Chcete-li mi sdělit něco, co se netýká článků (dotazy, návrhy, kritiku atp.), pište do zprávy autorovi nebo do návštěvní knihy.

O všem a o ničem, aneb když vám chci něco sdělit

Nový blog je na světě

26. dubna 2014 v 21:56 | Neriah
Ano vážení, je to tady. Nový blog je vytvořen, a tak už jen stačí napsat zde článek na rozloučenou.

Vůbec se mi do něj nechtělo, cítím teď podivnou nostalgii, když chci odsud zmizet. Úvodní článek je na novém blogu už dva dny, ale já se k tomuhle odhodlávám až teď.

Chtěla jsem přesunout některé články odsud na ten nový, ovšem co jsem tak googlila a snažila se získat alespoň nějaké informace, vypadá to ,že taková věc asi vůbec není možná.

Co jsem tak, jakožto absolutně technicky neschopná osoba pochopila, je třeba exportovat články do jakéhosi xml souboru, a to prý blog.cz neumožňuje (dva a půl roku starý údaj). Ale pochybuju, že se to nějak za tu dobu změnilo.

Vždycky jsem měla zafixováno, že to určitě nějak jde, že někteří takhle své staré články přesouvali. Ale asi jsem to celé trochu popletla - ti, kteří své články opravdu přesunuli, se nestěhovali na blogger, nýbrž na svou vlastní doménu. V takovém případě to pravděpodobně jde.

Tu doménu jsem chtěla taky, jenže jsem teď několik dní intenzivně studovala blogspot, a když jsem z toho něco málo pochopila, měla bych se stěhovat zase jinam a zkoumat tak něco úplně jiného? Nevím, jestli se mi do toho úplně chce…

A rozhodně nemám v plánu články odsud přesouvat ručně - vykopírovat je a zveřejnit znova. Chtěla jsem k nim původní data zveřejnění, a nejlépe i všechny komentáře.

Pokud je tu ale přece jen nějaký ajťák, který má pocit, že se mýlím, a přesun je realizovatelný, přičemž by byl ochoten mi s tím poradit, nechť se mi neváhá ozvat.

Jak už jsem zde nejspíš několikrát psala, trápí mě čím dál větší ztráta anonymity. Vím, že když publikuju na internetu, musím s tím do určité míry počítat, ovšem vím minimálně o dvou lidech, kteří o mém blogu ví, a není mi to příjemné. Mám kolem sebe několik přátel, kterým jsem adresu dala dobrovolně a byla jsem si plně vědoma faktu, že si můžou přečíst cokoliv, co zde publikuju. Vzhledem k tomu, že mě k tomu nikdo nenutil (no dobře, skoro :D), nevadí mi to. Ovšem jsou tu i lidé, kterým jsem tu adresu nedala, prostě si mě našli nějak sami, a u nich mi není příjemné, že jim je umožněno číst si některé věci. V psaní se tak čím dál víc omezuju a nedokážu být už tolik upřímná jako dřív. Možná bych to neměla tolik řešit a ten fakt ignorovat, zatím se tomu ale neumím postavit tak, jak bych chtěla. Prozatím na to nemám dostatečně vysoké sebevědomí. Nakonec je třeba možné, že ti lidi mě vůbec nečtou, že jim je nějaký blog praštěné Neriah úplně ukradený a svůj čas tráví užitečněji, než zkoumáním kdejakého článku, který jsem kdy vytvořila. Ale jsem paranoidní a pochybuju o tom, přestože je to nejspíš pravda.

V tomhle by se ta vlastní doména celkem hodila, vytvořila bych prostě heslovanou sekci jen pro zvané a bylo by jen na mně, kdo by měl do ní povolený přístup. Druhou možností je si osobní výkecy nechat pro sebe, ale to se mi taky nechce. Chci mít v psaní svobodu a chci na některé věci náhled i jiných lidí. Vždycky mi neskutečně pomohlo, když jsem tu napsala nějaký sebelítostný článek a někdo mi v komentářích napsal, že to zažil taky a že to přejde, nebo mě jenom nějak povzbudil. Blogger nenabízí možnost zaheslovat jen nějakou jednu část, pouze rovnou celý blog. A vzhledem k tomu, že nepíšu jen o osobních věcech, ale i polorecenze na knihy apod., je naprostý nesmysl celý blog nějak skrývat, ztratil by pak svůj smysl.

