě pořád máš možnost do školy vůbec nenastoupit a zkusit to později znova... Když už jsi ty testy zvládla jednou, určitě bys to zvládla zas :)

28 verinka verinka | E-mail | 31. srpna 2013 v 10:11 | Reagovat

[27]:Děkuju. :-)No to si právě nejsem vůbec jistá, sil i motivace ubývá a při matematice jsem byla zpocená až za ušima.. :-D

29 Verča Verča | E-mail | 4. září 2013 v 15:57 | Reagovat

Konečně jsem se dostala k přečtení a okomentování tohoto úžasnýho článku.
Jó, jména na N, zvláště ta dívčí, jsou prostě skvělá. Z tvýho seznamu se mi líbí hlavně Naela, Nera (ale to spíš víc pro psa než pro dítě), Nia (poslední dobou jsem si oblíbila i Miu) a i to chlapecký je fajn. Z klasiky: poslední rok se mi moc líbí právě Nela, ačkoliv jsem vždycky preferovala Natálii. Je to asi knihami Hořká chuť lásky a Postel plná růží od L. Lanczové, které jsou mé nejoblíbenější. Četla jsem je znovu, po několika letech, před maturou. Potřebovala jsem něco vyloženě na odreagování a jelikož je mi tahle hrdinka velmi sympatická, asi to je jeden z důvodů, proč jsem si Nelu tak oblíbila, aniž bych věděla, že je to teď tak oblíbené jméno. Kdybych měla dcerku, kdo ví, jak bych se rozhodla. Souhlasím totiž s tebou, že dávat příliš oblíbené jméno může být pro dítě v pozdější době dost nepraktické. Na druhou stranu: pokud bych při samotném výběru pocitově opravdu věděla, že je Nelinka pro mě to nejhezčí jméno, asi bych se na nějaký statistiky oblíbenosti vykašlala. Líbí se mi ale i originály. V poslední několika týdnech třeba Ella (ačkoliv i ona už začíná být dosti profláklým jménem:-)). Taky se mi líbí jména obsahující lin. Jo a Ninu jsem si též oblíbila.:-)
Co se týče kluků vede pořád Tomáš či Daniel.
Souhlasím i s tím, že někomu může jméno dělat problémy a to nemusí být ani exotické. Znám lidi, kteří se buď to přejmenovali, anebo si své jméno nechali jen pro úřady, ale jinak používají jiné.
Jo a myslím, že i tvá Neriah by byla v pohodě. Jen nevím, zda by ti ji schválili na matrice.:-)

V konečném důsledku je to ale stejně jedno. Záleží hlavně na vztahu rodiny k dítěti, nebo obecně na vztahu s tím či oním člověkem. Já třeba kdysi nesnášela jméno Soňa, ale od tý doby, co jsem zjistila, že se tak jmenuje úžasná mamina kamarádky, mi Soňa nevadí.