Je tu ještě jedna možnost - založit si další, zaheslovaný blog, ale stále si nejsem jistá, jestli se mi do toho vlastně chce.

Takže tuto věc stále nechávám otevřenou a až to nějak pořeším, určitě dám nějak vědět.

A teď k tomu nejdůležitějšímu…

Přestože můj nový blog nehodlám nijak výrazně tajit a pokud ho někdo najde, rozhodně pozná, že je můj a já se z toho nebudu nijak hroutit, adresu do článku psát nebudu.

Mé důvody k tomu jsou asi dost nepochopitelné a podivné, takže se tu o nich rozepisovat nehodlám, každopádně se nebráním tomu adresu poskytnout zájemcům, kteří si o ni napíšou.

Máte dvě možnosti:

Buďto mi napsat na mail vlciceneriah@seznam.cz a požádat o ni (do předmětu napište něco jako nová adresa či cokoliv jiného, z čeho půjde poznat, o co se jedná), nebo pokud si z nějakého důvodu nepřejete, abych znala vaši mailovou adresu (třeba kvůli odhalení vašeho pravého jména nebo tak něčemu), můžete se mi ozvat do zprávy autorovi a já vám můžu napsat adresu do komentáře k nějakému vašemu staršímu článku nebo taky do vzkazu autorovi, kam si řeknete. V tom případě ale prosím uveďte svůj blog, pokud vás z nějakého důvodu neznám (nikdy jste u mě nekomentovali atd.)

A jestli nechcete psát mail a nemáte ani blog, tak… NO, máte asi smůlu :D

Předchozí řádky byly asi z větší části zbytečné, vzhledem k faktu, že většina čtenářů (těch komentujících) na mě už nějaký kontakt má (facebook, skype), a někteří už dokonce odkaz vyžebrali, ale kdyby se tu přece jen ukázal někdo, kdo se doposud styděl komentovat, a přesto by mě rád četl i dál, raději sem svůj kontakt dávám. Stejně tak se mi na mail můžou ozvat i ti ajťáci, kteří by něco tušili o tom přesunu článků odsud na blogspot.



Jen chci ještě upozornit, že nemám vůbec ponětí o tom, jak ten vzhled na novém blogu vypadá. Trochu jsem si tam hrála, takže těžko říct. Pokud to bude nějaká hrůza, prosím, dejte mi vědět. Sice si nejspíš nebudu vědět rady, jak to dát do pořádku, ale můžu se to každopádně pokusit zjistit. Hlavně fakt napište, já se z toho nezhroutím. Aby to nevypadalo jako ta situace ze střední, kdy jedna profesorka prohlásila: "Jsme na škole pro zrakově postižené, tak nebudu upozorňovat na to, že má někdo nevidomý špinavé/nehodící se oblečení."

Blog nepíšu jen pro sebe, ale i pro své čtenáře, a pokud by se někomu články četly obtížně, vážně by mě to mrzelo. Jako odečítačům obrazovky se to bude myslím líbit (alespoň ten můj se nijak nevzpírá a neprotestuje), ale jak ostatním, to těžko říct…


Každopádně to už tu jen tak plácám, nechce se mi ten článek totiž ukončovat a definitivně tak potvrdit fakt, že opouštím místo, kde jsem strávila přesně 3 roky,osm měsíců a nějaký ten den k tomu.

Ale už to musím udělat a přitom doufat, že mé rozhodnutí změnit působiště bylo správné. Takže
Sbohem!

Jak to je s tím novým blogem?

23. dubna 2014 v 13:52 | Neriah
Založit si nový blog, to není jen tak. Nestačí jen dovednosti v oblasti počítačů, potřebujete k tomu i pořádnou fantazii. Pokud ji nemáte, velmi to zamrzí. Zvlášť, pokud jste stejně tak nároční jako já, co se týče vaší nové adresy, a pokud si chcete založit blog na blogspotu.

Měla jsem jen několik podmínek.

Adresa nesmí být anglická.

Neměla by být stejná jako tady tj. přezdívka.blogspot.com

Měla být krátká a lehce zapamatovatelná pro každého čtenáře.

Ovšem osud tomu chtěl úplně jinak.

Nejprve jsem si vybrala několik adres obsahujících krátká latinská slova, která jsem různě kombinovala s pomlčkama i bez, přičemž ta slova byla maximálně dvě. Jenže všechno už bylo obsazené. Některé nesmysly, které jsem tam napsala, taky. Prostě všechno.

Tak jsem začala s češtinou.

A světe, div se, dopadlo to úplně stejně.

Zase bylo vše zabrané.

Proto jsem v nouzi nejvyšší vyťukala neriah.blogspot.com. A hádejte co? Blog je už dávno vytvořený. A můj není, to mi můžete věřit !
Navíc je u všech datum zveřejnění posledního článku maximálně rok 2008, někdy dokonce i 2000. Je to k vzteku!

A když už bylo něco volné, bylo to proto, že jsem ze vzteku začala psát adresy jako jmenonezname.blogspot.com nebo nemajmeno.blogspot.com.

Jenže to se mi ani trochu nelíbilo. Takovou divnou adresu bych prostě nechtěla ani za nic, snad bych ji nepřijala ani v případě, kdyby to byl poslední volný blog na celém světě.

A co teď s tím?

Během večera jsem vymyslela postupně dvaadvacet adres (ano, psala jsem si je a počítala) a všechny byly obsazené.

Druhý den jsem vymyslela dalších několik, ale bylo to k ničemu.

Do vymýšlení se nakonec zapojila i Punerank, čímž jí děkuju, přestože jsem žádný z nápadů nevyužila. Ze zoufalství jsem nakonec napsala adresu, kterou jsem vlastně ani nechtěla. A založila blog. A zjistila, že mi tam nejde vůbec nic nastavit. A taky, že mi nejdou psát články. Dokonce ten blog ani nejde zrušit. A tak jsem to prozatím odložila.

Těžko říct, zda je to vina mého prohlížeče, mého antitalentu na počítače nebo něčeho jiného... Každopádně to budu zkoumat, a až vyzkoumám, tak jestli budete hodní, adresu vám poskytnu...

Pokud nevyzkoumám, začnu uvažovat i o jiných variantách, jako třeba o vlastní doméně. Ale to se ještě uvidí, jak se mi do toho taky bude chtít.

Jinak má anonymita začíná pomalu ale jistě brát za své. Z reálu už mě zná vážně dost lidí. Takže přesun blogu už je na místě. Ne proto, abych si změnila přezdívku a snažila se jim ztratit z očí, ale spíš proto, aby se nikdo už neprobíral tímhle blogem a raději se zaměřil na ten nový, kde se budu muset trochu mírnit v tom, o čem píšu.

A pokud mi to moje vykecávání bude chybět, vytvořím třeba nějakou heslovanou sekci jen pro zvané.

Do chvíle, než to celé pořeším, však zůstávám zde.

Ostatně, tenhle blog mi sloužil věrně přes tři a půl roku, tak to ještě nějakou dobu vydrží.