30 Rezzy Rezzy | Web | 4. září 2013 v 16:08 | Reagovat

Tenhle článek jsem si zapsala do mozkových závitů, abych se k němu mohla vrátit, protože jsem to předtím nestihla... a teď jsem si ho pěkně vychutnala :-D Jména mě taky hrozně zajímají a baví mě o nich číst. A nevěděla jsem, že to kromě mě tak moc zajímá i někoho jiného, pokud nepočítám nastávající maminky.
Mimochodem znám někoho, komu se Samuel líbí. Moje nejlepší kamarádka říkala, že by se jí hrozně líbilo, kdyby jednou měla dceru Sofii a syna Samuela.
Já se teda přiznám, že se jmenuji Tereza a mám své jméno moc ráda a zní zajímavě i s příjmením. Bohužel teď jsme ve třídě Terezy dvě, jednu dobu jsme byly i tři a to mě hrozně štve... taky nemám ráda, když se někdo jmenuje stejně. I jedni dobří známí mají dceru Terezu (malou), takže když trávíme čas společně, tak nás oslovují velká a malá Terezka. Zvykla jsem si, ale nadšená nejsem no :-D Mamka říkala, že když mi to jméno dávalo, tak ho neměl nikdo v rodině a ani celkově v okolí moc Terez neznala. Jenže pak se s nimi roztrhl pytel.
No a jinak moji bráchové jsou Šimon a Matouš, občas se tomu lidi smějí... protože to byla ta slavná komická dvojka... Matouš se mi vždycky líbil, Šimon moc ne, ale člověk si prostě zvykne.
Mě se líbí česká i cizí jména (což asi nebude problém, pokud zůstanu s tím mým přítelem cizincem), ale souhlasím s tím, že by lidi měli i myslet na to, jak se jméno hodí k příjmení. Líbí se mi např. Anežka, Agnes, Bianka, Ema, Ginny, Johanka, Laura, Sofie a další, to je tak co jsem si vzpomněla. Pro kluky je to pro mě těžší, to tolik oblíbených jmen nemám... asi je to zvláštní, ale hodně se mi líbí třeba Johannes, dále třeba Adrian, James, Percy, Tobias... česká jména se mi líbí málo :-D možná tak ten Matouš, Pavel, Roman... Jen pro zajímavost, takové největší perličky v naší rodině jsou asi Florián a Valentin (praděda a prapraděda).
Hrozně se mi líbí jméno Tristan, ale to jsem dala svému psovi a už si tedy nedovedu představit, že bych tak pojmenovala dítě. No a vůbec, kdybych se měla rozepsat ještě o zvířatech, to by byla slohovka :-D Třeba když jsem chovala potkany, tak to jsem si vždycky dala na jménu záležet... to prostě nejde odbít. Vybírání jména je úžasná věc :-)

31 Neriah Neriah | Web | 4. září 2013 v 20:54 | Reagovat

[28]: Tomu nedostatku motivace rozumím... Ale i tak věřím tomu, že bys to znovu zvládla ;-)

32 verinka verinka | E-mail | 4. září 2013 v 21:17 | Reagovat

Děkuju!  ale jsem už stará, víš.. ;-)  mozkové buňky  leniví. Ale nějak to dopadne, určitě. Jsem zvědavá na tvoje zážitky ze školy!! :-) Ráda bych tě někdy viděla i na živo, třeba to někdy někde vyjde.. Verču jsem myslím si potkala v Olomouci na vlakovém nádraží, šla hrozně rychle se psem , říkala mu Ebi a usmívala se a mě napadlo, že je to určitě Verča z blogu..ale neměla jsem odvahu ani potřebnou rychlost na to, abych ji dohonila! :-D

33 Neriah Neriah | Web | 4. září 2013 v 21:26 | Reagovat

[29]: Na tvůj komentář jsem se těšila. :-) Máš pravdu, že Nera se spíš hodí víc pro psa :) Já jeden čas tvrdila, že když bych měla dvojčata holky, byly by to Nela a Natálie. Dnes bych asi volila jinak. Pravdou ale je, že obě jména se krásně zdrobňují, a ačkoliv jinak zdrobněliny v lásce moc nemám, u obou mi zní úžasně. Je ale sranda, že i když je Nela hodně oblíbená, osobně znám jen jednu, a té je 11, kdy tak častá nebyla. Ty ostatní potkávám na ulici, když na ně ječí naprosto vyčerpané a protivné matky. :D Je zvláštní, že si člověk dokáže oblíbit jméno i na základě knižní postavy nebo reálné osoby (např. Benjamín se mi zalíbil až poté, co jsem poznala úžasné dítě tohoto jména).
Ale pamatuj, Ninu si zabírám jááá! :D:D Myslím, že by mi v dnešní době už Neriah schválili, reálně existující jméno to je, takže by problém nebyl, jen snad musíš doložit důkaz o jeho existenci nebo tak něco (takže třeba můj blog - haha vtip :D).