Bložínkovy narozeniny první

23. srpna 2011 v 22:59 | Neriah
...Byly, pokud si pamatuju správně, včera někdy kolem tý druhý či třetí ráno. Ale přesně to nevím. Takovýhle věci si nezaznamenávám a nevím, kde se tohle dá zjistit. POchybuju, že kdybych napsala Standovi email ve znění:
Dobrý den,
MOhl byste mi prosím dohledat, kdy byl založen blog na adrese http://neriah.blog.cz/?
Je to pro mě hodně důležitá informace, bez ní nedokážu žít...
...Okamžitě by mi přišla srdečná odpověď zároveň i s gratulací, že jsem už u blogu vydržela tak dlouho.
Budu si teda muset pogratulovat sama.
Takže:
Neriah, sice jsi u blogu vydržela, to však nic moc neznamená. Víš přece, jaký jsi měla pořád plány a nic ti z toho nevycházelo. Takže se teď koukej snažit, abych tě příští rok mohla pochválit.
A víš, jak jsi Verče v neděli slibovala, že budeš víc psát? A opovaž se z toho letos vymluvit.
Milý bložínku,
pro tebe tu mám taky pár slov a některá možná nebudou moc povzbudivá.
Jsem ráda, žes mi vydržel tak dlouho a žes mě neomrzel. S mýma zálibama to tak bylo vždycky, něco mě chytlo a po půl roce už najednou ne. Tys mi ale ukázal, že nemá cenu tě ničit, to úsilí, který možná nejde moc znát, ale já ho spatřuju, protože se přece jenom znám nejlíp, nemůžu smazat už jenom proto, že jsem to tu všecko vybudovala já.
Doufám, že do budoucna mi nebudeš přidělávat moc starostí a že budeš použitelnej. Vyřiď jim v administraci, že už se pomalu ale jistě začínám učit html, který mě začalo bavit, takže jestli tě potká ještě jedna neblahá změna, hned na to tě potká druhá v podobě smazání nebo spíše ponechání v opuštěným stavu. Je ti to jasný? Já doufám, že jo.
NO jo, já vím, že je ti to vlastně jedno.
Ale musela jsem ti to říct.
I přesto tě mám ale ráda. Můj odečítač sice můj názor nesdílí ani v nejmenším, ale já se odradit nenechám, prozatím.
A toho si teda važ. Svojí trpělivostí neplýtvám jen tak.
Sice si tady povídám s blogem - mým spojencem, pomocníkem i častou přičinou mýho vzteku, vůbec jsem se ale ještě nezmínila o vás čtenářích.
Vám patří ty největší díky, protože i když jsem si ze začátku myslela, že vás nepotřebuju, postupem času jsem si uvědomila pravej opak. Každej komentář (nepočítám teď reklamy) mi dodává obrovskou sílu a chuť se vším neseknout. To vědomí, že to tu někdo čte a třeba by mu mohlo být líto, že už nemá co, mi pomáhá překonat občasná období sebekritiky a chutě vše vymazat.
Každej jsme nějak začínali. Někteří kopírováním obrázků, já psaním trochu křečovitých textů.
Vy jste to ale všechno četli a ještě ke všemu komentovali a za to jsem vám vděčná.
Blog mi vzal spoustu pochybností, trochu mi pomohl vypořádat se a hlavně si uvědomit některý zásadní věci.
Zároveň mi dal přátele, kteří umí poradit a kteří mě prostě přijali takovou, jaká jsem. Třeba jednou vezmu odvahu na nějaký to setkání.
To by mohlo k tomu všemu vykecávání stačit. Zítra se ozvu se článkem o PC pobytu/pobytě? Na kterým jsem byla.

Už je to tady.

14. července 2011 v 21:32 | Neriah
Ten čas rychle utíká, všímáte si?
Alespoň mně neskutečně rychle. Tak neskutečně, až je to neskutečné, eh.
JIž zítra tedy odjíždím na druhý konec republiky za babičkou.
A to jsem celá já, nemůžu si pomoct, ale začínám se starat o to, co všechno na bložínku uveřejním, zatímco budu pryč.
Je zvláštní, že když jsem doma, nic moc se mi psát nechce, avšak ve chvíli, kdy odjíždím, mám pocit, že to tu nemůžu jen tak opustit. NIc moc jsem toho ale nepřipravila.

Přednastavím šest článků, z toho pět knih a letní dumání na příští čtvrtek, které mimochodem ještě nemám napsané, ale to téma se mi zamlouvá a chci na něj prostě napsat.
Mamka tu kolem pobíhá a balí, já si zatím ťukám do klávesnice.
Ale nač zmatkovat, že?
Já jsem klidná.
Nemám zbaleno vůbec nic, ale odjíždíme až zítra kolem desáté a mně přijde, že všechno klidně stihnu i ráno.
Stává se mi to tak pořád, takže jsem vklidu. Jenom nesmím zapomenout nabíječku na telefon. Klidně ať tu nechám MP3 nebo krém na obličej nebo cokoliv, ale telefon bez možnosti nabít ho by byl průšvih, obzvlášť když takovou nabíječku mám v rodině pouze já.