[30]: Jé, díky za tak dlouhý komentář. :-) Vyřiď kamarádce, že má dobrý vkus - Samuel je nejlepší! No ale zjišťuju, že nejvíc se mi líbí tahle jeho podoba, např. zdrobnělina Samík či Sam ve mně takové nadšení nevzbuzuje. Ale ani to mě od něj neodrazuje.
Je pravda, že Tereza je teď u malých dětí taky hodně oblíbená, jeden čas byla i snad nejpoužívanějším jménem v roce. Šimon mi nevadí, i když sama bych ho nevybrala a navíc se jich teď taky vyrojili miliony. A Matouš taky není špatný. Jen mám u něj problém vymyslet, jak ho oslovit. Matouši zní moc stroze. Znám jen jednoho a všichni jsme mu říkali Máťo. Jenomže tak se oslovuje i Matěj. A shodou okolností se tam taky jeden vyskytoval, což toho Matouše rozčilovalo. Teda ne to, že tam ten Matěj byl, ale že jsme je oslovovali stejně. :D Jak bráchovi říkáte? :D Máš výhodu, že se ti líbí jména většinou neutrální, která by neupoutávala zvýšenou pozornost ani v cizině, ani tady.

Ano ano, vybírání jmen je důležité i u zvířat. Žádné momentálně nemám, ale na jméně bych se vyřádila určitě. Škoda, že k nám naše kočka přišla, když jsem byla hodně malá a nenapadlo mě se na výběru podílet. A tak se jmenovala naprosto obyčejně - Šmudla. A navíc jsem všem musela vysvětlovat, že to není kocour, ale kočka. :D

34 Neriah Neriah | Web | 4. září 2013 v 21:39 | Reagovat

[32]: No, stará nejsi určitě... :) Můj mozek zlenivěl taky, takže se mi do toho učení ani nechce. Už mám první zážitek ze školy - dnes jsem byla u zápisu. Přišla jsem tam a všichni se mezi sebou bavili ve skupinkách, jako by se znali odjakživa. Jak se mám mezi ně nějak zařadit? A do toho ani nevím, jak si mám zapsat předměty a jaké si vlastně z toho seznamu můžu vybrat a co vše je třeba zařídit. :D Už chci mít alespoň jeden semestr za sebou a být trochu zorientovaná v tom chaosu.
Odkud ty vlastně jsi? Třeba se někdy potkáme a ani jedna z nás o tom nebude vědět... Ale taky bych tě někdy ráda viděla...
Tak to je škoda, že jste se jen takhle minuly. Příště rozhodně seber odvahu, ale chápu, že dohnat Verču s rychlopsem se jen tak nedá... :-)

35 verinka verinka | E-mail | 4. září 2013 v 22:30 | Reagovat

Noo, to bude tím, že nevíš, kolik mi je.. ;-) Ani tu cifru radši nevyslovuju.
Jsem ze Zlína. Trochu z ruky.. :-(
Jinak, na specce v Olomouci fungovalo takové centrum- nevím, jak se to jmenovalo, prostě zařizovalo osobní asistenty, radilo studentům, co měli nějaké ty specifické potřeby, aby se dobře zadaptovali na školní prostředí..možná v Brně taky bude něco takového? Jinak já ten zápis předmětů taky nechápu. :-( Akorát vím, že si nemám žádné vybírat, že povinné jsou všechny ;-)

36 Neriah Neriah | Web | 4. září 2013 v 23:00 | Reagovat

[35]: To nevím, ale mně jen tak někdo starý nepřijde... :)
Aha, tak ve Zlíně jsem za celý svůj život ještě nikdy nebyla. :)
Jo, v Brně je Teiresias... Ale s tímhle tam nikoho nemůžu otravovat, to už bych si připadala vážně jak blbec. :(
Skoro ti i závidím, že si nemůžeš vybírat. Já mám několik předmětů povinných, pak povinně volitelných a ještě volitelných. Ale s tím, že třeba ty povinné si nemusím brát hned v tom semestru, kde jsou psané, aspoň většinou. Můžu si vybrat i předmět např. ze čtvrtého semestru, pokud k němu není povinné mít něco splněno. A teď nevím, co s tím. Dost se mi tam toho nelíbí a naopak mě zajímá něco, co bych se mohla učit třeba až za dva roky... A beztak jsem ještě neobjevila, kam se to, co si vyberu, zapisuje.