Lámu si hlavu s tím, co číst. A nechápu proč.
I když si teď řeknu, že si přečtu to a to, zítra to změním... tak proč to pořád řeším?
Doufám, že nebudou moc velká horka, to by mě asi vážně položilo, i když u babičky není zase takové horko (rozhodně ne takové jako u nás doma).
Od vás očekávám alespoň nějaký ten komentář, abych měla co číst až se vrátím. A na všechny vaše článečky se těším už předem. Vím, jsem strašná. Ale je to zas jednou po dlouhé době chvíle, kdy od internetu odjíždím déle než na dva dny. A když nemám co dělat, internet je něco, co mi pomáhá nudu odbourat. A není nic horšího, než nehorázně se nudit a nemít internet, věřte tomu.
Mám na vás ještě jeden úkol, vyberte mi nějaké pěkné téma týdne, ať mám na co psát, až se vrátím. :D

Už dlouho uvažuji...

3. března 2011 v 12:26 | Neriah
V kostech cítím jaro. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit tu malilinkatou chuť něco se svým nepřežíváním udělat.
Cítím se stále mizerně, ale kvůli tomu teď nepíšu.
Hodně jsem přemýšlela (ano, někdy to i umím) nad tím, jakým směrem se můj blog měl ubírat, jakým směrem se ubírá a jakým směrem chci, aby se ubíral.

NOvý rok je zde... rok plný změn a nadějí...

1. ledna 2011 v 0:00 | Neriah
Rok se s rokem sešel zas,
Nastává nám nový čas.

Tak zhruba tady jsem vzdala vymýšlení něčeho, co by se rýmovalo. Navíc si nejsem jistá, jestli už tohle někdo náhodou nenapsal, je mi to nějak povědomé.
Můj původní plán byl totiž složit básničku jako novoroční přání, což se, jak jsem věděla už dopředu, nezdařilo.
Ale jde to i bez veršů, takže vám do nového roku přeji:
  • ·     Zdraví - to je nejhlavnější
  • ·     Štěstí
  • ·     Hodně lásky
  • ·     Splněná předsevzetí (jestli si nějaká dáváte)
  • ·     Povídkářům pak hodně nápadů
  • ·     Blogerům hodně spokojených čtenářů
  • ·     BloQueSačkám, aby zmoudřely a nepsaly k pracně vytvořeným článkům tolik reklam
  • ·     Rodičům, aby s námi měli spoustu trpělivosti
  • ·     A vše, na co jsem ještě zapoměla.

Vykročme do nového roku s úsměvem, protože se říká: jak na nový rok, tak po celý rok.
Předsevzetí si nedávám, ale nedokážu se ubránit myšlence,
, že pro mě bude rok 2011 velkou změnou, alespoň se o to pokusím.
Začnu si vážit sama sebe, začnu se víc učit, abych všem dokázala, a hlavně sama sobě, že na ten gympl mám!! Mám pak ještě další cíle, které už sem ale nechci psát!
Cítila bych se pak blbě, kdybych něco z toho nesplnila. Uvědomila jsem si však, že se má život žít a ne přežívat, a to je hlavní.

Táák, nepřežeňte to s pitím a mějte se!

Asi vám dlužímvysvětlení...

7. prosince 2010 v 9:42 | Neriah
Vysvětlení pro ty, co četli mé pavýtvory, jimž se s trochou fantazie dalo říkat povídky.
Jak jste si jistě všimli, už přes měsíc jsem nic nenapsala. Nejprve jsem se zasekla a nevěděla jsem, jak pokračovat, tak jsem si řekla, že to nechám chvilku uležet, že mě časem něco napadne. Ale postupem času jsem začínala zjišťovat, že mě nejspíš jen tak něco nenapadne. Pak jsem si to celé přečetla a nastal zlom. Uvědomila jsem si, že je v tom spousta chyb, takže jsem povídky musela dočasně z blogu odstranit. Samozřejmě jsem je tam mohla nechat, ale dost se za svoje pavýtvory stydím, no. Pokusím se povídky upravit do trošku lepší verze a pak je sem vrátím. Navíc mám teď spoustu nápadů na všemožné povídky a nevím, co psát dřív. Všechny nápady se mi míchají dohromady a mám v tom trošku zmatek. Dala jsem si jen cíl a to ten, že do konce roku napíšu obě povídky na přání. Takže mi držte palce :-)
Taky musím udělat pořádek v oblíbených stránkách, nějaké tam přidat... Vůbec se mi do toho nechce :)
Ach ta lenost...


Velké díky

14. listopadu 2010 v 12:26 | Neriah
Mé díky patří Labandě za nový a úžasný design, pak také Agrrr za jeho úžasnýpopis,díky němuž jsem si design dokázala bez nejmenších problémů představit.
Lab, tys sice říkala, že ti nemusím děkovat, ale já mám za co - za trpělivost, a hlavně za to, žes nezneužila mé důvěry a já ti mohla bez obav svěřit své heslo.
Taky ti patří velký dík za diplomek, který jsi mi udělala, a taky nesmím zapomenout na Agrrr, která ho opět úžasně popsala, a tozde v komentáři číslo 14.

diplomek

Nestíhám, a tak...

11. listopadu 2010 v 21:21 | Neriah
Dlužím vám velikou omluvu, že tu ještě nejsou odpovědi na vaše otázky. A vlastně, že tu není nic.
Tento týden jsem poněkud vytížená. To je tak, když si necháte všechno učení na poslední chvíli, a pak se divíte, že máte v jeden den písemku z němčiny, angličtiny a pak ještě nějaké to zkoušení. Odpoledne jsem se pohybovala co nejdále od intru, a večer jsem pak musela všechno dohánět. Když se pak započítá úžasně rychlý internet, samozřejmě ironicky myšleno, jste vážně šťastní.
Ale na druhou stranu, můj pesimismus tento týden utekl a já mám tak nějak úžasnou náladu.  všímám si, že všichni v mém okolí to mají naopak. Jak profesoři, tak vychovatelky a prostě tak nějak všichni. Ale já jsem prostě šťastná. Možná proto, že jsem našla v prváku fajn kámošku, s kterou se dá bavit. A to je tady ve škole vážně zázrak.
Mohla jsem si tenhle nic neříkající článek odpustit, ale mně se líbí datum 11. 11. a chci mít v archivu tohle datum. Prostě blázen, říkám to pořád. :-)
Pokusím se zítra večer něco sepsat. To už bych měla mít čas.
Loučí se vaše zaneprázdněná Neriah

Pišme vypatlátorsky a máme zaručenou návštěvnost a komentovanost článků

18. října 2010 v 18:32 | Neriah
Teď vážně nevím, zda se smát nebo brečet.
Četla jsem si na
jaké je nové téma týdne. Vždy jsou tam vypsané nejlepší články z minulého týdne, tak si je tak pročítám, a na co nenarazím. Na závěr byl bonus "nejhorší článek".
Budu na vás hodná a doporučuju vám - nečtěte to. Větší blábol jsem snad nikdy nečetla. Nevím, zda to myslela zmíněná slečna vážně, nebo si jen dělala legraci. Každopádně návštěvnost jí to zvedlo (asi jí šlo právě o tohle). Člověk prostě neodolá a musí se k tomu vyjádřit. Pod článkem jsem našla přes 50 vesměs kritických komentářů. takže asi začnu psát vypatlátorsky, aby u mě lidi komentovali.
Ne, to bych sobě ani vám neudělala!!!
Vadí mi to komolení češtiny, kdyby to jen viděla naše češtinářka...

A teď trochu mimo téma: možná sem ještě večer přidám kapitolu k "Bradavice domovem", snažím se jí tu celé odpoledne psát, tak uvidím.
P.S.: pro Barunku Charlotte la Rose: jestli chceš odkazy na ty povídky, tak mi když tak napiš nějakej email, nejsem si teď jistá, jestli jsi ho někde u sebe na blogu psala. Jo a budu na tebe hodná, že seš to ty, tak ten název nedám. :-)
 
 

Reklama