37 Verča Verča | E-mail | 5. září 2013 v 10:41 | Reagovat

[32]::-D:-D
To mě pobavilo a udivilo zároveň. Jen asi příště budu muset chodit o dost pomalu. Ehm, to bude s Ebbinkou velký problém.:-) Škoda, že jsme se minuly.:-( Bylo by to nepochybně zajímavý setkání. Tak snad příště potkám i já tebe, ne jen ty mě.:-)
A se školou (budeš-li studovat), mimčem a vším dalším držím palce.:-)

38 Verča Verča | E-mail | 5. září 2013 v 10:46 | Reagovat

[33]:Nelu a Natálku jsem chtěla taky. No ale ta Natálka mě zatím přešla - asi proto, že jich je všude plno, anebo proto, že se mi to jméno líbí už hrozně dlouho. Paradox.:-)
Na dokazování Neriah na matrice si počkám.:-D
Sakra, zápis, kdy mi ho vlastně máme?:-D
Jo a kdy ti začíná semestr? Patnáctýho totiž odjíždím na tři dny do Prahy, co se sejít?

39 Rezzy Rezzy | Web | 5. září 2013 v 14:34 | Reagovat

[33]: popravdě mu říkáme nejčastěji prostě Matouši. Jinak Matoušku, Maťo, jedna známá říká Maty a prateta často Macik :D Někdo občas Matuš, ale to on myslím nemá moc rád. Občas jsem si říkala, že to zní tak nějak stroze, jak jsi psala... ale nevím, nějak jsme si na to tak zvykli. Nevím, jestli měli rodiče v plánu ho oslovovat nějak jinak...
To já si zas pamatuju, že když babička s dědou pořídili koťátko, byly mi asi čtyři, volali nám a ptali se mě, jaké mu chci dát jméno. Já jsem měla ve školce nejlepší kamarádku Kristýnku, tak se kočka jmenovala Kristýna :-D

40 verinka verinka | E-mail | 5. září 2013 v 18:31 | Reagovat

[37]:děkuju.
Mě nejvíc zaujal tvůj úsměv od ucha k uchu. :-)Nevidím moc často, že by se někdo na veřejnosti tak usmíval...působilo to na mě jako magnet. :-D

41 verinka verinka | E-mail | 5. září 2013 v 18:42 | Reagovat

[36]:My si to zapisujeme elektronicky do takového systému.. ještě jsem taky ovšem nevykoumala přesně, jak. Jinak je zas prima, že máte takovou možnost volby. Mě nejvíc rozmrzelo, že se všichni musíme specializovat na psychopedii a logopedii, že si nemůžeme vybrat ani tu specializaci sami! Já jsem chtěla např. etopedii a to mám teda smůlu.. :-(

42 Neriah Neriah | Web | 5. září 2013 v 19:19 | Reagovat

[38]: No, mně semestr už začíná šestnáctýho, takže to bohužel nevyjde... Budeš za mnou muset prostě přijet do Brna. :D Kdy začíná semestr tobě? Abych mohla závidět, o jak dlouho později začínáš :)

[39]: Aha, tak to jo :) Matoušku zní dobře tak u toho dítěte, ale představa, jak takhle oslovuju dospělého chlapa, je docela úsměvná :-)

[41]: No, my si to taky zapisujeme kamsi do toho systému... Ale už to mám napůl pořešené, někdy během příštího týdne půjdu na konzultaci. Prostě jsem se nechtěla stresovat a napsala jsem jim do toho střediska a dobře jsem udělala. :-) Občas by to chtělo nebát se zeptat. :)

Tak to je škoda, že si specializaci vybrat nemůžeš, to jsem ani nevěděla, že někde to tak je... Ta etopedie je určitě zajímavější než to co musíš studovat... I když jsem asi hodně ovlivněná i tím, že já bych logopedii dělat nemohla.
My tam toho máme opravdu hodně, vybíráme odsud:
http://www.ped.muni.cz/studium/bc-a-mgr-studium/studijni-katalog/prezencni-studium-bakalarske-programy/

43 verinka verinka | E-mail | 5. září 2013 v 20:43 | Reagovat

[42]:předměty důkladně prozkoumám a porovnám, děkuju ti. :-) Snad nebudu závidět ještě víc! :-D
Však jo, od toho tam to centrum pomoci mají, aby pomáhali a radili. :-)
Etopedie je strašně zajímavý obor! Proto jsem tu specku taky chtěla studovat, že budu etoped..já logopedii taky nezvládám, je hrozně těžká a ani mě zvlášť nebaví, s mentálně handicapovanými mi to taky nijak nejde... chjo. ;-)

44 verinka verinka | E-mail | 5. září 2013 v 20:50 | Reagovat

ps Máte to pěkné.. jestli se mi to podaří najít, tak ti pošlu odkaz na naše předměty, ať se zasměješ.. :-D

45 Rosemarie Rosemarie | Web | 6. září 2013 v 20:38 | Reagovat

Dlouho mi moje jméno dost vadilo, teď bych už neměnila. Rodiče mě pojmenovali Gabriela, což je krásně mezinárodní a ne moc časté. Taky slavím svátek na MDŽ, to mi kolegyně v práci závidí :) Ale jednu dobu jsem si hrozně přála jmenova se Anna po mé babičce, kterou jsem bohužel nikdy nepoznala. Jinak u nás v rodině vládne takový divný zvyk dávat dětem jména po rodičích, to se mi moc nelíbí. Já jsem výjimka-maminka se jmenuje Augustina, ale říká se jí Gábi, tak mě tak už pojmenovala rovnou :) Mamčino jméno je dost nezvyklé, nevím jestli se vůbec tak někdo další jmenuje :) Mými osobními favority jsou pro holčičku Alenka, Rozárka, Stela nebo Zita, pro kluka Tomáš nebo Alex :)
Některé kombinace cizích jmen a českých příjmení jsou skutečně děsivé :D

46 Neriah Neriah | Web | 7. září 2013 v 14:06 | Reagovat

[44]: Jestli najdeš, pošli... Jsem zvědavá :) Ale už předem nezávidím.

47 Neriah Neriah | Web | 7. září 2013 v 14:12 | Reagovat

[45]: Myslím, že jsi to se jménem ještě vyhrála, jmenovat se Augustina bych teda osobně asi nechtěla :D Dívala jsem se na kdejsme.cz do seznamu jmen a prý je jich tu 130 :) Ale osobně jsem teda ještě žádnou nepotkala.
Já ten zvyk pojmenovávat děti po rodičích moc ráda nemám, někdy to vyznívá fakt divně - třeba jeden můj spolužák byl Petr a jeho rodiče se jmenovali Petr a Petra. :D Divím se, že dceru už Petra nepojmenovali.
Stela je krásná a Zita taky nezní špatně. Není zase tak častá a ani nezní moc výstředně :)

48 El perro El perro | Web | 26. dubna 2014 v 19:56 | Reagovat

Máš úžasný vkus na jména, přesně tato jména mám ve svém seznamu, jsem na ně také ulítlá.

49 Stewartruist Stewartruist | E-mail | Web | 25. února 2017 v 5:16 | Reagovat

wh0cd557228 <a href=http://viagrageneric2017.com/>viagra generic</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.